V čem vlastně spočívá kouzlo grilu?

Není nic lepšího, než si po celým dni konečně sednout a podívat se na svůj oblíbený seriál. Program mi však naruší hlasitá reklama. Přepínám program po programu, snažím se reklamě uniknout, ale neděje se... Jsou všude. Vzdávám to a nechávám program, na kterým za chvilku seriál začíná. Tolik reklam na jídlo jsem už dlouho neviděla, začínám mít hlad. A sakra, moje trýznění završí reklama na grilovací omáčky, ve které jsou všichni šťastný. "Kdo by nebyl, kdyby se cpal takovým jídlem," říkám si. Vynaložila jsem veškeré síly na zahnání hladu, ovšem další den na billboardu vidím tu stejnou omáčku se stejně šťastnými lidmi. Tak to ne, už se těším domů... Auto dávám do garáže a když vystupuju, line se kolem mě nádherná vůně spojená s kouřem. Odkud ta vůně je? Jdu za vůní, slyším hlahol u sousedů. Celá rodina sedí u stolu, evidentně se velmi baví a na každé tváři vidím úsměv. A co myslíte, že mají na stole? Zase ty OMÁČKY! To už je na mě moc. Kouknu na naší zarostlou zahradu a najednou chápu, proč je náš vztah s manželem tak stereotypní a chudý na úsměvy - nemáme gril!

            Ještě ten den jsem našemu stereotypu řekla dost. Jak už říkala moje babička, štěstí se musí jít naproti, a tak jsem si vytvořila vlastní plán návštěvního kolečka. Než si gril pořídíme, ráda bych se trochu porozhlédla, v čem to kouzlo grilu vlastně spočívá. Následující den vyhlížím z okna Petra, který chodí pravidelně běhat. Svůj okruh většinou završuje u nás, a tak očekávám správný moment, abych šla vyvenčit psa. "Petře! Ahoj! Jste včera grilovali, co? A dobrý jídlo z grilu? Nooo my gril bohužel nemáme, škoda, zrovna nedávno jsem viděla dost zajímavej recept..." Petr ačkoliv to na sobě nedal znát, ihned zřejmě pochopil, kam směřuji naší konverzaci, a tak mi sám nabídl, že se k nim o víkendu můžeme přidat. Nemohla jsem se víkendu dočkat, nakoupila jsem dokonce i omáčky.

            Víkend je tu a já jsem součástí tý úžasný pohodový atmosféry, kterou grilování vytváří. Začínám si myslet, že těm lidem nemuseli ani tolik platit, aby vypadali šťastně. Sama jsem se několikrát přistihla, jak se bezděčně usmívám. I jídlo bylo naprosto dokonalý. Pochyby o tom, jestli gril určitě potřebujeme, postupně odcházely s přísunem dalších, na uhlí dělaných, pochutin. Dokonce já, zapřísáhlý nejedlík zeleniny, jsem našla kouzlo v grilované zelenině. Zřejmě na tom měla svůj podíl šťáva z masa, která zelenině dala tu neodolatelnou chuť. Bylo rozhodnuto, pořídíme si gril! A musí to být gril na uhlí, poněvadž plynový by rozhodně nedokázal navodit doutnající atmosféru. Přece jen chci cítit oheň ze sebe i z jídla. To je to pravý!

            Když jsem si myslela, že rozhodnutí o koupi grilu bylo nejtěžší, zřejmě jsem ještě vůbec netušila, co mě čeká. Jako spousta jiných lidí mám pocit, že v dnešní době člověk něco chce, zapne internet, vybere a za chvíli má. Omyl. Nabídka mi totálně vyrazila dech. S hlavou v rukách jsem přemýšlela, jestli nejdřív nenajet na stránku, kde prodávají příručku "Jak koupit gril!". Následně se moje přemýšlení začalo ubírat jiným směrem a to tím, zda vůbec už takovou příručku někdo napsal a pokud ne, tak jak je možný, že jsou lidi schopný si gril zcela samostatně pořídit. Naštěstí mi z mého pocitu marnosti pomohl manžel, který mě nějakou chvíli pozoroval, pochopil moje odhodlání, poté se smiloval a přebral místo před obrazovkou počítače. Nějakou chvíli nad tím strávil, ale nakonec zhodnotil veškeré parametry a jeden z grilů na uhlí objednal. S radostí mi oznámil, že gril je na skladě a do týdne ho budeme mít určitě doma. Nemeškala jsem a začala si na internetu hledat různé chuťovky na gril, abych překonala ty sousedovy. Člověk se přece musí nějak revanšovat, absolutně v tom nehraje roli moje soutěživost.

            Vytisknuté recepty se mi štosovaly na stole a gril stále nikde. Začínám se trochu bát, aby mi neskončila sezóna veškerých těch dokonalých potravin, co se na gril hodí...nebo snad i ta grilovací. Ta myšlenka mě tak vyděsila, že jsem si radši třikrát přečetla potvrzovací mail, kde mi slibujou rychlé dodání a krásný den. Těžko můžu mít hezký den, když mi na zahradě stále nestojí gril, který už jsem si objednala asi před dvěma týdny. Řekla jsem si dost a do firmy zavolala, telefon mi nikdo nevzal, a tak jsem s objednávkou nadobro skoncovala. A už žádný gril nechci. Zahrada doteď byla hezká i bez něj a můžeme chodit k sousedům, stejně mě nikdy nebavilo se starat o další lidi, akorát by k nám všichni chodili a já bych z toho byla nervózní. A tak by se dal ukončit můj příběh nákupu grilu. Ale to by nebyl správný americký doják, aby to neskončilo šťastně. Můj muž poznal, že přece jen bych jednou za čas byla ráda hostitelkou a že štos receptů jsem nevyhodila, jak jsem řekla, ale pouze schovala na méně viditelné místo. Ovšem důvěra mezi námi a intenetem nebyla už taková. Proběhla tam určitá zrada, kterou jsme nehodlali ani jeden odpustit. Když jsme se pár známým zmínili o našem problému, někdo mezi nimi nám doporučil obchod s grily na Harfě. A tak jsme se vydali vstříc novým zážitkům...

            Možná se to na první pohled zdá dosti idylické, ale věřte, že pro lidi jako my, kteří ví o grilech pouze to, že se na nich griluje jídlo, bylo množství nabízených grilů spíše skličující. "Tak který si vybrat?" To mi hlavou proběhlo nespočetněkrát. Jen v dáli jsem slyšela svého muže, jak diskutuje s prodavačem a oba používají slova, která mi absolutně nejsou známá. Myslím stále na to prázdné místo na zahradě a dívám se, který z nich mi ho tam nejlépe zaplní. Momentálně je mi jedno cena a jsou mi zcela jedno veškeré výhody tam toho nebo onoho. Chci gril, chci do něj nasypat uhlí a ugrilovat si na něm maso, jehož marináda se budě rozpouštět na jazyku, jak tvrdí každý druhý v komentářích pod receptem. V tom mě napadla spásná myšlenka. Co takhle si koupit stejný gril jako sousedi? Z období, kdy nemůže mít nikdo nic stejného, už jsme přece dávno vyrostli. Petrův gril je perfektní a splňuje všechny moje nároky - dává se do něj uhlí a je hezký i na pohled. Přece si nedám na zahradu něco nevkusného. Jsem rozhodnutá, vezmeme ho. Muž sice ještě chvíli diskutuje o tom, že ten druhý je o něco praktičtější, ale kdo kolem grilu bude běhat, kdo u něj bude sedět? Já a já taky rozhodnu. Za pár minut už sedíme v autě a vezeme si nového člena rodiny, díky kterému naše večeře, obědy nebo jen odpoledne s přáteli budou přijemnější.

            Sedím na terase a vedle mě stojí krásný, naleštěný, nový a zcela studený gril. Ne, ještě negrilujeme, první grilování se nemůže vyplýtvat jen na nějakou obyčejnou večerní grilovačku ve dvou. Musí to být legendární první grilovačka a její příprava se nesmí podcenit. Nejdříve opatrně musíme zjistit, který termín se našim přátelům hodí nejvíce. Když je termín jasný, vytvoříme pozvánku minimálně na facebooku, kde doladíme takové maličkosti, jako kdo co přinese či nepřinese. Jsem odvážná a všem slibuji gastronomický zážitek, na který jen tak nezapomenou. "Jídla dost, pití nos!" bude skvělým mottem pro mou první grilovačku. Jen, co jsem to vymyslela, už píšu pozvánku. Ještě k ní přidat nějakou pěknou instagram fotku a je dokonáno. Teď už budu pouze s napětím sledovat odpovědi pozvaných. Radši jsem ještě přidala fotku našeho nového grilu, kdyby si náhodou někdo nevšimnul. Dopíjím poslední lok své kávy, naposledy se zadívám na náš nový gril a na dokonalého manžela, který seká trávu kvůli mému výmyslu legendární akce. Nad hromadou receptů se přistihnu, jak se přihlouple usmívám. Ten úsměv mi připomíná reklamu na omáčky...