NEJČASTĚJŠÍ PODVODY PRODEJCŮ: KOLIK JICH NAPOČÍTÁTE PŘI BĚŽNÉM NÁKUPU?

Ač je konkurence na potravinovém trhu vysoká a sankce za porušení zákonů sahají do milionů, obchodní řetězce v Čechách se nijak neostýchají překročit jich hned několik najednou. Na nejčastější nesrovnalosti a skuliny v zákoníku si posvítíme právě v tomto článku.    

Nejprve se podívejme na výňatky ze zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele:

§8 (1) Nikdo nesmí klamat spotřebitele, zejména uvádět nepravdivé, nedoložené, neúplné, nepřesné, nejasné, dvojsmyslné nebo přehnané údaje anebo zamlčet údaje o skutečných vlastnostech výrobků nebo služeb či úrovni nákupních podmínek.

Klasickým případem porušení tohoto zákona jsou „slevy“, které ale vůbec slevami nejsou. Jistě jste i vy zaznamenali cenovky, které neobsahují cenu před slevou, čárové kódy, které po načtení u pokladny signalizují jinou cenu, než jaká je uvedená na regálu, nebo chybně přepočítaná procenta (uvedený počet procent je jiný než ten skutečný, o jaký potravinu nebo jiné zboží zlevnili). Takové nalezneme takřka v každém supermarketu.

§8 (3) Odpovědnosti za klamání spotřebitele se nelze zprostit poukazem na skutečnost, že potřebné nebo správné údaje neposkytl výrobce, dovozce nebo dodavatel.

Lahůdka zejména při reklamacích. Vaše dítě se osype po sušenkách vyrobených prodejním řetězcem, které dle složení na obalu žádné arašídy neobsahují; elektronické spotřebiče, které u sebe nemají český návod. Pokud zboží navíc nakoupíte přes internet, zpravidla vám neodpovídají na e-maily nebo nezvedají telefony.

            Zákon také přesně definuje datumy, které označují zdravotní nezávadnost potraviny:

Datem použitelnosti rozumíme datum ukončující dobu, po kterou si potravina podléhající rychle zkáze, při dodržování skladovacích podmínek, zachovává své specifické vlastnosti a splňuje požadavky na zdravotní nezávadnost a po které nesmí být uváděna do oběhu.

Datum minimální trvanlivosti je datum vymezující minimální dobu, po kterou si potravina zachovává své specifické vlastnosti při dodržování skladovacích podmínek a splňuje požadavky na zdravotní nezávadnost.

Jak jsme již zaznamenali, obchodní řetězce tento problém vyřešily ryze šalamounsky – datum použitelnosti (a v mnoha případech i datum minimální trvanlivosti) zkrátka přelepí nebo se ani neobtěžují „prošlé“ zboží z regálu odebrat.

A to nejlepší nakonec: výrobce je povinen uvádět složení výrobku na obalech větších než 10 cm². Velikost písma ani čitelnost složení však (alespoň zatím) zákonem nijak definovaná není. Proto i na krabičkách dvojnásobného rozměru nacházíme stále menší a menší fonty, které ale právně nejsou nijak postihnutelné.

Zákazníkům, kteří chtějí nakupovat kvalitní a zdravotně nezávadné zboží, tak nezbývá nic jiného, než se na nákupy vyzbrojit kalkulačkou, lupou a hlavně pevnými nervy.   

Aneta Holá