Tarhoňa byla pochoutkou kočovníků. Jak se tahle maďarská specialita připravuje?

Kotlíková lahůdka  

Drobné kuličky jsou typickou přílohou nebo základem pro hlavní chod v maďarské i slovenské kuchyni. Recept nebo inspirace na něj pochází zřejmě z doby Osmanské říše a turecké kuchyně, každopádně se přisuzuje kočovným národům, které potřebovaly mít s sebou jídlo, jež se dobře skladuje a přenáší, a pak rychle a snadno připravuje, ideálně typicky v jednom kotlíku na ohni. A to přesně tarhoňa je. V maďarských kuchařkách se podle webu Zserbo.com tarhoňa objevuje již v 16. století.

A co to tedy je? Vlastně nic světoborného. Jde o jednoduchý výrobek z vody, pšeničné mouky a celých vajec, který se formuje přes speciální cedník do „zrnek“ či kuliček velikosti ječmene. Možná proto se tarhoni v angličtině říká egg barley (vaječný ječmen). Dle kuchařky Eleka Magyara Kuchařská kniha labužníka tradiční výroba probíhala tak, že se na 1 kg mouky přidala 3 až 4 čerstvá vejce a uhnětlo se tuhé těsto. Protlačené kuličky se poté sušily na slunci a hospodyně si je dělávaly do zásoby, asi jako kdysi naše babičky domácí nudle.

Jak se vaří tarhoňa

Tarhoňa se správně nejdřív opraží dozlatova na trošce sádla s paprikou a solí, pak se podlije vodou a dusí doměkka. Na rozdíl od jiných těstovin se ale tarhoňa vaří mnohem déle, k úplnému změknutí potřebuje asi 50 až 60 minut. Ale pozor, nesmí se rozvařit na kaši. Stejně jako se nesmí upražit moc, měla by být po osmažení na sádle zlatavá. Z tarhoni můžete dělat „rizoto“, nebo ji použít jako přílohu k perkeltu či paprikáši. Hodí se ale všude tam, kde byste jinak zvolili rýži. V Maďarsku se nestydí podávat tarhoňu i s klobáskami, případně ji míchají s bramborami na paprice nebo tarhoňou nadívají zelné listy či plněné papriky. Vyzkoušejte třeba tarhoňu se zelím a uzeným nebo jako vložku ve fazolové polévce. I tak se dá tarhoňa využít; zkrátka místo těstovin nebo místo rýže či knedlíků. Ostatně, tarhoňa při vaření tak nabobtná, že něco jako mini knedlíčky stejně připomíná.