Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Sušené ovoce: Ideální  zdravá sladkost nebo kalorická bomba? Záleží na druhu úpravy!
Zdroj: Freepik, 8photo

Za starých časů bylo sušení ovoce jednou z mála možností, jak si sladké plody uchovat na zimu. Dnes už je sušíme spíš jen proto, abychom si mohli dát něco zdravého, když nás honí mlsná. Delší trvanlivost je pak bonus navíc. Kromě toho je sušené ovoce výborným zdrojem energie na cestách.


Při nákupu čtěte popisky na obalu

Bez rozinek by nebyl pořádný štrúdl nebo vánočka, sušené meruňky či datle dochutí orientální jídla, brusinky či banán se přímo báječně hodí v kombinaci s oříšky do jogurtu. I když by se mohlo zdát, že sušení ovoce je v době, kdy i uprostřed zimy seženeme čerstvé jahody, zbytečností, pořád má smysl a ocení ho nejen ti, kteří přemýšlejí, co ještě udělat se záplavou švestek nebo jablek ze zahrady. Sušené ovoce se dá použít k doslazení mnoha moučníků nebo dezertů jako zdravější alternativa cukru, pro děti žadonící o nějakou sladkost je určitě lepší než bonbony a sportovce nebo turisty nakopne k dalšímu výkonu. Ne nadarmo si sušené datle již po staletí brali nomádi na dlouhé putování pouští. Ne každé sušené ovoce je ale tak zdravé a prospěšné, jak si mnozí myslí. Pokud si je sušíte šetrným způsobem doma, nejlépe v sušičce, jste bez starostí. Takové plody jsou  dobrým zdrojem vlákniny a vitaminů skoro jako ovoce čerstvé. Horší nebo spíš méně jisté je to se sušenými plody z obchodu. Některé jsou totiž doslazované nebo obohacené o různé přídatné látky. I když vy máte pocit, jak mlsáte zdravě, ve skutečnosti je téměř jedno, zda jste si dali čokoládovou tyčinku nebo přeslazené banánové lupínky. Když si tedy sušené ovoce kupujete v obchodě, nejdřív se podívejte na obal a zjistěte, jaká dobrota vás v sáčku čeká.

Pozor na velké množství cukru

I když to v případě sušeného ovoce není vůbec potřeba, neboť díky sušení je ve stejném množství sušeného sušeného ovoce vyšší koncentrace cukru než u toho čerstvého, i tak se do toho průmyslově vyrobeného často přidává navíc ještě cukr a to mnohdy i velké množství. Třeba takový ananas nebo papája se rovnou prodávají proslazené, tedy kandované (namáčené do cukerného roztoku). V tomto případě jde o doslova o kalorickou bombu, neboť taková pochutina je vlastně téměř koncentrovaným cukrem. Doslazované bývají často i křupavé banánové plátky nebo třeba sušené brusinky. Pokud tedy vyloženě nepotřebujete doplnit energii po náročné horském výšlapu, dívejte se po ovoci, u něhož je přímo uvedeno, že je bez přidaného cukru. Jistotu budete mít třeba u křížal, které koupíte ve farmářských prodejnách, nedoslazují se ani rozinky, ty jsou ale dostatečně sladké samy o sobě.  

Pěkná barva neznamená lepší ovoce

Nejlepší je samozřejmě ovoce, které obsahuje 100 % ovoce. Možná si řekne, co jiného by asi v sušeném ovoci mělo být, v tom případě vás asi překvapí, jakými způsoby se často „vylepšuje“.  Kromě cukru se do něj přidávají i další aditiva, třeba tuky (např. slunečnicový, kokosový nebo palmový olej), dále také aromata, škroby nebo různá barviva. Určitě jste si v obchodě všimli, že na obalech s meruňkami se často objevuje nápis „sířené“ nebo „nesířené“. Většina lidí má tendenci sáhnout po těch sířených. Jsou totiž krásně oranžové a víc se podobají čerstvým meruňkám ze stromu. V tomto případě ale zdání klame a lepší je vybrat si ty nesířené (většinou v bio kvalitě), které vzhledem k hnědé barvě tak lákavě nevypadají. Sířené ovoce znamená, že je do něj přidán oxid siřičitý. Ten zabraňuje oxidaci ovoce a ztrátě barvy. Oxid siřičitý se používá hlavně u ovoce výrazných barev, u nichž zlepšuje jejich vzhled. Díky němu tak můžete v obchodě narazit právě na meruňky zářící jako sluníčko nebo až podezřele žluté rozinky. Siřičitany ovšem u některých lidí mohou vyvolávat žaludeční potíže, kožní vyrážky nebo astmatické záchvaty, proto je lepší být při výběru až podezřele krásného sušeného ovoce obezřetní.

Mražené, ale nestudí

V poslední době je hodně oblíbené a moderní tzv. lyofilizované ovoce, které už bývá i součástí müsli mixů nebo již namíchaných směsí na přípravu kaší. Pokud tento název slyšíte poprvé, tak vězte, že jde o ovoce sušené mrazem. V mrazáku je ale neuděláte, neboť k sušení mrazem je potřeba teplota až minus 80 °C. Sušení pak probíhá ve speciálních sušičkách ve vakuu a odstraní se při něm až 95 % vody, která se změní na  páru. Výhodou lyofilizovaného ovoce je, že v něm zůstává zachována většina vitaminů a minerálů. Kromě toho má stejnou barvu a chutná úplně jako to čerstvé, neobsahuje žádné přidané cukry ani dochucovadla a ještě je krásně křupavé. Jen je potřeba je uchovávat v nějaké dobře uzavíratelné dóze. Jinak má tendenci přebírat vlhkost z okolí a ztrácet tak svou křehkost. Dá se také rozemlít na prach, který se výborně hodí na posypání a dochucení různých dezertů. Díky ztrátě vody je mrazem sušené ovoce lehké jak pírko, může se tak zdát, že je poměrně drahé. Jen v malém sáčku se ovšem ukrývá velké množství ovoce čerstvého.  

Sdílet článek

Recepty k tomuto článku

Přečtěte si