Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Sladké devadesátky a slavné porevoluční dobroty: Také jste žvýkali Hubba Bubba a míchali si Tang?
Zdroj: Freepik, rawpixel.com

Když se osmdesátá léta přehoupla do devadesátých, nastaly nám zlaté časy. Konečně byly i v českých obchodech k sehnání produkty, o kterých jsme do té doby mohli jen snít. Devadesátky byly obdobím šílení po všem novém a vůbec nikomu nevadilo, že to bylo sladké a nezdravé, hlavně, že to bylo ze západu.


Čas prvních supermarketů

Sledujete v televizi seriál Devadesátky? Řeší se v něm sice složitější věci než nabídka potravin v obchodech, je ale krásným nahlédnutím do té doby. Ať jste v devadesátých letech prožívali dětství, dospívání nebo jste tu dobu zažili již jako dospělí, určitě na ni máte spoustu nostalgických vzpomínek. Užívali jsme si konečně roky svobody, poprvé jsme mohli vyrazit karosou do Bibione, z walkmana jsme poslouchali Roxette a Michaela Jacksona, holčičky si hrály se svými prvními „Barbínami“, nosili jsme šusťákovku a v televizi běželo „Béháčko“. Regály obchodů se pomalu plnily pro nás dosud neznámým zbožím, které ti šťastnější z nás znali už ze zahraničí. Devadesátky byly divoké, pestrobarevné, nespoutané. A i když byly často nevkusné, byly prostě báječné.

Always Coca-Cola

Coca-Cola se sice na našem trhu objevila již dřív, ale pouze jako vzácnější zboží. Po revoluci na televizní obrazovky pronikly první reklamy, které nám říkaly, že ten pocit po jejím vypití nic nepřekoná,  a Coca-Cola se začala vyrábět u nás. Po džusech z plechovky, uměle chutnající Pompele a Olympusu se začaly prodávat pravé americké limonády a první opravdové džusy s kousky dužiny, které chutnaly, jako by byly opravdu vymačkané z pomerančů. Žízeň jsme mohli zahnat Fantou, Spritem 7Upem, Mirindou nedo Liftem. Na Vitacit se trochu zapomnělo a nahradil jej rozpustný nápoj Tang, který nám přinášel chuť opravdového ovoce. A co byl nejlepší nápoj na cesty? No přece Capri-Sonne v sáčku s brčkem.

Překlápěcí jogurty

Ti, kteří vyrůstali na Jovo koktejlu a na Biokysu, byli v porevolučních dobách nadšeni. Jogurty už nebyly kyselé jako šťovík, ale krásně sladké a krémové a hlavně s extra velkými kousky ovoce (Jogobella), které bylo jako čerstvě utržené z keříku. Takové mohly jíst děti od rána do večera, neboť byly plné vitaminů a ty přece děti potřebovaly. Poprvé jsme nemuseli ovocnou marmeládu dolovat ze dna kelímku nebo sklenice, ale měli jsme ji hezky vedle ve vaničce. Tato vychytávka však měla jednu stinnou stránku – nakonec jsme většinou stejně jedli jen bílý jogurt, protože ovocnou „omáčku“ zbaštil každý samotnou. Postupně se v překlápěcích vaničkách začaly objevovat i různé křupinky a čokoládové kuličky a to teprve bylo něco.

Když mám hlad, dám si malý kousek…

Po revoluci jsme načas zapomněli na Pedro, Bajo, Sevak i kuličkové žvýkačky, které tak spolehlivě vytahovaly plomby. Poprvé jsme si mohli vychutnat plátkové žvýkačky, jejichž chuť nevyprchala po pár vteřinách, naopak nám poskytovaly svěží dech báječně dlouho. A ještě se daly do pusy stočit jako se láme mořská vlna, což nás naučila reklama na Brooklyn. Bubliny se z nich sice dělat nedaly, od toho tu ale byly Hubba Bubba v podobě dlouhého stočeného pásu. Od Jardy Jágra jsme navíc věděli, že nás spasí za každé situace – když jste měli hlad, utrhli jste si malý kousek a když jste se potřebovali soustředit, utrhli jste si větší. Ani Sisinky a karamely už nefrčely, když jste si chtěli dát místo žvýkačky žvýkací bonbon a ještě jste se ocitli v úzkých, stačilo so hodit do pusy Mentos a nápad byl tu. No, uznejte, které jiné bonbony dokázaly vyřešit všechny problémy?

Když byla chuť na čokoládu

K radosti všech dětí už u nás byla běžně k sehnání Kinder vajíčka. Čokoláda většinou ratolesti ani moc nezajímala, důležitá byla hračka uvnitř žlutého obalu. Ten, kdo našel sběratelskou figurku, byl největší frajer. To Kinder čokoláda byla z hlediska sladkostí větším lákadlem. A protože se v každé tyčince ukrývala sklenice mléka, tak nějak jsme věřili, že jsou neskutečně zdravé. Tyčinky Deli a sójové suky zastínila známá pětice Milky Way, Snickers, Twist, Mars a Bounty a sušenkám Disko konkurovaly podobné sušenky s názvem Prince.

Chlazené potěšení

Na Ledňáčka nebo Míšu jsme sice nezanevřeli ani po revoluci, když se ale objevily první nanuky od Algidy, byli jsme ztraceni. Vodové Calippo, Nogger s oříšky a karamelem a obří Magnum… vybrat si bylo těžké. A díky Cornettu jsme téměř zapomněli na točenou zmrzlinu. Vždyť tuto chlazenou dobrotu v kornoutku měl pro její sladké srdce přece rád každý. Po letech strávených na „polárkáči“ jsme si mohli pohár vylepšit Vienettou s křupavými vrstvičkami čokolády. A když už jsme u těch pohárů, načas jsme odhodili metličky, nádoby na bombičky i různé ruční rychlošlehače a našli jsme zálibu ve šlehačce ve spreji. Co na tom, že se po chvíli roztekla, jednoduchost použití nás  úplně okouzlila. Dokud jsme se zase pokorně nevrátili ke šlehání a nedošli k tomu, že domácí šlehačka je stejně nejlepší.

Sdílet článek

Recepty k tomuto článku

Přečtěte si

Mohlo by vás zajímat