Encyklopedie hub: Zásobte se v lese na zimu. Nasbírejte si tyto houby a my vám poradíme, kam s nimi v kuchyni

Sběr hub

Když se vydáte s košíkem na sběr hub, měli byste dobře vědět, co děláte. Sbírejte zásadně houby, u kterých jste si stoprocentně jisti, o které se jedná. Houby by měly mít vždy všechny charakteristické znaky, které má příslušný druh mít. Prohlíží se klobouk, prstenec, noha, někdy je třeba kousek kloboučku uříznout. Inspirujte se našimi tipy, které houby můžete najít, ale pro plnou charakteristiku hledejte v atlasu hub, případně v aplikaci. Doma je třeba všechny správně zařazené houby hned zpracovat, aby se neznehodnotily.

Klouzek sličný

Klouzek sličný neboli modřínový patří mezi houby, které jdou snadno rozpoznat. Jasně žlutý slizký klobouk v sušším období přechází do žlutooranžového zabarvení. Někomu může vadit ona slizkost, pro jiného je to zase důvod, proč houbu miluje. Tuto jedlou houbu si můžete splést s pavučincem. Klouzek má rourky na rozdíl od pavučince s lupeny. Pozor hlavně na mladé uzavřenější plodnice. A kam s klouzkem v kuchyni? Skvěle chutná ve smaženici.

Hřib kovář

Hřiba kováře si v lese můžete splést se vzácným jedovatým hřibem satanem. Na kováři je zajímavé, že má kaštanově hnědý klobouk, po otlačení se zbarvuje do modra, stejně jako zbytek houby. Dužina je žloutkově zabarvená, kontaktem se vzduchem modrá. Při sušení, vaření nebo po kontaktu s octem znovu zežloutne. Roste hlavně pod smrky a buky, ale i jinými jehličnany a listnatými stromy.

Jak je spolehlivě rozeznat od hřiba satana? Hřib kovář má hnědou barvu a zrnitou nohu, zatímco satan má bílý až našedlý klobouk a na noze rozpoznáte zřetelnou síťku. Ale pozor, oba po nakrojení modrají! A kovář je za syrova nejedlý, proto dbejte na řádné provaření. Cenná je na hřibu kováři pevná dužina a málo častá červivost. V kuchyni má velmi široké využití. Od sušení, přes mražení, až po vaření. Tato pevná houba se hodí do omáček, polévek, na obálení a do řady dalších jídel.

Hřib smrkový

Hřib smrkový neboli obecný si můžete splést s hřibem žlučníkem, který má také bílé póry, ale stárnutím mívají masovou barvu. Pokud hřib žlučník ochutnáte (a hned vyplivnete) má velmi hořkou dužinu. Hřib smrkový má světle až tmavě hnědý klobouk. Na prosvětlených místech je bělavý. Za sucha je matný. Ve vlhku působí umaštěně. Má póry od bílé, postupně nazelenalé barvy, až po starší olivově žlutou podobu. V kuchyni můžete tyto hřiby využít prakticky na cokoliv.

Hřib hnědý

Hřibu hnědému se také říká suchohřib hnědý. Mladé houby se dají splést s hřiby žlučníky, které nemají pořádně vyvinutou síťku na třeni. Když ho ochutnáte, hřib žlučník má velmi hořkou chuť. Opět ihned vyplivněte. Klobouk hřibu hnědého je tmavočervený až kaštanově hnědý. Za sucha má barvu surové kůže. Když je vlhko, působí lepkavě. Rourky po otlačení modrají.

Můžete ho najít ve smrčinách, ale i ve vysoké trávě na vlhké půdě (tady mohou trochu připomínat klouzky). Hřib hnědý je snad nejoblíbenější tuzemskou houbou se skvělou chutí a bohatým využitím. Nejenže si ho můžete dát do houbové smaženice (praženice), lahodný je v polévkách a omáčkách. Báječně chutná s masem. Výborný je nakládaný, můžete ho i sušit.

Křemenáč krvavý

Křemenáč krvavý má rezavě hnědý polokulovitý klobouk, vzácněji i oranžovočervený suchý. Třeň neboli noha je bělavý s nahnědlými šupinkami. Najdete ho pod duby a topoly, vzácněji buky a jinými listnatými stromy. Pokud by se vám nelíbilo jeho černavé zbarvení dužiny, odstraníte ho přidáním octa. Křemenáče jsou hřibovité houby a v kuchyni mají všestranné použití. Můžete je usušit, ale i připravit si z nich skvělé řízky.

Liška obecná

I lišky jsou dobré houby. Výborné jsou v polévce, omáčkách, ale i míchanici/smaženici. Vyzkoušejte třeba skvělé lišky na slanině. V lese si dejte pozor na záměnu s nejedlými lištičkami pomerančovými. Liška obecná má nepravidelně zvlněný žlutý klobouk a mírně podvinutý, lištička ho má pravidelný. Třeň lišky je zašpičatělý a přechází do klobouku.

Bedla vysoká

Bedla vysoká je skvělá houba, kterou si ale můžete splést s muchomůrkou zelenou. Bedla má prsten, se kterým můžete posouvat, ale muchomůrka má prsten pevně držící na noze. Dalším rozdílem je hnědý hrbolek na klobouku bedly. Muchomůrka ho má hladký. Bedlu většinou najdete na krajích lesa, na mýtině. Zdravotní potíže mohou způsobit bedly červenající, které mají oranžovějící dužinu a netygrovaný třeň. Mladá bedla má žaludovitý klobouk, který se stárnutím rozevírá a ve stáří je plochý. V kuchyni se hodí bedla prakticky kamkoliv. Dá se sušit, mrazit (vhodnější jsou ty pevnější mladší), dusit. Využijete ji třeba i pod maso, případně do polévky. Připravte si třeba i plněné bedly.

Houby

Houby, kam se podíváš Houbaření patří k jedné z nejoblíbenějších činností Čechů. A není divu; projít se po lese a nasbírat košík dobrot na smaženici nebo do bramboračky je přece skvělé! I přesto…

Ryzec smrkový

Ryzec smrkový je výborná houba, která se většinou objevuje koncem léta. Klobouk je oranžový až oranžově nahnědlý se zelenými skvrnami. Lupeny jsou lososově až mrkvově oranžové. Poškozená místa po pár hodinách zezelenají. Při rozkrojení vytéká lososovo mrkvové mléko. Ryzec smrkový jako jediný z ryzců s tímto mlékem nemá ďubky na třeni. Jak si ryzec připravit? Je vhodný ke krátkému, rychlému osmažení (stačí přidat jen pepř a sůl), ale ne k dušení. Vyzkoušejte houbové škvarky z ryzců. Houbu také není vhodné sušit ani zamrazit. Ovšem pokud ji budete chtít uskladnit pomocí naložení do octa nebo oleje, tudy povede správná cesta. Když budete mít pokrm plný ryzců, může vám moč zoranžovět, tak se nelekněte.

Zdroj informací:
https://www.myko.cz/
Andreas Gminder, Určujeme houby, Knižní klub, 2016

Fotogalerie - Encyklopedie hub: zásobte se v lese na zimu. Nasbírejte si tyto houby

Dalších 6 fotek

Ukázat 9 fotografií