Zdeněk Pohlreich nám prozradil, jak probíhalo natáčení nového pořadu i to, jak na sametově hedvábnou bramborovou kaši

Pohlreichův souboj 

Kulinářská show, o které jsme informovali už včera, postupně divákům představí dvanáct špičkových restaurací z celé České republiky, které se mezi sebou utkají o titul té nejlepší. Pohlreichův souboj restaurací se zaměří nejen na klasickou českou i moderní kuchyni, ve výběru se objeví i italská, americká nebo asijská kuchyně – ten nejzajímavější průřez toho, co česká gastro scéna nabízí.

Proti sobě se vždy postaví dvě restaurace se stejným zaměřením. Dostanou několik úkolů, včetně zátěžového testu – naráz podnik navštíví třicet lidí a restaurace dostane dvě hodiny na obsloužení všech hostů, a to tříchodovým menu.

Hodnotit se bude nejen kvalita pokrmů, ale také servis, to, jak se lidé v dané restauraci cítí a jak fungují týmy. Následně se proti sobě obě restaurace postaví v kuchyni Zdeňka Pohlreicha. A právě jeho jsme se zeptali nejen na pořad samotný, ale i celkově na to, co se v českých restauracích změnilo k lepšímu. Na závěr samozřejmě nesmí chybět užitečné rady "šéfa".  

Co vás při natáčení pořadu překvapilo?
Překvapilo mě, jak dobrá gastronomie umí být. Jak vysoká je úroveň restaurací, které jsem neznal. Byla tam většina lidí, která od vaření po servis to dělá skvěle a investují do toho nemalé množství peněz, času a energie. A strašně mě bavila atmosféra těch týmů, kterou měli soutěžící během zkoušek, co jsme pro ně nachystali.

Pamatujete si nějaký konkrétní moment, kdy soutěžící, řečeno s nadsázkou, uvařili něco "michelinského"?
Já si myslím, že restaurace se dělá pro lidi a ne pro komisaře z Michelina. Mě u těch lidí strašně bavila ta umanutost, jak si šli za svým cílem, věřili tomu, že to je to ono. Já si myslím, že jídlo je buď dobrý nebo špatný a je jedno, jestli ho konzumujete v restauraci, která má stříbrné příbory nebo něco jiného. Ale vždy je důležité, aby se na talíři i v tom servisu projevilo, že je to autentické a že to je pro toho hosta, protože kvůli němu se to celé dělá, ten je vždycky na prvním místě.

Dokázal byste si teď vzpomenout na nějaké jedno jídlo, nebo pár jídel, které vás během natáčení zaujaly?
Měli jsme třeba skvělé plněné bramborové knedlíky, nebo fantastický tatarák z mrkve, bezvadnou paštiku se svatojánskými ořechy, úžasný makový dezert a mnoho dalšího. Diváci se mají na co těšit, ochutnali jsme skutečně zajímavá jídla, která vznikla třeba fermentací, pak mnoho asijských jídel, bylo to velice pestré a neskutečně zajímavé.

Máte za sebou bohatý a dlouhý profesní život. Stalo se přesto i tak, že vás nějaké jídlo v soutěži inspirovalo natolik, že jste si řekl, že byste ho taky tak mohl vařit?
To se děje pořád a dělá to celá kuchařská scéna. My všichni chodíme jíst ke svým kolegům. Ale samozřejmě každý má svůj styl a každý kuchař má svoje vidění toho, jak mají věci vypadat. Je to i strašně zábavné se podívat, jak to mají druzí pod pokličkou.

Nakonec i já sám jsem se naučil hromadu svého řemesla tím, že jsem se koukal, jak to dělají jiní nebo jsem si koupil jejich knížku. Dodneška s šéfkuchaři z našich tří restaurací minimálně jednou za rok jedeme na takzvanou kalibraci chuti, kdy se sebereme, vybereme nějakou destinaci, jedeme tam na dva dny a ochutnáme, co ti lidi vaří.

Z vašeho popisování se zdá, že se česká gastronomie za posledních 20 let hodně posunula...
Kéž by se Česká republika tak posouvala tak rychle jako se posouvá její gastronomie! A to ještě tím správným směrem, kdy motorem toho všeho jsou lidi, kteří mají tu erudici, mají zkušenosti a mají chuť pracovat.

Co bylo vaším nejoblíbenějším jídlem v dětství?
Já jsem měl vždycky rád kuře na všechny způsoby, hlavně tedy pečené, to miluju celý život. Miloval jsem i bramborovou kaši, ale třeba i ledvinky, zadělávané žaludky a tak. Vždycky jsem byl dobrý jedlík. 

Když jste zmínil pečené kuře a bramborovou kaši, předpokládám, že to trvá dodneška. Poradíte, jak tohle zdánlivě snadné jídlo udělat co nejlépe?
Nákupem to začíná a končí, kvalitní suroviny jsou důležité. Já mám nejradši, když se to kuře dá udělat jen na rožni, voda tomu škodí, v suchém teple je to daleko lepší. 

A ta kaše?
Musím tam mít máslo i mléko. Italové i někteří jiní šéfkuchaři dávají jen máslo, ale to mé chuti úplně nevyhovuje. Jinak v tom ale žádný zázrak nehledejme. Musíme mít kvalitní brambory, ty uvaříme a zbavíme je vody. Pokud na to máme čas, můžeme kaši dělat i z upečených brambor, taky by to bylo fajn. 

Ty vařené tedy ale, jak už jsem říkal, důkladně scedíme. Pak tam nejdříve přijde máslo, brambory s ním důkladně rozmícháme, následně přidáváme mléko a vše společně prošleháme. Na závěr přidáme kapku smetany a kaše bude dokonalá. 

Náš tip: Podívejte se v galerii, jak natáčení nového pořadu probíhalo

Fotogalerie - Souboj restaurací na Nově soudcuje Zdeněk Pohlreich. Která restaurace je nejlepší?

Další 2 fotky

Ukázat 5 fotografií

Pořad můžete shlédnout každý týden na TV Nova, nebo o týden dříve na VOYO.