Královské chutě: Kateřina Medicejská přivezla z Itálie chřest, cibulovou polévku či makronky a naučila jíst Francouze vidličkou

Přivezla si vlastní kuchaře z Itálie

Je také pravda, že tato žena vstoupila do historie jako intrikánka a travička. Údajně otrávila svou tchyni a jednoho ze svých synů. Také zřejmě stála za tzv. Bartolomějskou nocí, během které došlo v srpnu 1572 k vraždění protestantů.

Jak to bylo ve skutečnosti, se už nedovíme. Kateřina Medicejská ale byla prokazatelně inteligentní dáma, která po celou dobu manželství musela soupeřit s milenkou svého muže Dianou de Poitiers.

Vraťme se ale k příjemnějším stránkám této ženy. Do Paříže přijela s družinou osobních kuchařů, cukrářů i lihovarníků. Ze svého domova ve Florencii byla zvyklá na lepší úroveň kuchyně a stolování, než v té době byla na francouzském královském dvoře.

Vybrané stolování

Jídelní stoly musely být pokryty drahými ubrusy a jednotlivé talíře měly po stranách vidličky. V bohaté šlechtické rodině, kde se Kateřina narodila, bylo běžným zvykem používat při stolování vidličku. Ta ale na francouzské stoly do té doby ještě nedorazila!

Pokrmy se začaly servírovat po jednotlivých chodech, a ne všechny najednou. Jako poslední se podávaly dezerty.

Po celou dobu, kdy královská rodina a její hosté seděli u jídla, pro lepší atmosféru hráli přizvaní hudebníci.

Co je francouzské a co italské?

A co se tehdy na královském dvoře jedlo? Říká se, že právě Kateřina Medicejská zavedla potraviny a pokrmy, které se dnes považují za typicky francouzské.

Z potravin šlo například o artyčoky, brokolici, petržel či baby hrášek, špenát a dokonce i klasiku francouzského jihozápadu – chřest.

Díky ní se na stolech objevilo telecí maso nebo například dnes ve Francii tak populární svatojakubské mušle. Dvorní kuchaři pak začali připravovat slané i sladké aspiky a různé nákypy.

Recepty, které všichni znají jako francouzské, jsou původem zcela toskánské a zejména florentské, například pezzole della nonna (palačinky), kachna s hořkými pomeranči (canard à orange), crostini di fegato (játrová paštika) nebo tuttoinsieme (ratatouille).

Cibulačka a makronky

Z polévek musela být na stole tehdy ještě italská cibulačka, známá jako carabaccia, do které se přidával řapíkatý celer. Nechyběla ani zelenina s bílou omáčkou salsa colla. Ta je podobná bešamelu, ale připravuje se na olivovém oleji, ne na másle.

Cukráři pekli moučníky z listového těsta, koláče a sladké chlebíčky, připravovali zmrzlinu. Kateřina Medicejská vyžadovala také italský žloutkový krém zabaglione nebo pěnové nočky quenelles.

Z moučníků dovezla křupavou sušenku – makronku, kterou dnes známe z francouzských cukráren. Makronky se ale jedly samotné bez krémové náplně, ta se objevila až o čtyři století později.

Určitě nepřekvapí, že Kateřina Medicejská měla k jídlu víc než kladný vztah. Podle kronikářů snědla v červnu 1575 tolik artyčokového koláče a oblíbených kohoutích vnitřností, že si způsobila zažívací obtíže. Láska k dobrému jídlu se ostatně projevila i na její postavě a postupném přibírání na váze. Ale to už by byl zase jiný příběh...

Pokud jste teď i vy dostali chuť na něco sladkého a francouzského, připravte si podle našeho videoreceptu křehké a v ústech se rozplývající MAKRONKY.