Nutriční hodnoty

Nutriční hodnoty receptu spočítala aplikace ZOF.

Umí toho ale mnohem víc - kromě počítání i sledovat, hodnotit a plánovat kvalitu vašeho jídelníčku. Začněte hned a zdarma.

Bílkoviny:

Bílkoviny jsou nejdůležitější složkou stravy. Jsou nezbytné pro tvorbu a obnovu tkání, ve stravě je proto potřeba zajistit jejich dostatečný příjem. Ten je poměrně nízký, v průměru se pohybuje kolem 1 gramu na 1 kilogram tělesné hmotnosti, u sportovců je mírně vyšší.
Podle původu se dělí na rostlinné a živočišné. V celodenním jídelníčku je vhodné sledovat i tento poměr, který by měl být nejlépe v rovnováze.

Živočišné bílkoviny:

Přebytek živočišných bílkovin ve stravě může podporovat vznik některých zánětlivých pochodů v těle. Je výhodné sledovat jejich podíl v jídelníčku a snažit se udržovat rovnovážné zastoupení s rostlinnými.

Rostlinné bílkoviny:

Nedostatek rostlinných bílkovin ve stravě může podporovat vznik některých zánětlivých pochodů v těle. Je výhodné sledovat jejich podíl v jídelníčku a snažit se udržovat rovnovážné zastoupení s živočišnými.

Tuky:

Tuky jsou ve stravě nejen důležitou zásobárnou energie (jeden gram tuků má dvojnásobné množství energie, než stejné množství sacharidů nebo bílkovin) a vitamínů rozpustných v tucích (A, D, E, K), ale zlepšují i chuťové vlastnosti pokrmů.
Dělí se na nasycené a nenasycené. S ohledem na jejich vliv na zdraví se doporučuje, aby množství nenasycených bylo minimálně dvojnásobně větší, než nasycených.

Nasycené tuky:

Vyskytují se více v živočišných zdrojích (maso, mléčné výrobky, vejce). Jejich přebytek ve stravě má negativní vliv na zdraví, nejvíce ovlivňuje srdečně-cévní systém. Doporučuje se jejich množství ve stravě kontrolovat - neměly by přesáhnout 10 % z celkového množství přijaté energie za den.

Nenasycené tuky:

Jsou považovány za zdravější, než nasycené tuky. Nachází se v rostlinných i živočišných potravinách, dělí se na mononenasycené a polynenasycené.

Mononenasycené tuky:

Jsou nejvíce zastoupeny v rostlinných olejích - např. olivový, řepkový nebo slunečnicový. Mají pozitivní vliv na srdečně-cévní systém (snižují hladinu cholesterolu).

Polynenasycené tuky:

Nachází se v rostlinných i živočišných potravinách, nejbohatším zdrojem jsou ryby, ořechy a některá semena a oleje z nich (lněná, konopná, chia). Zastupují 2 důležité skupiny tuků - omega-3 a omega-6. Jsou citlivé na teplotní změny a snadno podléhají oxidaci, je proto vhodné s nimi pracovat především ve studené kuchyni. Pokud ve stravě výrazně převažují omega-6 tuky nad omega-3, zvyšuje se riziko vzniku zánětů v těle.

Omega-3 tuky:

Nachází se v rostliných (lněná, konopná a chia semínka) i živočišných (nejvíce ryby) potravinách. Jejich zvýšený příjem snižuje riziko vzniku srdečně-cévních chorob a potlačuje záněty.

Sacharidy:

Sacharidy jsou zdrojem rychle využitelné energie. Dělí se na monosacharidy, oligosacharidy a polysacharidy. Monosacharidy se nachází v rostlinných potravinách, tělo z nich získává energii nejrychleji. Oligosacharidy se v těle tráví pomaleji, nejdéle se rozkládají polysacharidy. Je zdravotně výhodné, aby ve stravě převažovaly složité sacharidy (polysacharidy).

Cukry:

Cukry se řadí mezi sacharidy, patří sem zástupci monosacharidů a disacharidů. V těle se vstřevávají velmi rychle, jsou proto zdrojem okamžitě využitelné energie. Jejich vyšší příjem způsobuje ukládání přebytku energie do tukových zásob. Často bývají označovány za jednoho z hlavních viníků nadváhy, je proto vhodné je v jídelníčku omezovat. Nejčastěji se jedná o řepný a třtinový cukr, med, džusy a jiné slazené nápoje či obecně sladkosti.

Laktóza:

Laktóza patří mezi oligosacharidy, je součástí živočišných mléčných výrobků. Část populace není schopna laktózu rozštěpit, vzniká tak laktózová intolerance. Při tomto onemocnění je nutné se vyhýbat zdrojům laktózy, z jídelníčku se proto musí vyloučit živočišné mléčné výrobky, případně je nahradit za bezlaktózové.

Vláknina:

Vláknina je součástí skupiny sacharidů. Je obsažena v rostlinách (zelenina, ovoce, celá zrna luštěnin a obilovin, ořechy, semena, houby), dělí se na rozpustnou a nerozpustnou. Pro zdraví je velmi důležitá, protože zvětšuje objem stolice, řídí střevní peristaltiku a je zdrojem obživy pro střevní mikroorganismy. Její doporučený denní příjem se pro dospělou populaci pohybuje nad 30 gramů za den.

Sůl:

Sůl ve formě chloridu sodného (NaCl) je hlavním zdrojem sodíku. Tento prvek v přebytku zadržuje vodu v těle a způsobuje řadu zdravotních komplikací (zatěžuje ledviny, zvyšuje krevní tlak). Je proto vhodné příjem soli ve stravě kontrolovat, vedle samotného solení pokrmů je sůl ve vysokých dávkách obsažena v pečivu, uzeninách, sýrech či konzervách. 
Pro dospělou populaci se doporučuje maximálně 5 gramů soli za den.

Sodík:

Hlavním zdrojem sodíku ve stravě je sůl. Přebytek sodíku zadržuje vodu v těle a způsobuje řadu zdravotních komplikací (zatěžuje ledviny, zvyšuje krevní tlak). Je proto vhodné sledovat v jídle i samotný obsah sodíku, doporučuje se maximálně 2 gramy denně pro dospělou populaci.

Cholesterol:

Cholesterol se nachází v živočišných potravinách (vejce, maso, mléčné výrobky). Většinu cholesterolu si tělo vytváří samo, přebytek této látky ve stravě může mít vliv na jeho zvýšené hodnoty v krvi. Taková situace negativně ovlivní vznik a rozvoj srdečně-cévních chorob. Je proto vhodné sledovat nejen množství cholesterolu ve stravě, ale i způsob přípravy jídel (vyšší teploty způsobují oxidaci cholesterolu, který se tak stává zdravotně nebezpečným).