Vánoční tradice za socialismu: Kolekce od ROH a hodinové fronty na mandarinky

Kolekce od ROH nebo vystát frontu

Na dobu před listopadem 1989 lidé vzpomínají různě. Jedni na ni nedají dopustit, většina by se ale rozhodně vracet nechtěla. Život byl prostě úplně jiný. Ani komunistům, kteří tehdy vládli, se ale nepodařilo vymýtit tak ryze církevní svátky, jakými Vánoce ve své pravé podstatě jsou. A tak se z nich alespoň snažili udělat "svátky klidu a míru", což nakonec není s církevním duchem těchto dnů ani v rozporu. Lidé, kteří měli děti, se dokonce mohli těšit, že od svého zaměstnavatele dostanou kolekci figurek na vánoční stromeček, a to většinou od závodního výboru ROH.

Ti mladší z nás už možná ani neví, co to ROH je - tedy, co to bylo. Šlo o takzvané Revoluční odborové hnutí. K čemu složilo? Jednalo se o celostátní jednotnou odborovou organizaci. Nebyly tedy jednotlivé odborové svazy, jako je tomu dnes. Zaměstnanci firem a podniků, které byly buď státní, nebo šlo o družstva, vstupovali do ROH tak nějak automaticky. Rozumělo se samo sebou, že je člověk jeho členem. Když už pro nic jiného, tak kvůli možným dovoleným v zotavovnách ROH, a hlavně právě pro ty kolekce - za každé dítě totiž konkrétní rodině připadla jedna.

Podílela se celá rodina

Bylo by zbytečné snažit se předstírat, že před listopadovou revolucí nebylo možné vánoční kolekce sehnat. Na fronty před obchody, ať už na menších, nebo i ve větších městech, si ale jistě mnozí z nás ještě vzpomenou. A jestli právě přivezli dost kolekcí na to, aby se dostalo i na lidi na konci řady, to se čekající často dozvěděli, až když kolekce (i jiné zboží) prostě došly. A tak rodiny raději vysílaly do fronty svoje prarodiče, kteří již byli v důchodu a měli čas čekat od samého rána. Na koho se pak kolekce dostala, měl o to větší radost. Vánoční kolekce obsahovaly jak foukané figurky, tak i takzvané salonky, tedy plněné bonbony bez konkrétního tvaru postavičky, zabalené v lesklém papíře a na koncích roztřepené. Ty většinou zbývaly na dospělé členy rodiny, protože děti samozřejmě hledaly sněhuláky, andělíčky, rybičky a další tvary foukaných figurek.

Moderní stromky už většinou čokoládovými figurkami nezdobíme. A pokud se pro to rozhodneme, stiheneme i na Štědrý den dopoledne téměř kdekoliv kolekci koupit. Oproti minulé době také máme na výběr kolekce podle finančních možností, můžeme si vybrat tuzemskou nebo zahraniční, v regálu najdeme balení z mléčné i hořké čokolády, zdobené i nezdobené, v barevných obalech nebo laděné do jednoho tónu. Zkusme si představit, jak by se asi tvářila prodavačka před pětařiceti lety, kdybychom si chtěli kolekci vybírat…

Vánoce s vůní mandarinek

Podobně jako s kolekcemi bojovali naši rodiče a prarodiče také se sháněním ovoce. Právě před Vánoci a vlastně už před Mikulášem se v obchodech objevily slavnostní mandarinky, banány a pomeranče, a dokonce i exotický ananas. Ti z nás, kteří dětství ještě prožili v socialismu, mají tyto svátky spojené právě s vůní mandarinek. Jindy v roce jsme si jich totiž moc neužili. Navíc pravdou zůstává, že pokud někdo neměl známé v zelenině, ani tohoto ovoce nebylo nazbyt. V menších obchodech bylo možné koupit si třeba jen kilo mandarinek, aby se dostalo i na další lidi ve frontě.

Takové závody v trpělivosti a shánění i těch pro nás dnes poměrně základních věcí kdysi patřily k Vánocům. Přesto se rodiče vždycky snažili, aby byly Vánoce pro děti co nejkouzelnější. A v mnoha ohledech se to dařilo často lépe než dnes. Pojďme si letos udělat opravdu šťastné a veselé, klidné a spokojené a možná i skromnější Vánoce. Třeba přijdeme na to, co všechno ke štěstí vlastně vůbec nepotřebujeme…