Co víme o květáku

Jistě všichni z nás jsme si oblíbili v naší kuchyni květák. Já jsem si do dnes myslela, že bílý květák usazený pěkně uprostřed zelených listů, je květ, ale až z literatury jsem se dočetla, že se nejedná o květ, nýbrž o zdužnatělé stonky a větévky se šupinovitými listy.

Název „květák“ pro tuto zeleninu dal v roce 1847 Josef Pečírka. Tento název se ujal, zatímco ostatní názvy, jako například květník, květlík, květlák se neujaly. Původně však k tomuto názvu „květák“ dal zřejmě první impuls přírodovědec Presl, který jej nazval zelím květnatým. Někdo z vás používá název karfiol. Tento název je převzatý z němčiny, avšak tam došlo k záměně hlásek ze slova kalfior na karfiol ( vzniklo z italského slova cavolfiore).

Někteří vědci zařadili květák do druhu brukev zelná a někteří zase do brukev krétská. Květák pochází z východního Středozemí, z Kypru, Kréty a Turecka. Byl znám i ve středověké Itálii a díky obchodování se v polovině 16. století dostal i do střední Evropy. Od té doby začala stoupat oblíbenost této zeleniny.

Pokud si květák pěstujete na své zahrádce, měli byste pamatovat na pravidla správného skladování. Květák se má ukládat růžicí dolů a košťálem nahoru při teplotě okolo 0°C. Při takovém to skladování prý odcházejí dusičnany z růžice do listů, v růžici přibývá sacharózy, volných aminokyselin, draslíku, sodíku, hořčíku a vápníku. Květák zároveň obohatí váš jídelníček o vitamin C (více než v pomerančích), K ( pro dobrou srážlivost krve), B1, B2, B6, kyselinu pantotenovou (pro dobrou činnost nadledvinek), cukry, bílkoviny, vlákninu, fosfor (má vliv na zdravý stav kostí, nehtů, kloubů), minerální látky atd. Květák má také diuretické schopnosti.