Do legendární cukrárny Myšák chodil za první republiky mlsat i Oldřich Nový

Jde se k Myšákovi!

V roce 1904 si vyučený cukrář František Myšák pořídil na rohu pražských ulic Vodičkovy a V Jámě cukrárnu. Byl šikovný a inovativní, takže se mu dařilo natolik, že si ve Vodičkově ulici časem koupil vlastní dům, kde dorty nejenom vyráběl, ale také zde vybudoval prostory k posezení. Na ulici jste Myšákovu cukrárnu tenkrát rozhodně nepřešli bez povšimnutí. Pyšnila se totiž nádhernými výklady a mosazným portálem, což bylo dílo pražského architekta Josefa Rosipala.

Ve Vodičkově ulici 31 cukrář Myšák otevřel svoji novou provozovnu v roce 1911. Přibližně o deset později nechal dům v neorenesančním stylu přestavět. Na novém vzhledu se podílel stavitel Josef Čapek, rondokubistickou fasádu pravděpodobně navrhl Josef Gočár. Na kávu a sladkosti sem chodil hvězdný Oldřich Nový, pravidelnou zákaznicí bývala i Ema Destinnová nebo Adina Mandlová a cukrárnu navštěvoval také Tomáš G. Masaryk. Dnes už můžeme jenom hádat, jestli si dávali proslulé Myšákovy pomerančové placičky, na které se stály fronty, anebo některý z jeho slavných ovocných dortíků.

Myšákův pohár

Do cukrárny k Myšákovi se ale chodívalo především na vyhlášený pohár, jehož základ tvořila a dodnes tvoří vanilková zmrzlina, karamel, griliáš a pořádný kopec šlehačky. Kdo měl šanci ho někdy ochutnat, nepochybně si i po letech vybaví jedinečné snoubení chutí tohoto původního receptu Myšákova poháru. Zakladatel cukrárny František Myšák starší byl nejenom cukrář tělem i duší, ale také velký inovátor. Tak například vymyslel speciální lýkové pytlíky pro divadelní bonbony, aby diváci nerušili představení šustěním papíru.

V roce 1941 František Myšák starší zemřel. Firmu po něm převzal jeho syn, ten si ale cukrařiny příliš neužil; o osm let později byl Myšák mladší zatčen a odvezen do uranových dolů v Jáchymově. V roce 1950 došlo ke znárodnění cukrárny a František Myšák mladší zde dál působil pouze jako zaměstnanec. Že je pravým synem svého otce ale dokázal na Světové výstavě v Bruselu v roce 1958, kde všechny překvapil košem marcipánových hub, které byly k nerozeznání od pravých plodů lesa. Jenže ani takový úspěch nestačil na to, aby režimu nepohodlný muž v podniku založeném vlastní rodinou zůstal. O rok později totiž dostal od nového ředitele výpověď a zakotvil v sousedním Tatranu, kde mu dali šanci hodnou jeho cukrářského nadání. Díky přímé konkurenci Myšáka tak Myšák přežil. Svůj um pak potvrdil ještě zlatou medailí, kterou získal na Mezinárodním gastronomickém festivalu v Anglii za své výrobky z marcipánu. Myšák mladší zemřel v roce 1992.