K čemu může být dobrý hazard? To nejlíp věděl hrabě ze Sandwiche

Chvála hazardu

Legenda, která se váže k sendviči, souvisí s vášní jednoho chlapíka pro risk a hazard. V druhé polovině osmnáctého století žil v Anglii jistý John Montagu, čtvrtý hrabě ze Sandwiche. A ten měl poměrně zásadní problém s hazardem, kvůli němuž trávil dlouhé hodiny u karetního stolu. Jednou v pozdních večerních hodinách byl opět zaneprázdněný hazardními hrami. Měl hlad, ale kvůli rozjeté partii neměl čas si dojít pro jídlo, a tak požádal kuchaře, aby mu přinesl pečené hovězí. Jenže hrabě si nechtěl svačinkou zašpinit ruce, proto nařídil, aby kuchař maso vložil mezi dva plátky chleba. A sendvič byl na světě. Hrabě si na svém vlastně náhodném výmyslu pochutnával i dál, díky čemuž se povědomí o této novince velmi rychle rozšířilo v celé londýnské lepší společnosti. A protože lidé potřebovali mluvit o „něčem“ s konkrétním jménem, pojmenovali toto občerstvení po jeho vynálezci.

Kde je pravda?

Přiznejme si na rovinu, že John Montagu asi nebyl tak úplně první, kdo vymyslel fígl s chlebem a něčím mezi ním. Daleko pravděpodobnější je fakt, že Montagu tenhle nápad odkoukal nejspíš během cesty do Středomoří, kde se podávaly turecké a řecké mezze, tedy talíře s masem, sýry nebo zeleninou, přičemž se vše jedlo vložené mezi plátky chleba. Nutno dodat, že většinou u hráčského stolu. První písemná zmínka o sendviči se objevila v roce 1762 v jistém časopise. Anglický vědec, historik a spisovatel Edward Gibbons se ve svém článku rozepsal o svém překvapení, když sandvič spatřil poprvé, a to rovnou mezi uhlazenými šlechtici. Zarazil ho pohled na anglickou smetánku, jak v jednom tehdy populárním herním londýnském klubu klidně diskutuje nad politikou se svačinou v ruce.

Pár tipů k přípravě sendvičů

Připravit dobrý sendvič není nic těžkého, ale existuje pár vychytávek, které ho dovedou k dokonalosti. Chléb či veku krájejte na tenké plátky, aby se spolu s náplní dal sendvič snadno ukousnout. Než se pustíte do přípravy, vyndejte si máslo a nechte ho v pokojové teplotě povolit. Lépe se bude roztírat a jednotlivé plátky se vám neroztrhnou. Myslete na to, že vrstva másla by měla být tenká. Obsah sendviče odráží nejenom to, co máte rádi, ale třeba i to, co můžete z důvodů různých omezení, ať již zdravotních či dietních, jíst. V náplni se tak často objevuje kuřecí nebo hovězí maso, plátky studeného vepřového, oblíbené jsou různé druhy šunky. Svůj účel ale splní i vejce, tuňák nebo sýr. Plátky chleba nemusí být pouze dva, ale klidně i více, lépe tak jimi oddělíte jednotlivé náplně. Koneckonců proč nezvolit třeba tmavý a světlý chléb; ze zdánlivě obyčejného chleba „s něčím“ tak vznikne jídlo efektní i na pohled. Tip: Namočte jeden plátek chleba do šťávy z masa, které do sendivče dáváte, a vložte jej doprostřed mezi náplň. Bude to božské!