Co je dvojí kvalita potravin? Že jogurty v Německu jsou lepší než ty v Česku

Jak se problém vyvíjel?

Po odstartování kauzy Asociací spotřebitelů Slovenska došlo k rozhořčení dalších států, kterých se problém dotýkal. Evropská komise tehdy na rozčilené zástupce Bulharska reagovala závěrem, že „výrobci mohou měnit své produkty s ohledem na specifika trhů a preference spotřebitelů jednotlivých členských států“. Jedinou podmínkou jsou pravdivé informace na obalech. Podle průzkumu Agentury Focus pro Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci z listopadu 2015 vadí dvojí kvalita 88 % českých spotřebitelů. Argumenty o rozdílných preferencích českých zákazníků, tedy onu specifičnost trhu, v průzkumu odmítlo 77 % respondentů. Za pravý důvod polovina dotazovaných považovala snahu výrobců ušetřit na dražších surovinách.

Je to legální?

Podle práva EU a zásad jednotného trhu mají výrobci možnost výrobek pro jednotlivé trhy odlišit. Spotřebitelé však nesmějí být uváděni v omyl tím, že jim budou odlišné výrobky prezentovány jako výrobky identické, pokud pro to neexistují objektivní důvody. Nové ustanovení o dvojí kvalitě v rámci „nové politiky pro spotřebitele“ objasňuje, že klamání spotřebitele, pokud jde o složení výrobku, může být po individuálním posouzení ze strany příslušných orgánů považováno za nekalou obchodní praktiku. Nové ustanovení zároveň uznává, že obchodníci mohou kvůli legitimním a objektivním faktorům přizpůsobit zboží stejné značky pro různé zeměpisné trhy.

Unie proti dvojí kvalitě bojuje. Zatím ale marně

Evropská komise poskytla přibližně 4,6 milionu EUR na lepší pochopení rozsahu problému dvojí kvality a na podporu pro spotřebitelské orgány a spotřebitelské organizace při jeho řešení. Většina peněz šla na podporu spotřebitelských organizací, které testují a srovnávají potraviny napříč celou Unií.

V roce 2019 proběhla celoevropská studie, v níž bylo zjištěno, že 23 % výrobků mělo totožnou přední stranu obalu a totožné složení a u 27 % výrobků bylo signalizováno odlišné složení v různých zemích EU při odlišných předních stranách obalu. Celkem 9 % výrobků, které byly prezentovány jako stejné v celé EU, mělo rozdílné složení; u těchto výrobků byla přední strana obalu totožná, ale jejich složení se lišilo. Dalších 22 % výrobků prezentovaných podobným způsobem mělo rozdílné složení; u těchto výrobků byla přední strana obalu podobná, ale jejich složení se lišilo.