Co víme o bramborách

Brambor patří mezi lilkovité byliny. Ke konzumaci se používají podzemní hlízy. Patří mezi nejvíce pěstované plodiny.

Před mnoha lety rostlo podobných lilkovitých rostlin v Jižní Americe velké množství. Nejvíce v horských oblastech Ekvádoru, Kolumbie, Peru, Bolívie a Chile.

Z východní Asie pře 150 000 lety pronikaly mongoloidní kmeny přes Aljašku do Ameriky. Postupovaly stále k jihu. Byli to vlastně první obyvatelé kontinentu, Indiáni. Ke své obživě našli v Andách rostlinu u které mohli jíst hlízy. Objevili vlastně brambory.
Začali tak s pěstováním brambor na svých políčkách a díky tomu se usadili a nemuseli kočovat. Indiáni se naučili brambory upravovat a konzervovat sušením. Sušené hlízy – chunos- se staly jakýmsi platidlem. Vyměňovali je za jiné zboží.

Dalšími objeviteli brambor se stali Evropané, španělští dobyvatelé. Bylo to někdy v letech 1535 až 1537. Julian de Cantelianos při své výpravě do Kolumbie tyto hlízy našel a popsal. Dále se v kronice z Peru objevují záznamy o hlízách syrových (papa) a sušených (chunos).

Mořeplavci převezli brambory přes Atlantik do Evropy. V Evropě se brambory objevily v letech 1565 až 1570. Znali je ve Španělsku, v Anglii a v Irsku, které se jim stalo domovem a po letech se staly typickým irským jídlem a obživou pro obyvatelstvo. Bohužel je postihl hladomor, protože brambory byly napadeny plísní. Při hladomoru zemřely stovky lidí a ostatní lidé odcházeli do USA, takže se brambory přeplavily přes Atlantik a dostaly se tak do Severní Ameriky.

V Rusku znaly brambory kolem v roce 1736. Pěstovali je v Petrohradě. Říká se, že Petr Veliký přivezl pytel brambor z Roterdamu.

K nám se brambory dostaly v polovině 18. století a sice díky irským františkánům, řadovým bratrům z kláštera u Hybernů. Název brambor se přiklání k německému Brandenburgu, českému výrazu Branibor. Nebo také k slovu bambol (bambule, něco kulatého).

Lidé měli ovšem obavy z plísní a hub, které by mohly brambory zničit. Na základě toho se uskutečnila výprava do pravlasti brambor. Nazýváno jako třetí objev brambor. Výpravu podnikli dva vědci, Bukasov a Juzepčuk. Objevili 60 planých druhů a 20 starých, kulturních odrůd brambor. Tyto odrůdy používali k šlechtění brambor, které budou odolné proti plísním a houbám.

Brambory obsahují sacharidy, bílkoviny, vitamín C, B, K, nerostné látky, stopové prvky- draslík, hořčík, železo, fosfor, vápník.
Syrové brambory mají v sobě tvrdý škrob, který je nestravitelný. Změkne až tepelnou úpravou. V klíčcích a rovněž v nazelenalých hlízách se nachází jedovatý solanin.

Brambor se využívá jak v kuchyni, tak rovněž jako krmivo zvířat a při výrobě škrobu a lihu.