Světem hýbe nový trend. Víte, co je to mindful eating neboli všímavé jedení?

Všímavost na stole

Před pár lety se mezi populárně naučnými knížkami a rozvojovými kouči i psychology rozjel boom s názvem „mindfulness“, česky všímavost. Něco, co bylo našim předkům blízké a my jsme se od toho v uspěchané době vzdálili. Tedy soustředění se na prožitek jedinečnosti daného okamžiku. Mindfulnes učí na chvíli se zastavit a vnímat přítomnost. A to se dá provozovat kdykoliv, tedy i během jídla. Někteří odborníci jsou dokonce přesvědčeni, že během jídla je to skoro nejdůležitější. Proto vznikla teorie o všímavém jedení neboli mindful eating. Co to vlastně je?

Jsme to, co jíme

Vzpomínáte na babičku a její krásně prostřený stůl, silnou slepičí polévku a svíčkovou na smetaně? Možná už jen při té vzpomínce víte přesně, jak chutnal knedlík, jak po obědě voněla káva na stole i jak se drobila bábovka. Tohle přesně znamená mindful eating, ačkoliv naši předkové tohle pojmenování neměli. Přesto dokázali jíst vsedě, v klidu, u čistě prostřeného stolu a jídlo si pomalu, vědomě vychutnat. Zpomalení a krátké zastavení v přítomnosti je to, co vědomé jedení nebo pití nejvíce vystihuje. Představte si, že držíte v ruce šálek s horkým punčem. Můžete si všimnout, jak vám ohřívá ruce, jak z něj stoupá pára, jakou má nápoj barvu, jak voní…a až teprve pak ochutnáte a poznáte štiplavost skořice i pomeranče, sladkost hřebíčku i sílu vína. To je všímavost. Možná to zní banálně, ale ve skutečnosti nám všímavost a všímavé jedení může v mnoha ohledech vylepšit život.

Pooomaaaluuu

Jste-li zvyklí nasnídat se během pěti minut a naobědvat do čtvrthodinky, možná pro vás bude vědomé jedení zpočátku obtížné, protože tahle technika vyžaduje zpomalení. Zpomalení je totiž podle portálu Mindful.org jedním z nejlepších způsobů, jak přimět naši mysl a tělo, aby nám daly samy najevo, co vlastně potřebují. Věděli jste například, že mozek dostane signál o tom, že je tělo nasyceno až po 20 minutách? Pokud jíte rychle, mozek nestačí zaregistrovat, že už máte dost a nevyšle včas „stopku“. Když zpomalíte, má tělo šanci dohnat mozek a vyslechnout signály, že je ta správná chvíle odložit příbor.
Výhoda první: Nebudete se bezhlavě přejídat a budete v souladu s potřebami svého těla. 

Uklidnění nad talířem

Ruku na srdce, kdo z nás někdy neslupnul tabulku čokolády na posezení? A nebylo to náhodou ve chvíli, kdy nás vytočil šéf nebo tchyně? Jedení ve stresu a pro uklidnění vede k poruchám zažívání, obezitě a mnoha dalším neduhům. Podle webu Mindful.org jíme až příliš často proto, že nám to říká naše mysl, ne naše tělo. Pak v návalu emocí vyluxujeme lednici. Jenže ve výsledku je nám špatně fyzicky i na duši. Všímavé jedení nás učí jíst pouze ve chvíli, kdy máme hlad. Ne, když máme vztek, radost, nebo se to hodí, protože jsme na večírku. Zkrátka jen, když máme hlad. Klidně jen dvakrát nebo třikrát denně. Každý organizmus se projevuje jinak. Abychom nepodléhali emočnímu jedení, je důležité ptát se sám sebe: Mám opravdu hlad? Nebo chci jen zahnat smutek, vztek či osamění?
Výhoda druhá: Takto nejen, že do sebe nenaházíme hromadu obvykle nezdravého jídla, ale také můžeme více porozumět sami sobě. A třeba pak přijdeme na to, co skutečně potřebujeme. Místo té čokolády.

Radost z jídla

Ve spěchu, za chůze a nesoustředění si jídlo jen těžko vychutnáme. A to je velká škoda. Vraťme se tedy ke staromilským způsobům našich předků a dodržujme zásadu, že se jí pokud možno vždy u stolu, vsedě a v klidu. Zpočátku stačí, když takto zvládneme alespoň jedno jídlo denně, třeba rodinnou večeři. Zaměřme se na prostírání, čistý ubrus, příbory, ubrousky a jezte pomalu. Mezi sousty klidně na chvíli odložme vidličku a popovídejme si s manželem či dětmi. Všímejme si, jak jídlo vypadá, jak voní, jakou má strukturu. Je křupavé nebo vláčné? Je kyselé nebo sladké? Zapojme všechny smysly!
Výhoda třetí: Zážitek z jídla bude daleko větší a prospěje to i naší psychice.

Bez televize a společně

Všechno, co jsme napsali, může fungovat jen tehdy, když u jídla pouze jíme, případně odložíme příbor a na chvíli si s blízkými povídáme. Všímavost nelze rozptylovat televizí, mobilem ani novinami. Jak uvádí portál Helpguide.org, v případě uvědomělého stravování je důležité jíst s veškerou pozorností, nikoli na „autopilota“ nebo během čtení či sledování zpráv. Dokonce by bylo ideální u jídla ani nemyslet na nic jiného, než právě na to jídlo a daný okamžik. Nemusí se to povést hned, tak se netrapte, pokud vám myšlenky „utečou“, ale zkuste je jemně vrátit zpátky. K zážitku z vaření, servírování a jídla. To platí i pro děti, které by k tomu měli vést rodiče. Ostatně, tak často jak to jen jde, jezte společně s rodinou. Má to význam! Jak uvádí portál Parents.com, podle studie kanadských vědců z roku 2015 mohou časté rodinné večeře pomoci zabránit u dětí a mladistvých problémům s poruchami příjmu potravy, užíváním alkoholu a návykových látek, násilným chováním a depresemi.
Výhoda pátá: Spolu u stolu jedli už naši předkové. Není to nic nového. Jen jsme na to zapomněli. Společné stolování a jedení bez rušivých elementů stmeluje rodinu i vztahy celkově a dává nám pocit bezpečí.