VAŇKOVY POKLADY KLASICKÉ ČESKÉ KUCHYNĚ ANEB GASTROPORNOGRAFIE POČESKU

Knihy a pořady o vaření jak návodné, tak soutěžní poslední dobou zahlcují televizní programy i knihkupecké regály. Je ale potřeba rozlišovat kvalitu nad kvantitou. V této recenzi si posvítíme na kuchařku šéfa Pražského kulinářského institutu, kritika mnohých českých stravovacích návyků i kvality potravin u nás prodávaných, Romana Vaňka. 

Kuchařka Romana Vaňka s názvem Poklady klasické české kuchyně aneb Jak to ta babička tenkrát vařila vás zaujme na první pohled. Téměř dvousetstránkový formát A4 pevné vazby s jednoduchou, ale působivou obálkou je nabitý informacemi od první do poslední stránky.

Zejména začínající kuchařky i kuchaři ocení popsané schéma těl zvířat chovaných na maso (mimochodem, věděli jste, že každý vepř má svůj oříšek?) i fotopřehled měrných jednotek včetně jejich gramáže.

Kniha je chronologicky řazena od polévek a jejich zavářek (mimo jiné zde nalezneme tři druhy knedlíčků, dva druhy nudlí nebo recept na krupicové noky, jejichž přípravu jistě nemusím vysvětlovat), receptů na zpracování vnitřností a příloh až po hlavní chody, saláty a sladké pokrmy.

 Autorův důraz na českou tradici, domácí stravu a především kvalitu zpracování se prolíná celým dílem – u každého receptu nalezneme finální fotografii, případně komentovaný fotonávod náročnějších kroků. Časté jsou i zlepšováky a rady v blocích babiččiných rad. Kromě standardní klasiky českých jídelních stolů zde nalezneme i neobvyklé nebo nepříliš známé pokrmy (Žahour, Vejmrda) i recepty dietní (např. bramborový salát bez majonézy).

V posledním odstavci bych měla uvést negativa, žádná jsem ale nenašla. Poklady klasické české kuchyně jsou dárkem vhodným pro úplné gastronováčky i zběhlé kulináře; chcete-li si upéct domácí pečivo nebo vyrobit domácí majonézu, zkusit jelení hřbet s glazírovanými kaštany nebo jen pohostit své strávníky tradiční českou bramboračkou, sáhněte po této studnici receptů, dle kterých vařily už naše babičky.

Aneta Holá