Za války byly potraviny na příděl: Půl kila masa na osobu na týden a černý obchod s předraženými cenami

Protektorát jen „protentokrát“

Okupace výrazně změnila každodenní život obyvatel ve zbytku bývalého Československa. Nejprve mnichovská dohoda umožnila, aby v září 1939 připadlo pohraniční území Sudety Německu. A den před tím, než do Prahy napochodovala německá vojska, se odtrhlo Slovensko, které vytvořilo Slovenský štát. To bylo 14. března 1939.

Po krátkém historickém úvodu se vraťme k tématu zásobování potravinami. A protože Češi si ve vypjatých okamžicích pomáhají humorem, rozhodně nevěřili, že by tato situace měla trvat dlouho a protektorát nazývali „protentokrát“.

Po půl roce byl zaveden přídělový systém

Potraviny šly přednostně na frontu a zboží mizelo z regálů. Od skončení předchozí 1. světové války uplynula pouhá dvě desetiletí a lidé měli v živé paměti nedostatek jídla z té doby. Přídělové lístky tehdy svůj účel neplnily. Není divu, že tato zkušenost v rodinách vedla k vytváření co největších zásob. Už po půl roce, tedy od 1. října 1939, byl zaveden přídělový systém na potraviny, o několik měsíců později i na textil a obuv.

Co a kolik bylo na příděl?

Pro potravinové lístky se chodilo na obecní úřady. Kdo pamatuje stravenky ve školních jídelnách, může si lehce představit, jak vypadaly. Uprostřed byla kolonka na osobní údaje, kolem jednotlivé útržky na příděly. Na týden měl běžný občan nárok na 2900 g chleba, 900 g mouky, 210 g tuků (sádlo, máslo nebo margarín), 500 g masa nebo masných výrobků.

To byl základ, celkem byly čtyři kategorie lístků, a to další pro děti (například s větším nárokem na mléko), těžce pracující a velice těžce pracující.

Hospodyňky pak daly dohromady lístky za celou rodinu, aby koupily základní suroviny.

Cukrovinky se střádaly celý rok

Kromě základních potravin byly na příděl také káva a její náhražky, čaj a cukr. K tomu malá osobní vsuvka. Můj dědeček, úředník tehdejších státních drah a později Ministerstva dopravy (v 50. letech pak skončil jako zedník na Poldovce), mi vyprávěl, jak tehdy postupně lístky na cukr a cukrovinky proměňoval za malé čokolády a čokoládové bonbóny. Ty doma střádal celý rok, aby pak na Vánoce měl cukroví na stromeček pro mou maminku.

Pokud na to někdo měl a chtěl zajít do restaurace, stálo ho to několik lístků. Když si například dal polévku a maso na zelenině s bramborem, bylo třeba odevzdat číšníkovi tři lístky (za polévku, za maso, za zeleninu), suché brambory byly bez lístku, ale za rýži se lístek dával.

Jen králíci se mohli chovat

Je to logické. Kde něco chybí, chopí se toho překupníci a kvete černý trh. Přestože postihy byly přísné, mnoho lidí to neodradilo. Tresty za černý obchod byly vysoké. Většinou rok vězení a k tomu pokuta milión korun.

Spousta těchto keťasů, jak se jim říkalo, si za války doslova nahrabala. Vždyť zatímco mouka stála v obchodě (a s lístky) 20 korun za kilo, na černém trhu se pořídila za 60 korun, na konci války za 150.

Pozor si museli dávat také zemědělci na venkově. Dobytek, který chovali, se evidoval, a maso se muselo odevzdávat. Tajně se občas porážela například prasata bez oznámení a maso a masné výrobky načerno prodávali lidem z města. Povoleno bylo chovat jen králíky, kterými se dal zpestřovat jídelníček nejen na venkově, výjimkou nebyly ani králíkárny ve městech.

Šikovné české hospodyňky si s nedostatkem dokázaly poradit a z mála vykouzlit dobrý oběd.

Náš tip: Králík na smetaně byl svátečním jídlem nejen za války. Podle našeho videoreceptu si připravíte luxusní jídlo i dnes.

Zdroje informací:

skolakemvprotektoratu.pamatnik-terezin.cz: Přídělový systém v době existence Protektorátu

rozhlas.cz: Jídlo za protektorátu: Téměř vše na lístky, černý trh se trestal pokutou, vězením i smrtí

dotyk.cz: Co jedli lidé za druhé světové války, když došly v obchodech potraviny?