Sylvie z Peče celá země: Proklínala jsem se za to, že jsem na vlastní svatbu pekla pro šedesát lidí, vzpomíná se smíchem

Hudba vs. pečení

Jak už jsme uvedli, Sylvie je skvělou flétnistkou, hudba ale není vším, co ji v životě naplňuje. Kromě rodinného života je to i pečení, kterému postupem času věnuje víc a víc času. Výsledkem je i její účast v soutěži amatérských pekařů Peče celá země, kde se již stačila skvěle prezentovat svými výtvory. Nám prozradila ale víc, než jste zatím mohli vidět na televizních obrazovkách. 

Sylvie, jste z umělecké rodiny, sama hrajete na flétnu, jak to jde dohromady se zálibou k pečení?
Moje povolání je velice časově náročné. Kromě toho, že pravidelně učím, tak hraji v orchestrech a sólově koncertuji. Muzikanti neznají státní svátky, víkendy, neustále musím cvičit na svůj nástroj. Čím jsem starší, tak si začínám uvědomovat, že flétna není celý můj život a musím si najít čas i na ten osobní.
Pečení je pro mě velkou vášní a relaxem. Kdykoli mám volno, tak něco uvařím či upeču. Když má někdo z rodiny narozeniny a já mám v tu dobu zrovna hodně koncertů, tak holt peču i v noci. 

Tak tomu se opravu říká vášeň pro pečení. Kdo ji ve vás probudil?
Myslím si, že já sama. U nás to bylo tak - u babičky s dědou jsem v dětství trávila všechny víkendy a prázdniny. Babička vždycky pekla takové ty klasické věci, jako jsou kynuté buchty, koláče, mřížkový koláč nebo roládu a těch pár věcí se stále v neděli točilo dokola. Tohle všechno jsem se naučila od ní.

Naše mamka moc nepekla, protože to právě zastala babička, a tak pokud jsem chtěla něco sladkého přes týden, musela jsem si to upéct sama. Postupně jsem zkoušela nové a nové věci. Velkým vzorem mi je taky teta Maruška, která je vyučená kuchařka a úžasně peče. Všechny narozeninové dorty dělala celé rodině celý život ona. Myslím, že teď už předala štafetu mně a mně je ctí ji vystřídat. 

Pečete raději sladké nebo slané?
Určitě peču spíše sladké výrobky, hodně mě baví experimentovat a pokaždé upéct něco jiného. Je tolik technik, které ještě neumím a baví mě zkoušet stále nové věci. Ze slaného mám ráda různé quiche, někdy je upeču k obědu místo klasicky vařeného jídla. Jinak celkem pravidelně peču kváskový chléb.

Co vás motivovalo, abyste se přihlásila do Peče celá země?
Na Peče celá země jsem se vždycky ráda dívala, hlavně pak druhou řadu jsem již pravidelně sledovala. V období, kdy zrovna běžely přihlášky do třetí řady, jsme se s manželem brali a já si umanula, že si na vlastní svatbu napeču pro 60 lidí, plus jsem ještě pekla výslužky.

Posléze jsem se proklínala, co to bylo za nápad, venku bylo 35 stupňů a já v našem pražském bytečku pekla a pekla, až ze mě lilo. Ale nakonec jsem to zvládla, všem na svatbě chutnalo a vtipkovali, že bych se měla přihlásit do Peče celá země. Vrtalo mi to hlavou a jelikož jsem duší tak trochu závodník, tak jsem se pod nátlakem manžela opravdu přihlásila. 

Zdá se, že jste všichni soutěžící skvělá parta, navzájem si pomáháte, jak potom vnímáte když někdo vypadne?
Hodně nás mrzelo, že musel někdo vypadnout již v prvním díle. Ta soutěž je opravdu náročná, řekla bych hlavně v té přípravě před jejím startem. Člověk stráví v kuchyni půl roku, nebudu mluvit ani o částce za suroviny, co jsme utratili, a pak bohužel jeden z nás musel vypadnout tak brzy. V dalších dílech to tak prostě je, jde o soutěž a vyhraje ten nejlepší.

Existuje něco, na co byste si v pečení zatím netroufla?
Do nedávna jsem si myslela, že to je svatební dort, protože to je ohromná zodpovědnost a člověk by si mohl utrhnout ostudu před desítkami lidí. Minulé léto mě o svatební dort požádal bratranec se svojí snoubenkou a protože mám ráda výzvy, tak jsem na to nakonec kývla.
Byl to v domácích podmínkách ohromný stres, ale dopadlo to ke spokojenosti všech a teď už si na ty dorty troufám o maličko více. Ale stejně vím, že až budu někdy dělat další svatební dort, tak ve mně bude opět  malá dušička (smích).

Jste na tom s vařením stejně dobře jako s pečením?
Řekla bych, že ano. U mě je to jednoduché - já prostě miluji jídlo, s kamarády flétnisty máme dokonce kroužek, říkáme si „Gastro Flute Club“ a pravidelně se scházíme v nejlepších pražských restauracích. Kromě každodenních jídel mám nejradši, když přijde návštěva a já připravím tři chody a opravdu něco extra, nad čím strávím v kuchyni celý den, jako například francouzský bourguignon nebo českou svíčkovou. 

Když chcete udělat radost manželovi, co mu upečete? 
V tomhle je manžel velice nenáročný, sní vše, co mu připravím. Nejraději má asi takové ty obyčejné věci, jako jsou kynuté buchty, koláče a jiné. Poslední dobou pořád mluvil o tom, že by chtěl krtkův dort. Mně se do toho pořád nechtělo, protože přece jen mám radši nějaké výzvy, ale k jeho posledním narozeninám jsem mu ho nakonec upekla. Samozřejmě ne ten z prášku (smích).

Jak Vám bylo v momentě, kdy Václav Kopta citoval píseň „Což takhle dát si špenát“ vašeho strýce Jiřího Schelingera?
Jakmile jsem zaslechla slova: "Zdroj vitamínů skýtá...", tak mi hned bylo jasné, že budeme péct něco se špenátem. Trochu jsem se v tu chvíli styděla, bála jsem se, aby lidi neřekli: "No jo, jí vybrali jen kvůli Schelingerovi!".
Doufám, že jsem tuto spekulaci vyvrátila titulem pekaře týdne. Jsem moc ráda, že se mi ten díl tak povedl, teď mi to zpětně přijde takové symbolické vzhledem k tomu špenátu. Škoda, že se toho nedožil táta. Teď to bude akorát rok, co zemřel a tohle by mu jistě udělalo radost. 

Vaším snem je pořídit si malou cukrárnu, kde byste mohla nejen péct, ale i pořádat komorní koncerty. Myslíte, že Vám soutěž pomůže si tento sen splnit?
Věřím tomu, že když člověk něco chce a udělá pro to všechno, tak se to splní. Ano, mám takový sen propojit své dvě vášně. Momentálně na to, ale není vhodná doba. Sním dál...

Náš tip: Dort nemusíte vždycky péct, vyzkoušejte ten podle našeho videoreceptu: