Večerní škola pro grilováním postižené

Příjemné prostřední pro studium

Na místo činu jsem dorazil o něco dřív, než bylo nutné, a tak jsem měl možnost prohlédnout si místo dění a později i sledovat přípravné práce na večerní grilovačku. A neudělal jsem chybu. Zahrada byla velmi útulná a během několika minut tu jako houby po dešti vyrostly velké černé stany, které vytvářely příjemný stín. Kolem stanů pak byly rozmístěny různé druhy Weber grilů. Malé i velké, kotlové i plynové. Zkrátka ideální podmínky ke studiu.

Velká a hodně hladová třída

Upřímně, našim kuchařům, kteří měli vedení kurzu na starosti, jsem jejich situaci nezáviděl. Dostat do ruky houf hlučných, nenažraných studentů, to není žádná legrace. Byly nás dobré dvě desítky a snad všichni patřili do věkové kategorie nad 45 let a 100 kilogramů. Takže lehké pořízení s námi nebylo. Takovou partu je těžký překřičet, natož jí ještě nakrmit a naučit je připravit královské menu o několika chodech. Asi proto na nás vzdělávací sekce Weberu nasadila ne jednoho, ale rovnou dva kuchaře-profíky s letitou praxí, přirozenou autoritou, smyslem pro humor a potřebnou dávkou trpělivosti.

Bezpečnostní technik by to neřekl líp

Ještě než jsme začali grilovat, dostalo se nám slušné nalejvárny o bezpečnosti při práci s grilem. Dozvěděli jsme se například, jak si uvázat zástěru, aby nám při grilování neblafla. Bylo nám řečeno, proč si plynový gril zapalují se zavřeným víkem jenom pitomci a v neposlední řadě jsme taky bohatší o informaci, že požár grilu se nejlépe hasí pískem. Prostě samé užitečné informace.

Je lepší steak na uhlí nebo na plynu?

Ani ne v polovině večera došlo v jinak přátelském kolektivu k větší menší roztržce. Už si ani nevzpomínám, kdo tu otázku vytáhl jako první, či zda jí do placu nehodili sami kuchaři (zřejmě aby nás udrželi ve střehu), ale stalo se to. Někdo tu otázku, jestli je lepší steak na uhlí nebo na plynu, holt vyslovil a pak se děly věci. To by jeden nevěřil, jak se člověk dokáže namíchnout, když vám někdo nechce uvěřit, že steak z vašeho uhláku chutná prostě stokrát líp než nějakej mrzák z plynu. S méně kvalifikovaným pedagogickým dozorem by se mohla taková diskuze strhnout v pěknou melu. Naštěstí si naši učitelé věděli rady a velmi jednoduchým trikem celou hádku ukončili (asi nepracovali s takovým spolkem rozumbradů poprvé). A stačilo k tomu tak málo, prostě ugrilovali pár steaků na plynu a na uhlí a následnou ochutnávkou rozprášili pochybnosti i posledních nevěřících Tomášů.

Grilování na sladko není pro starý

Na kurzu bylo mimo jiný zajímavý to, že jsme kromě klasických šlágrů jako je steak, hamburger nebo grilovaný kuře dělali i jídla, která bych jako položku na grilovacím menu fakt nečekal. Za všechny můžu říct sladké palačinky a lívance. Zpočátku se mi tahle idea grilování na sladko moc nezamlouvala. Říkejte si o mě, že jsem stará, zrezivělá konzerva, ale představa, že místo krkovičky s křenovou omáčkou děláte palačinky s džemem a se šlehačkou, je prostě mimo. Nemůžu si pomoc. Pak mi ale někdo moudrý poradil, že takovými palačinkami se dá třeba ucpat pusa i několika rozjíveným dětem najednou. A to už se vyplatí.

Cílová rovinka

Pomyslnou tečkou za skončeným kurzem bylo slavnostní předávání diplomů dokládajících úspěšné absolvování večerní školy grilování. Přestože byla na všech zúčastněných víc než patrná narůstající únava z přejedení a nachmelení, každý úspěšný student byl donucen si svou chvilku slávy vychutnat až do dna. A tak museli všichni absolvovat strastiplnou cestu z pohodlného plážového křesílka na druhý konec místnosti, kde jim dojatý kantor vřele potřásl pravicí a předal zarámovaný diplom. Pak už se všichni rozjeli do svých domovů, dílem za pomoci příbuzných, dílem za pomoci přivolaných taxíků.