Delikatesa z lesa: Vyrazte na lišky! Tyhle houby skvěle chutnají a dokonce mírní i deprese

Vypěstujte si je na zahradě

Název liška obecná, který má společný s naší nejznámější lesní psovitou šelmou není náhodný. Jak již barva houby napovídá, získala ho právě pro podobnost s rezavou liščí srstí. V každém případě patří mezi naše nejchutnější lesní houby. Vzhledem k její vzácnosti se začala pěstovat i na farmách. Asi není překvapením, že velké množství takových farem je v gurmánské Francii. Pokud si ale koupíte vhodný substrát na lišky, můžete je pěstovat klidně i na vlastní zahradě. Lišky jsou obvyklými houbami ve skandinávských zemích, rostou ovšem i v oblasti Středomoří.  U nás se častější vyskytují ve vyšších polohách, setkáte se s nimi ale i v nížinách a v listnatých a jehličnatých lesích. Mají rády společnost smrků, borovic a břízek a nejčastěji je najdete v mechu, v borůvčí nebo v trávě. Každého houbaře pak jistě potěší informace, že rostou ve skupinkách, takže když budete mít štěstí, nasbíráte brzy plný košík. Na lišky můžete vyrazit od června do pozdního podzimu. Nejúspěšnější ale budete spíš v srpnu.

Snadno rozpoznatelná houba

Žlutooranžové houby, jimž se na Moravě a na Českomoravské vrchovině říká kuřátka, v lese jen tak nepřehlédnete. Jak je uvedeno v Atlase hub od Jiřího Dvořáčka, je pro lišky typický okrově žlutý klobouček, který je u mladých hub podvinutý, posléze se zplošťuje, ve středu se v něm vytváří prohlubeň a okraje se zvlňují. Vespodu klobouku jsou lupeny. Noha neboli odborně třeň je tlustá, plná a tuhá a ke konci se zužuje. Klobouk mívá od 2 do 7 cm, třeň mezi 3 a 6 cm. Nožka houby je světlejší než klobouk a celá houba bývá světlejší ve stáří. I přes její specifičnost můžete lišku zaměnit s příbuznými a vzácnějšími houbami – liškou bledou, ametystovou, Friesovou, rezavějící či nálevkovitou. Všechny houby jsou jedlé, problematická může být záměna jen s podobnou lištičkou pomerančovou nebo hlívou olivovou. Tyto houby jsou nejedlé, hrozí ovšem jen zažívací problémy. Lištičku navíc rozeznáte podle dutého a měkkého třeně, hlívu zase podle toho, že obvykle vyrůstá z odumřelého dřeva stromů.

Lék na deprese?

Lišky se mohou chlubit specifickým aroma, hlavně mladé houby příjemně voní po meruňkách. Jedinečné jsou pro svou pikantní, trochu štiplavou pepřovou chuť. Lišky jsou výjimečné i tím, že obsahují hodně zdraví prospěšných látek. Podle webu Verywellfit.com vynikají hlavně vysokým obsahem vitaminu D2, který příznivě ovlivňuje imunitu a podporuje vstřebávání vápníku ve střevech. Překvapivě jsou bohaté i na vitamin C a draslík. Mají málo kalorií, zato ale dostatek vlákniny. Jejich konzumace tak pomáhá snižovat riziko vzniku srdečních chorob a rakoviny prostaty, působí protizánětlivě a prospívá kostem i naší psychice. V liškách byl totiž objeven serotonin, jak dokládá i článek Kinetics of extracted bioactive components from mushrooms in artificial digestive juices. Tento hormon působí jako přenašeč vzruchů v nervové tkání. Jeho hladina ovlivňuje, jak se cítíme, jakou máme náladu nebo, jak spíme. Ne nadarmo se mu říká hormon štěstí. V přírodních lékárnách lze dokonce sehnat i speciální tinkturu z lišek. Jejich neopomenutelnou předností je rovněž to, že odpuzují hmyz, takže nečerviví. I nasbírané vám doma vydrží déle než jiné houby a nemusíte je tak rychle zpracovat. Jedinou nevýhodou je, že je houba kvůli své tuhosti obtížně stravitelná, proto by se podle Jihočeské houbařské kuchařky od Viléma Vrabce měly lišky vařit nebo dusit déle. Lepší stravitelnosti lišek rovněž prospěje, když se předem nadrobno nakrájí.

Nejlepší jsou se smetanou

Výhodou lišek je, že se dají párovat téměř se vším. Hodí se nejen k jakémukoliv masu, ale i k rybám (třeba i k českému kaprovi) či k zelenině. Jejich chuť se výborně snoubí hlavně se smetanou. Báječné jsou v různých smetanových a v nakyslých mléčných polévkách. Nejjednodušší je lišky jen osmahnout na pánvi na troše másla či oleje, zakápnout trochou bílého vína a přidat smetanu. Směs pak můžete servírovat jako přílohu k masu, dokonce i ke zvěřině, nebo podávat s těstovinami. Výborné jsou rovněž do pravého italského krémového rizota z rýže arborio. Dají se i dobře zamrazit, úplně jim nesvědčí jen sušení, protože i po namočení bývají tuhé. Sušené lišky se dají rozemlít na prášek, který pak lze použít jako koření. Vynikající jsou rovněž naložené v octě. A jako rychlou večeři si připravte třeba teplý fazolkový salát s liškami nebo tousty s liškami na slanině, s volským okem.