Retro vaření s Kristinou: Čaj o páté jako za první republiky můžete zažít i dnes. Jak jej připravit?

Taneční odpoledne s čajem

S rostoucí životní úrovní se v druhé polovině 20. let začaly objevovat tzv. čaje o páté. Kavárny a restaurace vyhradily v určité dny svůj salonek k tanci a posezení u tohoto lahodného nápoje. Inzeráty na podniky s tímto programem objevíme v dobových časopisech pro ženy, pro muže i v denním tisku. V Praze se například chodilo tančit do Tanečního baru Astoria a Pigall’s na Ovocném trhu nebo do Théatre Alhambra. Společenské čaje tu pořádali každé úterý, středu, čtvrtek, sobotu a neděli o 17. hodině. Na Národní třídě se konaly filmové čaje ve Zlaté kapličce od čtyř do sedmi hodin odpoledne. Tanec doplňovalo občerstvení – čaj, káva, víno, zákusky či obložené chlebíčky.

Káva místo jídla

Až do druhé světové války se ve většině domácností pila především káva, buď pravá z kávových zrn, nebo náhražková – z kořene čekanky (tzv. cikorka), z kořene pampelišky či obilí, případně směs kávy a cikorky. Ráno se podávala s pečivem, večer s chlebem nebo samotná s mlékem jako večeře. Káva patřila k nejlevnějším teplým jídlům a s mlékem ji dostávaly i děti. Pravá káva z kávových zrn se servírovala při výjimečných příležitostech, v prvotřídních kavárnách a restauracích a v bohatších domácnostech. Objednat jste si mohli espresso, kávu melange (s teplým mlékem a mléčnou pěnou) nebo s mlékem.

Káva se jemně umlela v mlýnku, aby vůně a chuť v hotové kávě byla co nejsilnější. Domácí přípravu v „porculánovém kávostroji nebo hliníkovém se sítem a filtračním papírem“ popisuje Marie Haškovcová ve své kuchařce Dobrá česká kuchyně. K takové kávě se zpravidla podával závin, řezy, případně kousek dortu či jiný cukrářský (i koupený) zákusek. Ještě začátkem 19. století si hospodyně kávová zrna pražívaly doma, za první republiky už bylo možné koupit kávu upraženou ve speciálních obchodech s kávou a čajem.

Čaj jako obřad pro návštěvy

Pozvání na čaj nebylo pouhým odpoledním setkáním u svačiny, ale vytříbenou společenskou událostí, která kladla nároky na hosty i hostitelku. Hosté se měli chovat vybraně, vhodně konverzovat a způsobně stolovat, mj. krájet zákusek dezertní vidličkou, odložit použitou kávovou lžičku i si elegantně nabírat servírovacím náčiním chlebíčky, různé dezerty a ovoce. Představu o přípravě odpoledního čaje pro čtyři až pět přátel v domácích podmínkách nám zprostředkovává redaktorka Marja v článku Stolečku, prostři se! v Lidových novinách z listopadu 1924: „Stačí nějaký malý stoleček, nejlépe kulatý, prostřený bílým, vyšitým ubrouskem, na něj se postaví šálky takto: Nejprve větší desertní talířek, na něj položí se buď malý ubrousek čajový (může být i z papíru), na ten se teprve postaví podnos pod koflík a na něj koflík. K tomu položí se lžička na čaj a lžička na cukroví. Ta má podobu ploché lopatičky s ostrou hranou, kterou možno cukroví rozkrojit a ukrojený kousek nabrat na plochu lžíce. Suché pečivo mandlové, pak malé koláčky a rohlíčky berou se do rukou. Předkládají-li se i obložené chlebíčky, nutno přiložiti k souboru ještě příbor desertní, kterým se jí i ovoce, jež po každé svačině patří na stůl."

V článku pak redaktorka pokračuje: „Na jiném stolku (…) urovnáte zákusky, pak nezbytný tácek skleněný, kde jest již v karafce připraven rum, v skleněné nádobce citronová šťáva, v jiné smetana a cukr. Tomu tácku se u nás říká „manažerka“ a to je velmi vhodná věc pro hostitelku, protože stačí, naplníme-li hostu šálek čajem a pak podáme mu manažerku a zákusky a tím je host vzorně a rychle obsloužen, aniž musím volati na pomoc služebného ducha. (…) Po čaji se podává ovoce vkusně urovnané na podnose ze skla nebo umělecké keramiky, může to být ovoce čerstvé, jablka, hrušky, anebo tak zvané italské žardineto z pomorančů, ze sušeného italského ovoce, kandisovaného ovoce, fíků aj. K ovoci se mohou podati i cigarety a likér. (…) K čaji není třeba podávati sladkých věcí. Stačí obložené housky, různé tyčinky, rohlíčky, koláčky.“

A jak čaj správně připravit? To popisuje časopis Naše domácnost: „Naše hospodyňky, i když jsou výbornými kuchařkami, zřídka dovedou připraviti dobrý čaj. K vaření je potřebí hrnek (lepší pro nalévání je konvice), pokud možno nový, předem několikrát vyvařený. Malá čajová konvička, sklenice neb koflíčky i lžičky, které na jiné nápoje neupotřebíme.“ A pak už stačilo jen vypláchnout konvici vroucí vodou, nasypat do ní čajové lístky, zalít je vroucí vodou a nechat je pár minut louhovat. Ve čtyřicátých letech se objevily i přímotopné hrnky, elektrický ponorný ohřívač, elektrický kávovar a čajovar a dokonce i opékač topinek, jak popisuje kniha Eta v životě našich domácností.

Pohoštění k čaji

Zatímco ke kávě se podával zákusek, dort či moučník, k čaji se servírovalo spíše drobné a slané občerstvení. Preclíčky, rohlíčky s náplní či samotné, obložené houstičky či chleby (s máslem, se sýrem, s domácí paštikou, se sekanou pečení, s nakládanou zeleninou…), keksy a koláčky z máslového či lineckého těsta, které bychom dnes označili za sušenky. Pestrost občerstvení svědčila o umu hospodyně i bohatství rodiny. Podoba pohoštění se proměňovala v čase, zatímco ve 20. letech se striktně dodržovalo drobné kousky ke kávě a čaji, na konci 30. let se čaj o páté přesunoval do pozdějších večerních hodin a podávané pokrmy připomínaly spíše večeři, jak popisuje Právo lidu ve vydání z roku 1938, hostitelky servírovaly obloženou mísu bramborového nebo celerového salátu, salám, šunku či studené uzené, zelený salát, rajská jablka, vejce, ředkvičky, sýr či rozhudu, karbanátky, řízky či smaženou rybu a k tomu namazané chleby (máslem či pomazánkou).

Vyzkoušené dobové recepty k čaji i kávě najdete v mé kuchařce Sladká první republika, která občerstvení k čaji věnuje celou jednu kapitolu. Servírovat můžete třeba kmínové rohlíčky, francouzské briošky s máslem a plátkem sýra, šunky a okurky či s parmazánovou pěnou nebo máslové koláčky, nebo jakékoliv oblíbené pečivo. Hlavně nezapomeňte na čaj a kávu!

Zdroje informací:
Marie Haškovcová: Dobrá česká kuchyně
Lidové noviny, článek z roku 1924 Stolečku, prostři se!
časopis Naše domácnost
Eta v životě našich domácností
Právo lidu