UHO, poháry z „mlíčňáku“, gothaj s cibulí nebo džus v plechovce aneb Co jsme jedli a pili za socialismu
17. 11. 2023 Historie a zajímavosti
Zdá se to neuvěřitelné, ale od sametové revoluce, která začala 17. listopadu 1989, uběhlo již neuvěřitelných 34 let. Někteří z dnešních dospělých ještě ani nebyli na světě, jiní v té době již chrastili klíči na Václavském náměstí a další byli teprve dětmi. Pojďte si společně s námi zavzpomínat, na čem jsme si tehdy pochutnávali.
Jak jsme prožívali 17. listopad?
Sedmnáctý listopad je přesně jedno z těch dat, u nichž si každý pamatuje, co přesně tou dobou dělal. Tedy pokud jste zrovna nepatřili do té generace, která v tu dobu ještě pila Sunar z láhve, stavěla stavebnici Merkur nebo si hrála s mončičáky. Ti, kteří na konci osmdesátek zažívali dětská léta, ale obvykle na tu dobu vzpomínají s nostalgií.
Byla to doba, kdy se ve škole obchodovalo s céčky, nejlepší bubliny se dělaly z Pedra, na snídani se pilo Granko, na žízeň džus s plechovky nebo Pompela či Olympus v kelímku a po škole se na plácku mezi domy lízal Vitacit rovnou z dlaně. Specifická ovšem byla i nabídka tehdejších restaurací, cukráren a jídelen. Na jaké speciality se nejvíc vzpomíná?
Mohlo by vás zajímat
V bufetu na stojáka chutnaly párky i ruské vejce
O osmdesátkách by se dalo říct, že to byla doba „bufáčů“ neboli automatů. Jedním z nejslavnějších byla Koruna na Václavském náměstí, o níž se vypráví spousta legendárních historek.
Třeba o vzniku tehdejší speciality ruského vejce, nebo o tom, jak si každý musel pořádně hlídat svůj talíř, neboť hrozilo, že vám kolemjdoucí ukousne kus párku, který rovněž patřil k místním vyhlášeným pochutinám.
Chlebíček s vlašákem, dršťkovku nebo smaženku jste si ovšem na stojáka mohli vychutnat v podobných bufetech i v dalších městech. Ceny tu byly ostatně lidové, chlebíček stál třeba jen 80 halířů a hlavní jídlo jste tu pořídili i za 2 Kč.
Mohlo by vás zajímat
Cukrárny a „mlíčňáky“
Když byla chuť na sladké, chodilo se do cukráren, jejichž vitrínám kralovaly rakvičky se šlehačkou, věnečky, štafetky, laskonky nebo dorty s vrstvou želé na vrchu. Stejně oblíbené byly i „mlíčňáky“, kde se dala sehnat pořádná točená zmrzlina, luxusní mléčné koktejly, podávané v keramických kalíšcích, nebo poháry s „polárkáčem“ a kompotem nebo s pudinkovým základem, do nichž se často využily i zbytky z neprodaných zákusků – třeba nalámané rakvičky.
Hotovky nebo minutky
Nabídka tehdejších restaurací byla poměrně monotónní. Na jídelním lístku obvykle figurovalo vařené hovězí s knedlíkem nebo s bramborem, sekaná, španělský ptáček, gulášek, svíčková, dušená šunka, smažák (ovšem pouze s bramborami) či srbské rizoto, jako předkrm gothaj s cibulí nebo tresčí játra. V lepších podnicích byly kromě hotovek na výběr i tzv. minutky, neboli jídla na objednávku, která byla dražší. Tehdejší delikatesou byl třeba biftek s volským okem na vrchu podávaný s kroketami.
Mohlo by vás zajímat
Čína, hranolky i velryba
V každém větším městě byla obvykle nějaká lepší restaurace nebo vinárna, kam bylo možné si zajít na slavnostní večeři při svíčkách. V Praze byly luxusnější restaurace obvykle součástí hotelů a často nabízely i zahraniční speciality. Největším hitem byla slavná čínská restaurace ve Vodičkově ulici, do hotelu Paříž jste si mohli zajít na francouzské delikatesy a v ulici Na Příkopech se v roce 1986 otevřel vyhlášený Arbat, jakýsi první český fastfood, kde se ruská gastronomie prolínala s tou americkou.
Zajít jste si sem mohli nejen na zdejší hitovku hranolky s kečupem smíchaným s majonézou, ale i na vynikající ruský boršč. Populární byl též Frionor, kde se nabízely speciality z mořských ryb a dokonce i takový unikát jako velrybí maso, které chutnalo jako hovězí a dělal se z něj třeba guláš. Ostatně ryby nebo mořské plody nebyly zase tak nedostupné a třeba oblíbeným předkrmem lepších restaurací, který se dělal i doma na různé oslavy, byl krabí nebo krevetový koktejl.
Mohlo by vás zajímat
Od UHA ke „kaťáku“
Pokud jste byli v dobách revoluce školou povinní, pravděpodobně jste se snažili nějak vyrovnat s tím, co se servírovalo ve školních jídelnách. Maminkám se na otázku, co bylo k obědu, odpovídalo univerzální odpovědí – maso, brambory a omáčka. Ta byla rovněž univerzální a říkalo se jí UHO neboli univerzální hnědá omáčka.
Často ji nabízely i různé závodní jídelny, stejně jako šunkofleky, vepřové s mrkví nebo drožďovou polévku či rýžový nákyp. Pomalu se ale začínalo blýskat na lepší časy, které nám přinesly moderní zápaďácké delikatesy, jakým byly kuře s broskví, katův šleh a brzy i první opravdový americký fastfood. Ale to ještě pár let trvalo.
Náš tip: Chcete-li si trochu zavzpomínat, připravte si vlašský salát dle Československé státní normy a našeho video receptu.
Témata
Recepty k tomuto článku
Mohlo by vás zajímat
Přečtěte si Zobrazit více
Retro poháry: Vzpomínáte na pudink s piškoty nebo banán s karamelem?
10 nejlepších jídel devadesátek: Dejte si Katův šleh, kuře s broskví, šunkové rolky a další porevoluční hity!
Retro okénko: Legendární ruská vejce vznikla jako z nouze ctnost, ale oblíbili si je všichni
Náhodný recept Zobrazit více
Nejnovější recepty Více
Plněné mušle z listového těsta
Přidáno před 39 minutami
Filety duhového pstruha na másle s mrkví a chřestem
Přidáno před 1 hodinou
Králík na rozmarýnu a bílém víně
Přidáno před 15 hodinami
Vepřový guláš
Přidáno před 16 hodinami
Pomazánka ze čtyř druhů sýra s pažitkou
Přidáno před 18 hodinami
Hruškový karamel
Přidáno před 19 hodinami
Přečtěte si Zobrazit více
Granko, Vitakáva, Májka aneb Pamatujete si, na čem jsme si pochutnávali za socialismu?
Retro vepřenky podle normy ČSN: Takové mívali kdysi v automatu Koruna a šťavnaté byly díky malému fíglu s ledovou vodou
Retro okénko: 5 skvělých zákusků socialistických cukráren. Na tehdejší rakvičky, věnečky či kremrole by se dnes stály fronty