Svatý neboli Pašijový týden začíná. Jak se říká jednotlivým dnům a jaké se s nimi pojí zvyky a tradice?

Jak se jmenují dny v týdnu před Velikonocemi?

Velikonoce patří k nejoblíbenějším svátkům roku a pro křesťany i jsou i nejdůležitějšími. Pravda, na dárky sice nejsou tak bohaté jako Vánoce, pokud jste ovšem nepřijali německé tradice, a nechodí k vám každý rok zajíček, jsou to však svátky jara, na které se každý těší.

Za starých časů se proto na ně lidé vždy připravovali. Chtěli mít hlavně dostatečně naklizenou domácnost, navíc Velikonoce nastávaly po dlouhém čtyřicetidenním půstu, jenž odstartoval na Popeleční středu, není tedy divu, že se na ně všichni už pořádně těšili.

V současnosti je pro nás hlavním velikonočním dnem pondělí, kdy se chodí na pomlázku, v minulosti se ale z přípravami začínalo již v neděli před Velikonocemi, tedy na tzv. Květnou neděli, jež byla zároveň poslední postní nedělí. I další dny do Velikonoc ale mají své názvy. Prozradíme vám, jaké to jsou a co znamenají. 

Květná neděle (24. března)

Šestá postní neděle připomínala příjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma, kde jej lidé vítali palmovými větvičkami. Na základě této události se pak začaly zdobit kostely květinami, lidé rovněž nosili do kostela větvičky (kočičky), aby si je nechali posvětit, což jim mělo zajistit ochranu domácnosti. Někdy se této neděli říkalo i Beránkova, Palmová, Pašijová nebo Květnice.

Zvyky: V tento den se měl dům zametat právě zelenými ratolestmi, aby se z něj vyhnalo vše špatné. Bylo také zapovězeno péct, aby se nezapekly květy na stromech. Lidé si rovněž měli koupit něco nového na sebe. Díky tomu měli jistotu, že budou příští rok jen kvést. 

Modré pondělí (25. března)

Modré pondělí je prvním dnem Svatého týdne, jenž je někdy nazýván i Pašijový či Velký týden a jde o poslední týden v životě Ježíše Krista. Název dny byl prý odvozen od sukna, jímž se zdobily kostely. Možná však název vychází z německého slova blau, jež neznamená jen modrý, ale i podnapilý. Říká se, že lidé zřejmě den předtím popíjeli, a proto nemohli druhý den pracovat. 

Zvyky: Modré pondělí bylo ještě obyčejným dnem, nemělo se ale během něj pracovat, takže bylo možné sbírat síly na dny následující. 

Šedivé úterý (26. března)

I Šedivé úterý bylo ještě všedním dnem, hospodyně už se ale pomalu pouštěly do generálních úklidů. Vymetaly se hlavně pavučiny a prach z různých rohů. Právě od barvy prachu byl odvozen název dne. Někdy se mu říkalo i žluté, což zase vycházelo ze žluté jako barvy světa. Po vymetení všech rohů se totiž do místnosti dostalo víc slunečních paprsků. Název dne prý tak vycházel i z počasí. Když bylo sluníčko, říkalo se úterý žluté, za deště pak bylo šedivé. 

Zvyky: Všechny zvyky souvisely s úklidem. Prach třeba za starých časů měly hospodyně vynést z domu, vysypávaly ho pak až za nejbližší křižovatkou. Často se i bílily stěny, aby byla domácnost dokonale čistá. 

Škaredá středa

Středa byla nejen škaredá, ale i sazometná, vymetaly se totiž saze z komínů poté, co se celou zimu topilo v kamnech. Komín byl pak připraven na velikonoční pečení. Škaredá se pak středě říkalo podle toho, že se Jidáš začal škaredit na Ježíše a rozhodl se jej zradit za 30 stříbrných. 

Zvyky: V tento den by se člověk neměl na nikoho mračit neboli škaredit, tato nálada by ho totiž provázela po celý další rok. Úklid byl během Škaredé středy rovněž důležitým bodem programu, měli se tak vyhnat z domu všichni zlí duchové. Jíst se mělo i nějaké škaredé jídlo – obvykle bramboráky nebo jiné placky natrhané na kousky. V tento den se také již peklo pečivo jidášky.

Zelený čtvrtek (28. března)

Tento den připomíná Ježíšovu poslední večeři, jeho modlitbu v zahradě Getsemanské a také Jidášovu zradu. Po Zeleném čtvrtku pak začíná vrchol Velikonoc nazývaný velikonoční triduum (třídení). V tento den také odlétají zvony do Říma, by tam byly posvěceny. Jejich zvonění pak nahrazovaly řehtačky. I když se čtvrtku říká zelený, se zelenou barvou zřejmě nemá nic společného, neboť název prý vznikl přesmyčkou z německého slova Greindonnerstag, které znamenalo lkavý nebo plačtivý čtvrtek.

Zvyky: Navzdory pravému původu názvu je zvykem si v tento den dát něco zeleného, třeba špenát, jídla z bylinek (hlavně z kopřiv) nebo v současnosti módní zelené pivo. Uvádí se však, že to možná bylo i bráceně a právě kvůli zelenému jídlu se čtvrtku začalo říkat zelený. V tento den se právě jedí jidášky potřené medem, aby si člověk udržel zdraví. Tomu prý napomáhalo i omývání v ranní rose v tento den.

Mělo se rovněž pracovat na zahradě, aby byly rostliny krásně zelené a bez škůdců. Hospodyně také tloukly do hmoždířů, aby vyhnaly ze stavení myši a hmyz. Děti rovněž pořádaly tzv. hon na Jidáše, kterého obvykle představoval zrzavý chlapec, neboť Jidáš byl také zrzavý. 

Velký pátek (29. března)

Velký pátek je pro křesťany nejsmutnějším dnem v roce, neboť právě v tento den byl ukřižován Ježíš Kristus. Z toho důvodu se drží jeden ze dvou nejpřísnějších půstů v roce (druhý připadá na Popeleční středu) a i nevěřící v tento den dodržují, že nejedí maso. Velký pátek je dnem rozjímání, ticha a modliteb, konají se ty nejdůležitější bohoslužby.

Zvyky: Na Velký pátek se nesmělo pracovat, hlavně hýbat se zemí a také se nemělo prát – prádlo by se totiž namáčelo do Kristovy krve. Naši předkové věřili, že se v tento den se otvírá země a skály a vydávají své poklady. Lidé se také báli vodníků, kteří prý mohli chodit po souši, a čarodějnic, jež je mohly uhranout.  

Magické síly mohly očarovat i věci, proto se nedoporučovalo si nic půjčovat. Zakázáno bylo i péct, vařit a zametat, aby si člověk z domu nevymetl štěstí. Lidé se také hned ráno chodili mýt do potoka, aby si zajistili zdraví.

Bílá sobota (30. března)

Bílou sobotou končil čtyřicetidenní půst, ona sama byla ještě dnem postním. Půst ve skutečnosti končil až v noci ze soboty na neděli, kdy Kristus vstal z mrtvých. Občas se sobota nazývala i Velká, Světlá nebo Svatá. Neznámější Bílá pak byla podle barvy, která je považována za symbol čistoty. I Bílá sobota měla být ještě zasvěcena tichu a rozjímání, nekonaly se ani bohoslužby, první tzv. velikonoční vigilie byla až po setmění. V tu chvíli se také opět rozezněly zvony. 

Zvyky: I v tento den se uklízelo, aby byla domácnost krásně čistá a bílá. Mladé dívky se ráno chodily omývat vodou do potoka, aby jim nenaskákaly pihy, kromě toho se pouštěly do malování vajíček, chlapci zase pletli pomlázky. Na Bílou sobotu hospodyně již pekly mazanec, beránka a také nádivku neboli hlavičku.  

Boží hod velikonoční (31. března)

Na Velikonoční neděli se lidé těšili nejvíc, konečně si mohli opět užít pořádnou hostinu. Šlo o nejslavnostnější den Velikonoc, neboť to byla právě tato neděle ráno, kdy se zjistilo, že Ježíš vstal z mrtvých. V neděli se chodilo hned ráno do kostela na mši, kde si lidé nechávali posvětit mazanec i beránka.

Do kostela se často nosily k posvěcení i další pokrmy, třeba velikonoční pečínka, koláče, kořalka a další dobroty, které se pak objevily na svátečním stole. Nedělní oběd musel být hlavně hodně bohatý a s masem. Pořádaly se i různé veselice a taneční zábavy a navštěvovali se sousedé.

Zvyky: V tento den bylo zapovězeno uklízet, konaly se však velikonoční jízdy na koních, aby se požehnalo polím. Pověry souvisely i s beránkem a mazancem. Říkalo se, že ten, kdo si dá kousek beránka, najde vždy cestu domů. Mazance pak zase dávaly dívky chlapcům, na které si myslely. 

Velikonoční pondělí (1. dubna)

Pondělí sice již nepatří do Pašijového týdne, bylo ale nejzábavnějším dnem Velikonoc, neboť se chodilo s pomlázkou či tatarem na koledu neboli šmigrúst či mrskút. Tomuto dni se říkalo i Červené pondělí podle barvy vajíček, jež se právě často malovala načerveno, neboť červená barva představovala Ježíšovu krev. 

Zvyky: Obdarování vajíčky je jedním z mála velikonočních zvyků, který si udržel popularitu až dodnes a dodržují jej téměř všude. Dnes se zdobí barevná vajíčka různými ornamenty, dřív se na ně malovaly hlavně květinové či zvířecí motivy. Barvou vajíček dávaly dívky najevo city k chlapcům – červená znamenala náklonost, žlutá odmítnutí.

Ačkoli na pomlázku chodili dřív hlavně muži, někde se konala i pomlázka babská (ta obvykle až v úterý), jinde zase bylo zvykem, že v odpoledních hodinách ženy polévaly koledníky vodou. Vyšlehání pomlázkou mělo dívce zajistit zdraví, krásu, veselost a píli na celý rok. Za vyšlehání navíc dívky nedávaly chlapcům jen vajíčka, ale i pentle na pomlázku. 

Náš tip: Velikonočního beránka si můžete upéct podle našeho video receptu. 

Zdroje infromací: 
Jakouběová, V: V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc
Wikipedia.org: Svatý týden
Velikonoce.vira.cz: Průvodce Velikonocemi - jednotlivé dny
Ceskevelikonice: České tradice a zvyky na Velikonoce na jednom místě