Jak hubnu a zlepšuji si zdraví díky Margit a navzdory doktorce: Proč nevážím jídlo, ani nepočítám kalorie? Tohle je naše teorie

Lednové začátky 

Pro ty, kteří seriál nesledují: v lednu tohoto roku mi byla na jedné nejmenované, ale vyhlášené, pražské klinice naměřena vysoká hladina cholesterolu (7 mmol/l). Lékařka mi chtěla dát statiny, které jsem odmítla s tím, že se pokusím zlepšit stav pomocí jídla. 

Paní doktorka, která mě ten den viděla poprvé v životě, prohlásila, že se mi to nepodaří. Nic mi neporadila a jen mi dala termín na kontrolu za 3 měsíce. 

Obrátila jsem se na svoji kamarádku Margit Slimákovou (na hlavní fotce článku vpravo). Margit je specialistka na zdravotní prevenci a výživu, známe se dlouho a náš pohled na výživu je podobný. Přesto dodnes nevím, proč jsem napsala právě jí a nešla někam jinam.  

Moje zadání pro Margit bylo: Nastavit jídelníček tak, aby to vedlo k celkovému zlepšení zdraví. Nechtěla jsem se zaměřovat jen na cholesterol, nebo jen na kyselinu močovou, kterou jsem měla také zvýšenou. Zároveň jsme se ani nebavily o hubnutí. I tak mám do dnešního dne od ledna dole necelých 15 kg. Z velikosti 48-50 jsem přešla na velikost 44 a z BMI lehce přes 40 na BMI 34. Cholesterol klesl na 4,9 mmol/l a kyselina močová byla v normě už za měsíc. 

Bez injekcí, téměř bez pohybu (mám artrózu v koleni a čeká mě operace), bez vážení jídla a bez počítání kalorií. Právě nevážení jídla některé lidi od začátku překvapuje, možná až znepokojuje. Pojďme si k tomu tedy dnes něco říct.  

Proč nevážím jídlo, jen sebe 

Připomenu hlavní zásady, které mi Margit od začátku nastavila: 

• jíst pokud možno jen 3-4 x denně
• na prvním místě mít v každém jídle bílkoviny, na druhém zeleninu a na třetím sacharidy - bez vážení
• posouvat se od produktu ke skutečnému jídlu - tj. minimalizovat vysoce průmyslově zpracované produkty 
• pokud možno žádný přidaný cukr 

Co to v praxi znamená? Že jsem například ze dne na den přestala pít zero colu. To byla předtím moje malá závislost, pila jsem ji na chuť tak 3-4x týdně, někdy i častěji. Kupovala jsem si ochucené jogurty a dávala si občas sladké snídaně (koláčky apod.). Paštiky, chipsy a podobné věci u nás doma nejely ani dříve, takže v tomto se nic nezměnilo. Ale na čokoládách si ujíždí můj muž a já se často taky neovládla. Zároveň jsem si 2-3x denně sladila kafe a sem tam něco doma upekla (třeba tuhle makovou bábovku). 

Zkrátka, sacharidů jsem měla poměrně dost a zeleniny i vlákniny žalostně málo. Zároveň mohlo být prohřešků proti výživě ještě více, jen si to teď už ani nevybavím. 

Začala jsem si zapisovat jídlo, ale tím nejprimitivnějším způsobem - do mobilu do rozepsaného mailu a jen čas jídla a co to je. Například: 
Čtvrtek 12.6.: 9,30 - chléb s máslem, šunka, ředkvičky, 15:00 - zeleninová polévka, chleba s máslem a rajčaty, jablko, 20:00 - pečené kuře, rýže, salát fattoush.

Jak vidíte, ze zápisu nejde poznat, jestli jsou krajíce chleba dva nebo tři, kolik je šunky, kolik ředkviček, kolik kuřete a rýže... Vadí to? Mně ne, Margit taky ne. 

Ze začátku se někteří známí nad tímto systémem pozastavovali a říkali mi: „Takže se klidně můžeš přecpat..." Teď zase některým vadí, že jím možná málo... Já si myslím, že jím v tomto ohledu stejně jako 90 % lidí, kteří si taky nic neváží a nepočítají a možná mnoho z nich ani nemá takový přehled o jídle, který mám já. 

Protože kdekdo z nás, já tedy určitě, snadno zapomene i to, co dělal předevčírem, natož, co jedl. Já si tímhle zapisováním tvořím rychlý přehled a vím - mám zhruba dost zeleniny, vlákniny, bílkovin? Jídelníček jednou za čas pošlu Margit (zpočátku to bylo týdně) a ona ho zhodnotí, případně navrhne zlepšení: „Přidej zeleninu, zařaď klíčky, neslaď kafe mezi jídly..." 

Kalorické tabulky a vážení... 

Podotýkám, že nemám nic proti kalorickým tabulkám a sama jsem je jednu dobu používala. Člověku, který toho o výživě moc neví, přinesou dobrý přehled toho, co jí, kolik zvládne spořádat kalorií i kolik má ve výživě bílkovin a podobně. Pro začátek super a jistě to mnohým pomohlo. 

A proč já už je používat nechci? Když opomenu, že každý z nás je jiný, jinak spaluje, jinak si vyloží termín "sedavý způsob života" a podobně a to všechno hraje při výpočtu roli, tak mně osobně ani nevyhovuje, že se tímto způsobem neřeší, jak často jíme a odkud ty živiny pocházejí. 

Můžete si dát vysoce průmyslově zpracované cereálie, proteinovou tyčinku, limonádu plnou éček, ale bez cukru a když si to během dne hezky poskládáte, tak to do tabulek třeba zapadne.

Mně vyhovuje více jíst jako naše babičky, tedy co nejpřirozeněji. Teorii „vyhýbej se chemii" razím ostatně už léta a snažila jsem se k tomu vést i své děti. Teď to jen dodržuji důsledněji. 

Ostatně, v leckterých zemích se takto přirozeně jí dodnes. Můj muž pochází z Tuniska a když před několika lety přišel do České republiky, byl hodně překvapen tím, jak moc a jak často tady jíme. 

V jeho rodině se jí běžně tři jídla denně, doma se vaří a používají se základní suroviny - maso, zelenina, ovoce, vajíčka, mléko... Základem a začátkem každého jídla (kromě snídaně) je salát. Děti jsou zvyklé, že se nejdříve nají a až pak případně dostanou sladkost. Neváží nikdo nic a všichni bez výjimky mají každodenní přirozený pohyb. 

Netvrdím, že ten nebo ten způsob stravování je jediný správný. Jen jsem si vyzkoušela, co u mě funguje. A moc se mi líbí heslo, které už nějakou dobu lítá na Instagramu: If nature didn't make it, don't take it.

Snažím se toho držet. 

Seriál o mém hubnutí najdete zde, další díly budou následovat vždy v úterý na webu Toprecepty.cz v části Magazín.