mam rada psy

A ještě se omlouvám, je to ofocená fotka z fotky, takže, nic moc kvalita. A tady je můj brouček pomalu na konci svého života

Sindy, psa si je třeba užít, dokud je tady s námi. Mi ten můj rozhodně víc dal, než vzal. Nikdy jsem nelitovala, že jsem si ho před 16 lety vzala. No a když tě takový kamarád provází životem takovou dobu, nechceš srovnávat s jiným. Bála bych se, že bych pořád říkala-"jejda, Brian uměl to a ono a tenhle to neumí" A přitom, tak, jak lidé jsou každý jiný, tak i psi. Mám teď spoustu starostí s matkou a tchýni, vlastně se o ně staráme a někdy nevíme, kam skočit první. A nechtěla bych psa, abych se mu nemohla naplno věnovat, aby měl základní výcvik a tak. Na to bych teď neměla čas. Ale taky já říkám "nikdy neříkej nikdy" Tady je v době ,kdy byl na vrcholu svých sil se svým štěnětem- a vidíte, už zase brečím....

Sindy, ten je k zulíbání už od pohledu.A rošťák taky

Děkuji Jani R. Náš je starý teprve 2 roky. Myslím si , že až to přebolí tak si určitě pořídíte nového mazlíčka.

Sindy, je nádherný!! Já jsem o toho svého-pudlíka přišla 11.9. Bylo mu 16 a 4 měsíce.Tak ti přeji, aby ti ten tvůj pejsek dělal jen radost!

Já mám doma také 2 ks pejsků-rasa ? mámu známe a táta se ještě nepřihlásil, stejně je miluju, jeden má 11 let je to pražák, co už bydlí celý život v horách Jeseníků a ten druhý, chtěli ho utratit, dítě bylo alergické, tak jsem ho dostala a už má rok a je to raubíř -rasa jezevec-mix, dle paní dr., ale teď přemýšlím, zda cvičím já je, nebo oni mě - vypadá to, že kluci si mě vycvičili, spí v křesle i někdy u paničky,denně 3x procházky i když mají velkou zahradu, ale za plotem je to jiné takže běháme i s paničkou jako trdla po dědině

Ahojky, také máme srnčího ratlíka a je to náš mazel.Děti už jsou velké a tak trávím spoustu času sama (i když mám manžela) a nebýt Vikyho tak bych se asi zbláznila.Byla jsem rok na neschopence a nebýt venčení tak bych seděla pořád doma neboď jsem měla jen 4 hodiny vycházky denně. Jsem ráda , že ho mám a bez něj si to nedovedu už představit.

Taky se ke mně tulí jsou jako moje děti zlatíčka

no co dodat...tak nech sa tvoji psici k tebe tulkaju co najviac

Mám taky pejsky pražského krysaříka a srnčího pinče obě fenky,srnčího máme z útulku a je větší mazel než krysařík můžu říct že jsou oba balzámem na nervy ahodně mi pomáhají překonat někdy hádky v mé rodině mám přítele super mužskýho ,ale... vždycky je nějaké ale má dceru 18 a nepadli jsme si do oka ani jedna můžu říct je to spíš kluk s chováním a s nazorama 10ti letý harant ještě se učí každou chvíli čekám že jí vyhodí že školy vždyt ted měla 3 z chování co dodat pejskové mě udržují v klidu

Marti, děkuji za pochvalu, joj, veselo, to u nás je až moc, ale útulno někdy ani ne. Je nás moc, pořád rachot, pořád se něco děje,někdo hádá a do toho tihle čtyřnozí blázni, někdy je to na mašli.

Jani, mně je 44 let a můžu říct, že vám závidím, že se vám rozlítly děti. Mám dvě dospělé děti, dokonce už rok a půl vnučku a nějak se jim pořád nechce z baráku, všichni i se snachou bydlí u nás ve čtyřpokojovém bytě a moc se u nás líbí i příteli od dcery ((((. Vinu si rozhodně nedávejte, pejsek u vás prožil určitě nádherný život, který stál za to a bohužel mají na tomhle světě vymezenou proti nám jen chvilku, ale i ta stojí za to!

Zuzko,to je nádhera ti psi!!Bože,tak bych si je pohladila!! Já už psa nechci,je mi 48 let a podruhé bych to zažívat nechtěla.Děti se rozlítly a já byla na něj sama a pak už byl zvyklý hlavně na mne a člověk ani nikam nemůže.Pokud byl mladý,žádný problém,ale později,jak slepnul,neviděl,kde vlastně je a čůral dceři po bytě,ikdyž ho venčila.Ještě dlouho si budu připadat,jak viník,že o jeho odchodu jsem musela rozhodnot já.Ale byl už moc nemocný.Srdíčko,byl hluchý,slepý,i k misce jsem ho musela obracet,aby se nažral.Ach jo

Zuzko, krásný zvěřinec, u vás musí být veselo a tak nějak krásně útulno

Jani, přesně vím, jak vám je, prostě odejde člen rodiny. Zní to hrozně, ale nejlepší náplast na takovou bolest je nový pejsek, nenahradí toho starého, ale přinese radost a štěstí. Mám tři velké hafany (2 labradory a ovčáka) a je to pěkná starost. Teď momentálně jsem půlku prázdnin strávila převazováním bolavých tlapek (důsledek rozbité pivní lahve na ulici) a sotva jsem toho mého mazlíka po měsíci vyléčila, rozřízl si předevčírem druhou nožku, takže spíchám domů vyvenčit a převázat. Jaký je to boj s 40ti kilovým psem, to si dokážete snad představit....

Psi jsou naši velcí kamarádi.Kdo nezažil,neví,jak bolí odchod takového kamaráda.Mi odešel 11.9. po více než 16 letech.Jmenoval se Brian a já jsem stále moc a moc bolavá.Všem,kteří pejska mají,přeji,aby byl dlouho s něma a dělal jim takovou radost,jako mi po celý život dělal Brian.Jana