Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Vánoce po staročesku: Jak vyrobit tradiční vrkoč nebo ozdobný polaz?
Zdroj: Pazuzu - vlastní dílo, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=3278483

Vrkoč nebo polaz - zdá se vám, že jsou to cizí slova, která do našeho slovníku snad ani nepatří? Naopak: patří do něj tak dlouho, že jsme na ně pomalu zapomněli. A přece patří k Vánocům déle, než naše "moderní tradice". Co to je a jak si je můžeme vyrobit sami doma? Žádný strach - ještě to stihneme.

Staročeský vrkoč je krásný i výborně chutná

Můžeme začít třeba vrkočem. To slovo jsme možná slyšeli. V částech republiky, kde se ještě udržují alespoň zbytky nářečí, lidé vědí, že vrkoč je jednoduše cop nebo zkrátka spletené vlasy - a nejen vlasy. Takový cop můžeme uplést také z vánočkového těsta. Upečené, do kruhu stočené copy růžných velikostí, od největšího po nejmenší, se pak naskládaly na sebe do jakési pyramidy, ozdobily zelenými větvičkami a na špejle napíchaným sušeným ovocem. Navrch přišlo jablíčko a kousek mašle a bylo hotovo. Byl to tedy jakýsi kužel připomínající vánoční stromeček.

Pokud by se ale někomu nechtělo péct, je možné vyrobit i jednodušší variantu vrkoče, a sice vrkoč "hrníčkový". Stačí do hrníčku nebo na misku vložit aranžovací hmotu nebo přírodní materiál (třeba mech) a do něj zapíchat špejle s navlečeným sušeným ovocem. Můžeme použít i želé bombóny, šípky a podobné přírodní zdobení. Místa mezi špejlemi potom vyplníme větvičkami a dozdobit dalšími přírodninami.

Polaz jste možná dělali i ve škole

Vrkoč jsme si představili, ale polaz - to je slovo, které je pro většinu z nás opravdu velkou neznámou. A přece je pravděpodobné, že jsme ho v životě už vyráběli. Třeba ve škole. Pamatujete? Před Vánoci jsme si měli do školy na výtvarnou výchovu přinést jablíčko, špejle a sušené ovoce. Možná i hřebíček pro vůni. A pak to přišlo. Na špejle jsme postupně napíchali rozinky, křížaly, někdo třeba i sušené meruňky a další ovoce a také sušenou pomerančovou nebo citronovou kůru, která krásně voní. Ozdobené špejle doplněné mašličkami jsme potom zapíchali do jablka a vytvořili jsme jakéhosi ježka. A vlastně jsme ani netušili, že právě vznikl tradiční polaz.

Naši předkové si s jeho výrobou ale dávali velkou práci. Špejlí bylo dost a mezi nimi se krásně vyjímaly zelené větvičky zimostrázu. Červená mašle dodala polazu tu pravou vánoční podobu, a kdo se odvážil, mohl ozdobenou kouli zavěsit třeba nad slavnostní stůl. I když jde o tradici, nemusíme tak striktně dodržovat všechna pravidla našich prababiček. Nikde není psáno, že nemůžeme využít třeba i modernější pochoutky, jako je popcorn, který svou bílou barvou nahradí symbol zimy, tedy sníh.

Tradice jsou tím, co nás spojuje s našimi předky. Proč se tedy alespoň o Vánocích neponořit do historie, z níž jsme všichni vyšli, a nezkusit se vžít do doby, která je pro nás tak vzdálená alespoň prostřednictvím takovýchto zdánlivých drobností?

Recepty k tomuto článku