Kateřina Medicejská zavedla ve Francii vidličky a sklenice. Za manželem se stěhovala i s nádobím

6. 12. 2020 12:08

Ostatní Zdeňka Nezbedová

Zdroj: commons.wikimedia, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/wiki/Catherine_de%27_Medici#/media/File:KatharinavonMedici.jpg Zdroj: commons.wikimedia, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/wiki/Catherine_de%27_Medici#/media/File:KatharinavonMedici.jpg
Jedním z pokladů Francie je bezesporu její kuchyně. Francouzi jsou na svoje kulinářské tradice náležitě hrdí a leckterý turista touží tuto zemi prozkoumat hlavně co se týče nabídky jejích chuťových rozmanitostí. Málokdo ale ví o tom, že jednou ze zakladatelek francouzské gastronomie byla italská šlechtička Kateřina Medicejská, manželka krále Jindřicha II. Francouzského.

Itálie vládla gastronomii

Ve chvíli, kdy se Kateřina Medicejská v roce 1533 z vůle svého strýce a opatrovníka, papeže Klamenta VII., stala nevěstou Františka Orleánského, druhorozeného syna francouzského krále Františka I., vládla evropské gastronomii Itálie. Francie jí sice poměrně zdárně špapala na paty, ale co naplat, první může být vždy jen jeden.

I Francie samozřejmě už v té době, na počátku renesance, znala bezpočet zvláštních a zajímavých chutí, kterých kuchaři dosahovali hlavně za pomoci exotického koření, získávaného díky poměrně čilému obchodnímu styku se vzdálenými zeměmi. Stejně tak k rozvoji gastronomie přispívala i diplomatická setkání. Zajímavé ale je, že se v historických materiálech v souvislosti s jídlem a hostinami tehdejší doby setkáváme hlavně s popisem podoby podávaných pokrmů a honosnosti královské tabule, než abychom se dozvěděli něco o samotné chuti podávaných chodů. Vzhledem k vysoké ceně cukru ale víme, že sladkých jídel si tehdy ani u královského dvora příliš neužívali. Francouzi naopak vyhledávali pokrmy spíše kyselejší chuti, ostatně stejně na tom byla i kuchyně německá a mnohé další.

Hladové hostiny Františka Josefa I.: Nedojedené zbytky jídla hostům brali přímo od úst

Hladové hostiny Františka Josefa I.: Nedojedené zbytky jídla hostům brali přímo od úst

Na počátku 16. století, kdy stále Evropě vládla středomořská italská kuchyně, přišla do "kyselé" Francie mladá, teprve čtrnáctiletá šlechtična Kateřina z bohatého a mocného italského rodu Medici, aby se stala manželkou králova syna. Kateřina měla coby Italka zmlsaný jazýček, a tak si s sebou ke dvoru budoucího manžela přivezla i svého vlastního kuchaře, což byl podle názoru mnoha odborníků zlomový okamžik, který přinesl nadvládu italské kuchyně i do země galského kohouta. Nešlo ale jen o nové chutě, postupy přípravy jídla nebo nové suroviny, na které doposud Francouzi nebyli zvyklí. Hlavní změnou byla kultura stolování.

S nádobím v kufru

Kromě již zmiňovaného kuchaře si budoucí královna ve své rodné zemi do kufru přibalila také vidličku, sklenice a talíře. Hlavně vidlička se brzy stala pro Francouze doslova módní záležitostí - vždyť doposud plnily funkci příboru pouze ruce. Brzy se u šlechtických stolů jídla rukou nedotýkal téměř nikdo. Dvouzubá vidlička tak přinesla k francouzskému stolu docela jiný styl. O odlehčení podoby slavnostního stolu se potom pro změnu postaraly sklenice, které nahradily hřmotné mosazné nebo v lepších případech stříbrné poháry. A co talíře? Jedli snad Francouzi před příjezdem Kateřiny Medicejské přímo ze stolu? Jistě, že ne - ale byla to právě ona, kdo prosadil používání talířů pro každého strávníka zvlášť místo sdílených táců a mís, z nichž jedli lidé společně.

Co je zač holčička z Granka? Hnědé zlato z ČSR i díky její tváři sbíralo jednu cenu za druhou

Co je zač holčička z Granka? Hnědé zlato z ČSR i díky její tváři sbíralo jednu cenu za druhou

K francouzskému stolu začala pronikat později tak pověstná elegance. A to díky italské Kateřině Medicejské. Té mohli ostatně Francouzi děkovat i z dalšího důvodu. Hostiny se díky jejím "novotám" staly příjemnou společenskou záležitostí. O to lépe se při nich tedy jednalo a domlouvalo, uzavíraly se obchody a nejrůznější smlouvy. To vše díky vidličce, sklenici a talířům…

Krutá panovnice Kateřina

Abychom si ale Kateřinu Medicejskou příliš neidealizovali; tato žena rozhodně nebyla žádnou křehkou panenkou. Její manželství s Jindřichem Orleánským, který později nastoupil na francouzský trůn jako Jindřich II., nebylo nijak idylické. Po několika letech, které pár prožil bez dětí, se dokonce schylovalo k rozvodu, ale nakonec se Kateřině podařilo otěhotnět a na svět přišel první potomek, budoucí král František II. Po smrti svého manžela se musela jako jeho vdova vyrovnat s mnoha problémy. V letech 1560 až 1572 dokonce vládla za svého ještě nedospělého syna Karla IX. a v témže období vypukly také náboženské nepokoje, které přerostly v hugenotské války. Problémy se nejprve Kateřina snažila urovnat smírnou cestou, tedy sňatkem své dcery Markéty s Jindřichem Navarským

Jak na tradiční adventní půst v moderní době? Stačí omezit maso a alkohol!

Jak na tradiční adventní půst v moderní době? Stačí omezit maso a alkohol!

Její skutečné plány ale byly patrně od počátku jiné. Svatební zvony ještě doznívaly a Kateřina už ve Francii rozpoutala krvavé tažení proti hugenotům, které vyšlo ve známost jako Bartolomějská noc. Kolik protestantů v těchto dnech hrůzy přišlo o život nikdo přesně nespočítá. Hovoří se o dvou, ale i o desítkách tisíc lidí. V čele tohoto zátahu podle všeho stála právě Kateřina - ta Kateřina, která po svém příchodu do Francie povznesla kulturu stolování, nabídla lidem hřehké sklenice, hygienické vidličky a vlastní talíře, ta stejná Kateřina o několik let později zavelela k hromadnému vraždění. Dějiny jsou zkrátka plné paradoxů.

Líbí se Vám článek? Sdílejte jej svým přátelům!

Sdílet na Facebooku Poslat emailem

Ke článku nejsou žádné komentáře.

Přidat komentář