Pořád se něco děje ...

Hezký večer. Dneska byl krásný den a teď jsem si zpříjemnila večer čtením. Moje dcera, když byla malá, strašně ráda každého zdravila. Jednou jsem se potkala s kamarádkou a hned jsme si začaly spolu povídat a Lucinky si nevšímaly. A ona mě za chvilku zatahala za sukni a povídá: Třikrát jsem říkala dobrý den a paní hovno. A to ještě trochu šišlala.No - domluvily jsme.

Hello,je to moc hezká princezna.

Helli, já jsem s té malé prďolinky úplně hotováto fakt nemá chybu, ta je teda spráááávná

Jo, jo, ta se tedy neztratí. Odpoledne si byla s dědou zakopat s míčem na zahrádce. Protože tady pořád ještě leží zbytky sněhu, tak děda,když kopnul do míče, uklouznul a upadl do bláta. Když vstával, tak si ulevil: "Do pr..., to jsou ale zkurvený boty.". Hráli si dál, za chvilku upadla Adélka. A když se zvedala, tak říká: "Já nemám zkurvený boty, mě jenom kloužou!"

Helli, super vnučka, nestratí sa vo svete

Hello

Jů Hello, dobře žes to vytáhla na světlo, četla jsem od začátku a už dlouho jsem se tak nenasmála. Nějak mi tyhle stránky unikly.
Tak také můj příspěveček z doby, kdy byli naši kluci malí. Do jeslí šli, když jim bylo 2,5 roku a od té doby měli velice často zánět středního ucha - pokaždé s návštěvou u lékaře, nejčastěji na pohotovosti. Při jedné kontrole syn, když mu paní doktorka ucho čistila, prohlásil: "Co to děláš, Ty pitomo, vždyť to bolí!" Ještě, že už nás paní doktorka znala! Odbylo se to smíchem, ale mně do smíchu moc nebylo.

Nějak jsme na dlouhou dobu opustili toto diskuzní téma a myslím si, že je to škoda.
Dnes odpoledne jsem byla hlídací babička a nasmála jsem se tak, že se s vámi musím podělit. Naše Adélka (3 roky) má kašel a rýmu, nemůže chodit ven. Máma jí přivezla na kašel sirup, rozbalila ho a Adélka si z toho vzala příbalový leták. Za chvíli
na ní kouknem, ona důležitě sedí, drží ten papír vzhůru nohama a "čte": "Hlavně to nedávejte malejm dětem, je to pěknej humus!"

Hello,

Já si na žádnou veselou historku nemohu honem vzpomenoutale chci Vám všem tady poděkovatKrásně jsem se odreagovala a s chutí zasmálaDoufám,že teď už konečně usnu

hella nema chybu

Hella chudina malá!!

Teď jsem si přečetla vaše nové příhody, jsou kouzelné. Prostě co vymyslí děti, to by nikoho nenapadlo. Ale někdy život tropí hlouposti:
Moje vnučka (11 let) si od nás z prázdnin odvezla domů koťátko. Kotě ale onemocnělo, veterinář ho všemožně léčil, bohužel kotě zemřelo. Když ho našla mrtvé, velmi těžce to nesla, 2 dny měla vysoké horečky, několik dní zvracela, neustále plakala. Tak se jejich rodinná rada rozhodla, že jí koupí jiné zvířátko a společně se dohodli na zakrslém králíčkovi. Ale řekli jí, že si nejdříve musí zjistit jak se správně takový králíček chová a čím ho bude krmit. Tak vnučka zasedla k PC, ve vyhledávači si zadala KRÁLÍČEK....a vyjelo jí ... "Králíček na smetaně"...

Jeli jsme v roce 1983 s mým synem z Ostravy autobusem, byly mu 3 roky. Plný autobus, držela jsem ho na rukou a tak dosáhl na madla, za která se držíme. Najednou byl nějak lehčí, pověsil se na ně a zpíval si: "já si s tebou hrááájuuu, na sovětskou stráánu!". Dodnes nevím, kde k tomu přišel, ale autobus byl v křeči od smíchu a k tomu, když jsme jeli kolem nějaké putyky zvolal: "Konečně hospoda, mami, jdeme na pivo?" V té době jsem pila pivo asi jednou za rok skleničku ke štědrovečerní večeři. No a vnučka Míša, poslední dobou vidí svého dědu jen v hospůdce, kde se stavuje po práci a tak běžně říká. "Jdeme za dědou do práce?" Je z toho nějak doplantaná, chudera