Komentáře uživatele me2d60

Dajda: nejvíc mě dokáže rozhodit, když mi někdo nabídne "svíčkovou se sekanou" - to se ve mně pění krev. Jinak s Vámi naprosto souhlasím. Ono to vařené maso - ať je to pravá svíčková, nebo pěkně vypadající přední hovězí = ne moc prorostlé šlachami, je to pořád na bázi hovězího = chuť do pokrmu to dá stejnou. Dělení na to, co je a co není svíčková stejně vzniklo jen na tom, že si někdo vylomil zuby , když si kousnul do šlachy. A nejde o to, zda vaříme z těch "jedině správných surovin", jde o to, nakrmit hladové krky = rodinu tak, aby si i smlsla, ale aby to nezruinovalo rodinný rozpočet. "Levné" recepty zpravidla kritizují pouze ti, kteří si zpravidla vlastními pařáty neumí uvařit ani vodu na čaj - a i na ten čaj radši zajdou do restaurace.... Díky za recept a nenechte se rozhodit. Hodně zdraví a štěstí v novém roce.

A ještě jedna poznámka pro "šťouraly" typu:"jedna klobása?" - je to polévka, která nevznikla někde v interhotelech, ale na chudém venkově. Mnohdy tam byl problém kolem plotny proběhnout i s kusem špeku - o klobásách se snilo snad jen o posvícení. Jsem taky masožrout, ale každé jídlo chce to svoje - ta klobáska se přidává pro chuť, ne pro přecpání. Poprvé jsem se se zelňačkou potkal na Slovensku - tam je častým obědem a v každé oblasti se vaří jinak. Někde se zahušťuje (nebo spíš jen zapráší moukou), jinde se vaří čirá (třeba na Liptově). Na oravě se dělá na červeno (zaprášená paprikou), na Valašsku se dělá na bílo (zahuštěná zakysanou smetanou). Každá z nich má svou chuť a svůj půvab (a to jsem jen "žrout" a příležitostný kuchař - když se člověk musí o sebe postarat, mnohdy se i něco naučí).

Pokud mohu přidat svoji zkušenost: pokud přidávám do zelňačky brambory, předvařím si je samostatně - pokud se vaří v zelném vývaru, mají tendenci "gumovatět" - to je řešení tak na to, aby se vše uvařené snědlo ten den, kdy se zelňačka vařila - pokud něco zbyde do druhého dne, tak je z brambor guma. Jinak nemám připomínky. Ať už se tomu říká zelňačka, kapustnica, nebo valašská kyselice, je to polévka, která má schopnost zasytit, i když druhý chod nebude následovat. Ne na darmo si ji Valaši a Slováci vařili, když se chystali do lesa na dřevo.