Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Historie vánočních tradic: Víte, že kapra v trojobalu na Štědrý večer jíme teprve sedmdesát let?
Zdroj: commons.wikimedia, Honza Groh, CC-BY-AS-3.0, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Vánoce,_smažený_kapr_na_tal%C3%ADři.jpg

Co si vybavíme, když se řekne štědrovečerní večeře? Jistě kapra a bramborový salát. Jenže on tady ten kapr není tak dlouho, jak bychom si možná představovali - rozhodně ne v té podobě, v jaké jej ve většině rodin dnes k nejslavnostnější večeři v roce podáváme. Jak je to s jeho historií v českých zemích?

Tradice smaženého vánočního kapra

Tradice obalovaného smaženého kapra se u nás objevila z pohledu historie teprve skutečně nedávno - na přelomu 19. a 20. století, tedy jen o něco málo déle než před sto lety. To ale pořád ještě nešlo o žádnou široce dodržovanou tradici. V té době se zkrátka kapr na vánočním stole začal objevovat. Proč právě tehdy? Mohl za to dostatek těchto ryb, které se podařilo odchovávat v rybnících, které v v desetiletích a dokonce i stoletích předtím strádaly. Obnovená a hojně rozšiřovaná tradice rybníkářství pak poslala na vánoční stůl i tuto typicky zdejší rybu.

Ani v té době ale nebyly ryby na stolech žádnou neznámou. Velké oblibě se těšily již v pozdním středověku, kdy kuchaři uměli upravit jak kapry, tak ale i pstruhy, lososy, štiky, sumce - zkrátka téměř cokoliv rybáři z vody vylovili. Nešlo o žádné obalované smažené kousky, ale často o maso nakládané v kyselém nebo naopak sladkém nálevu. Už od 17. století tak zvláště šlechta měla rybu i na vánočním stole - tady se vycházelo ze skutečnosti, že jde o symbol křesťanství a postní jídlo. Mezi prostými lidmi se ale tato móda neujala, ani stědrovečerní stůl tehdy příliš nevybočoval z běžné střídmosti a prostoty. Když už byla na stole ryba, většinou jen jako symbol, tedy pečivo v tomto tvaru.

Může za to Rettigová

Kapra (ještě ne jako typické vánoční jídlo) začala ve své kuchařce propagovat až Magdalena Dobromila Rettigová v 19. století. Znovu se ale jednalo hlavně o stoly bohatších lidí - měšťanů a výše postavených vrstev. Mezi běžnou populaci tak štědrovečerní kapr připlul až s koncem první světové války. Pořád ale ještě nebyl podáván tak jako dnes. Naši předci si rádi pochutnali na kaprovi na modro nebo na černo - tedy buď v kyselé podobě s octem, nebo ve sladké variantě se švestkovými povidly.

Běžnou součástí této sváteční večeře se kapr v té podobě, kterou dnes máme rádi, a kterou považujeme za tu "tradiční" - tedy obalený a osmažený - stává skutečnou masově rozšířenou zvyklostí dokonce až po druhé světové válce, na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století. Příklad typického vánočního jídla, o kterém si mnozí myslí, že je zde již staletí, jen dokládá, jak krátká je lidská paměť a jak zkreslený pohled můžeme mít na celé lidské dějiny.