mam rada psy

Bibi, můj přítel má takovou zpěvnou průpovídku "očůraná som, keď na husle hrám" Já jsem fakt očůraná z toho smíchu toho pejska! Cathleen, je vidět, že se kocourek cítí maximálně spokojený

Pro veselý den...takhle se smějeme

Včera jsem koukala na telku a Bertík si ke mně skočil, vyvalil se mi na lokti jak široký, tak dlouhý a spokojeně předl

Cathleen, Bibi, to je nádhrera, ti pejsánci i ten černý kocourek, už ses tady o něm zmiňovala. Já bych si aspoň kocorka pořídila hned, myslím, že s tím není tolik starostí, aspoň tedy venčení a tak, když někam jedeš. Ale má druhá polovina, nevím proč, si myslí, že kočka do bytu zásadně nepatří a hotovo. No, kočka mne asi neuživí, že, tak držím raději hubu a krok a je fakt, že psů na mazlení je kolem plno a všichni snad vědí, že je zbožňuji, protože ti noví ke mě letí, jen mne zahlídnot, hlavně jeden Matýsek, jestli ho uvidím, vyfotím vám ho. Je kouzelný

Tak jsem to spočítala a ono nám to na kila vychází stejně, u nás tak +-1 kg, ale toho prostoru co zaberou,pořídili jsme si kdysi supr veliký letiště, jenže jsou stejně nalepený na nás,aby nás cítili úúúplně, jo,jo. Ta fotka je naší dcery a je to párek štěňátek čivavy.

Ty jich máš víc, my jen dva, zato každý z nich váží 20kg! Taky s námi bucaj v posteli a včera v noci, když si došel přilehnout i Bertík, jsem si připadala jak Noemova archa....

Tak teď se přímo chechtám,co myslíštoviš že JOa mnohdy to stojí zato, ale prostě miláčci....jistě to znáš a nejsem zdaleka sama viď.Ta na obrázku je nejmladší, jmenuje se Bibinka a je to největší mazlík, šídlo, má nejvíc nápadů a umí se smát i nadávat- když se oblíkáme a jedeme pryč, schovává nám oblečení, aby jsme nikam nemohli, prostě pěknej a šijou s ní všichni čerti. Naše kočičky mají "vigvam" na půdě a tam je chodíme krmit, je to jejich ráj.

Bibi, taky úsměvné fotečky
Napadlo mě - spíš s nimi v posteli?

Vybusna, "to čierne" se tááák špatně fotí!!! Před bleskem stihne zavřít očiska, snad až bude víc světla zvenku a půjde fotit bez blesku....ale je to mazel umazlený, ani věřit se nechce, jak rychle si u nás zvykl. Byla tu včera kamarádka a když chvíli Bertíka pozorovala, řekla výstižně, že "ten kocour si to tu přímo UŽÍVÁ"!

cathleen, moc pěkný fotky, nad kterými se automaticky rozprostře úsměvTaky trošku radosti posílám

cathleen...tak havkovia nemaju chybu
a tomu ciernemu uhliu vobec nevidim nic do tvare...ani ocko, ani nufak...nicove nic...mozno je tam naznak uska....
no rozkosne fotky

Jani, mrkni na tyhle rošťáky kerníky (když už jsem o nich mluvila....)

A tvůj pocit a důvody, proč nechceš dalšího pejska znám a chápu. Náš předchozí, závislák, kříženec francouzského buldočka, zemřel před 4 lety před vánocema. Ochrnul na zadní nožky, usnul v naší posteli, v naší náruči a já tehdy viděla manžu podruhý plakat (poprvý, když mu zemřel táta...) Tři dny jsem tvrdila, že už to nechci prožít, a proto dalšího psa nechci.... Ale byla jsem sama doma, ticho rušilo jen tikání hodin a já měla pocit, že se zblázním....Tak jsme si pořídili pejska a o dva roky dalšího. (A před 10dny kocoura umazlence z útulku )

Bibi, jsi strašně moc hodná, fakt Ale víš, kolik lidí mi už nabízelo psa? Ne, děkuji, jak už jsem psala, někdy nevím, kam dříve skočit a já, když bych měla psa, tak tomu dávám všechno. Nejsem člověk, který ho zavře doma a jde se bavit a už vůbec štěně!Taky vzpomínám s úsměvem, jak jsme si ho pořídili, už i tomu jsme se nějak podřídili, že to byl konec školního roku, aby děcka byly brzy doma, v tu dobu byly ve škole jen pár hodin a já dělala na 4 hodiny. Takže byl sám asi hodinku, dvě, přišla jsem jako první, po celé předsíni roztahané prádlo, okousaná tapeta u dveří a Brianek uprostřed toho bince pěkně ze široka s kalhotkama od mé dcery na hlavě, nemohl se jich zbavit, já jsem se tak smála, že jsem dech nemohla popadnout

Jani R. nechtěla by jsi jorkšírka? Ten, co se teď narodil jde koncem února do rodiny, ale na jaře jistě budou další.Může chodit a jezdit s Váma, i za těma maminkama, pomalu ho strčíš do kapsy. Oni jsou strašně vitální a mají tolik energie, až jim to někdy závidím. Posílám fotku toho prcka, je mu 9 dní.

Jani R., tak a teď už nebudeme brečet, teď si obě vzpomeneme na něco veselého co Brian a Peggy prováděli,třeba když jednou zazvonila pošťačka, já šla otevřít a Peggy si zatím vyskočila na židli ke stolu a z talíře mi snědla uzený, bramborovou kaši mi nechala I když, tenkrát mi moc do smíchu nebylo... Tak už nebul, já taky nebudu. Mějte se tu všechny fajn, určitě zase prijdu, je to tu prima