Hubnutí v ČSSR: Vzpomínáme na Rajko Dolečka a na diety, které frčely za socialismu

Rajko, kterého znali všichni

Jedním z hlavních propagátorů zdravé výživy, rozhodně tím mediálně nejznámějším, byl Rajko Doleček. Možná to bylo i kvůli neobvyklému jménu, které dostal od svých srbsko-českých rodičů, ale určitě pro jeho přístup ke stravování a k osvětě, kterou se tady moc dalších lidí v takové míře rozhodně nezabývalo. V době po druhé světové válce, po době, kdy většinu lidí svíral nedostatek a často i hlad, snad ani nebylo možné chtít, aby se někdo vzdával toho, čeho se mu ještě nedávno nedostávalo. Pak přišli komunisté a usoudili, že diety a životospráva jsou příliš imperialistickou záležitostí nehodnou člověka mířícího k socialismu. Až na konci padesátých let se začalo uvažovat o tom, jestli pomalu tloustnoucí populace je tím pravým směrem pro budoucnost. A tak scénu přišel Rajko Doleček…

Rady tu byly, ale kdo je poslouchal?

Rajko Doleček se objevoval v novinách a časopisech, napsal hned několik knih a příruček s radami pro zdravý jídelníček, rozhlas i televize vysílaly rozhovory s tímto známým lékařem a lidé mu naslouchali. Zda se dopodrobna řídili jeho radami, to už tak jisté není, ale dozvědět se něco o tom, jak funguje tělo a jaké jídlo je pro něj nejlepší nebylo v té době tak jednoduché. Proto byly jeho pořady a články velmi oblíbené. Z těch televizních byl asi nejznámějsí Nebezpečný svět kalorií.

I přes to všechno se ale i v minulé době našly "zaručeně pravé" recepty na hubnutí, nejlépe takové, které slibovaly neuvěřitelně rychlé shození přebytečných kilogramů. Nejčastější chybou byly (ostatně ani dnes to není o moc jiné) takzvané jednostranné diety, které tělu rozhodně nemohly poskytnout všechny živiny v potřebném poměru.

Banánová, nebo rýžová dieta?

Pamatujete třeba na tu banánovou nebo jogurtovou? Opravdu by nás bavilo snídat, obědvat a večeřet jen brambory? Také je ale nutné připomenout, že taková banánová dieta mohla být poměrně složitým logistickým oříškem. Sehnat tolik banánů, aby se jimi mohl člověk určitou dobu živit, bylo bezmála nemožné. A tak je možné, že už jen běhání po obchodech pomohlo k samotnému hubnutí.
Jednou z oblíbených diet byla ta rýžová. Rýže navíc byla k dostání, takže tady odpadaly starosti se zajištěním surovin - a tak hurá do toho. Každý den odvážit čtvrt kila suché rýže, uvařit a je hotovo. Jediné, co bylo dále dovoleno, byla zelenina, ať už čerstvá nebo vařená. Žádné smažení, žádné pečení… A protože jíst se má pětkrát denně, bylo potřeba rýži náležitě rozdělit. Kdo by měl mezi jídly hlad nebo si chtěl dopřát něco jiného, směl si vzít ovoce - ale pozor na cukry!

Americká dieta

Už jen ten název mnohým napovídal, že jde o něco "západního", tedy něco, co určitě bude fungovat lépe než diety tuzemské. Nebylo to ale nic jednoduchého a člověk, který chtěl touto metodou zhubnout, se na určitou dobu stal doslova nevolníkem vlastního jídleníčku. Přesně rozepsaná jídla podle dní a denní doby si hlavně ženy předávaly téměř pod rouškou tajemství. Přepsané jídelníčky na psacím stroji nebo i ručně kolovaly od kanceláře ke kanceláři a lidé zkoušeli, co zvládnou. Je pravda, že šlo o jeden ze systémů, který alespoň částečně fungoval a úspěchy se často dokonce skutečně dostavily. Jen se nesmělo zapomenout na to, že ztráta kilogramů je jen tím prvním krokem na cestě ke štíhlé linii a následovat pak musí většinou už celoživotně docela jiná životospráva než před hubnutím. A k tomu se už odhodlal jen málokdo - stejně jako dnes.