Ukradené palačinky k nám přišly z Uher. Uhádnete, jak získaly svůj název?

Palačinky jsou jistota

Co udělat rychlého třeba k večeři nebo i ke snídani a mít jistotu, že se děti dobře najedí? Sázkou na jistotu bývají palačinky, na které zná recept asi úplně každý. Mléko, mouka a vajíčko - hotovo. Ti pečlivější kuchaři přidají špetičku soli a všechnno dobře odváží a odměří. My ostatní ale už víme, kolik je přibližně potřeba mouky a také víme, jak by mělo být těsto husté, proto jej naředíme mlékem "tak akorát". Počet vajíček, který do palačinek přidáváme, je také ryze otázkou zvyku. Upřímně řečeno, funguje to i s jedním vajíčkem bez rozdílu množství palačinek, ale ideál to jistě není. Palačinky tedy dobře známe - ale odkud se tady vlastně vzaly?

Ukradeno ve Francii

Jednou z teorií, která barvitě vypráví historii palačinek, je ta o krádeži nápadu ve Francii, kde se od pradávna připravovaly a připravují crêpes, ještě o něco tenčí placky než naše palačinky, ale těsto je v základu prakticky stejné. Francouzi svoje crêpes ale nemažou marmeládou jako my, nýbrž je doplňují polevou a často i alkoholem a také je nerolují, ale jen dvakrát překládají do tvaru trojúhelníku.

Podle zmiňovaného příběhu si do Uher přivezl nápad na výrobu palačinek kuchař Francisco Palaccini od francouzského dvora, kde byl na návštěvě spolu se svým pánem, hrabětem Esterházym. Aby ale tak docela neopisoval, rozhodl se tamní crêpes přece jen trochu pozměnit. Stačilo málo - trochu víc těsta, namazat marmeládou, a aby to bylo ještě o trochu jiné, tak srolovat do ruličky. Může být něco jednoduššího a zároveň geniálnějšího? Palačinky se brzy ujaly nejen v Uhrách, ale i v okolních zemích. Milujeme je my stejně jako třeba Rumuni.

Proč právě "palačinky"?

Když si zopakujeme jméno kuchaře, který se o vznik a rozšíření palačinek zasloužil, mohlo by být zřejmé, proč plackám z mouky, mléka a vajíček říkáme právě tímto názvem. Mohlo by to být jednoduché - přivezl je přece Palaccini… Etymologové, tedy vědci, kteří se zabývají původem slov, mají ale jiné vysvětlení. Podle nich je prapůvod tohoto slova ukrytý v latinském výrazu placenta (nikoliv ale ve významu plodového lůžka, ale jako označní plochého koláče). Odtud můžeme pokračovat do rumunštiny, která si slovo placenta upravila na výraz plăcintă, a Maďaři pak rumunskou formu dovedli až do podoby palascinta. A odtud už byl jen opravdu krátký krok k palačince. Ke kterému vysvětlení se připojíte vy?

A na konec malá rada: Až budete smažit palačinky, šetřte olejem. Šéfkuchaři pánev jen potřou ideálně přepuštěným máslem, ale rozhodně by na ní neměla být vrstvička tuku. Palačinky budou mnohem chutnější.