Prvorepubliková Praha byla rájem kaváren. Do Slavie chodili vlastenci, do Louvru smetánka

Čapkové ve Slavii

První republika byla doba protknutá optimismem a svobodou a my ji dnes vidíme jako éru krásných dam a uhlazených gantlemanů. Nový seriál České televize Zločiny velké Prahy zavádí diváky do roku 1922, kdy se české hlavní město rozrostlo tím, že bylo k centru připojeno 38 okrajových obcí v jeho nejbližším okolí - třeba Břevnov nebo Dejvice, ale také dělnický Žižkov či Nusle. A zatímco v srdci stověžaté matičky mohl člověk opravdu potkat elegantní páry užívající si odpolední kávu a dortík v některé z vyhlášených kaváren, případně slavnostní oběd v nóbl hotelové restauraci, v těch méně bohatých částech lidé často strádali. Rozdíly mezi chudými a movitými byly i v té zlaté době obrovské. Jedním z běžných jídel "obyčejných" občanů byly například omaštěné nudle s mákem nebo něčím jiným, co měla hospodyňka zrovna po ruce...

Dnes ale zavzpomínejme na ony zářivé prostory luxusních restaurací, z nichž mnohé hostily nejen bohaté obchodníky a smetánku, ale také řadu významných umělců. Některé přežily do dnešních dní a stále platí za výjimečná místa - třeba proslulá kavárna Slavia naproti Národnímu divadlu. Ta byla otevřena dokonce už v roce 1884 v paláci postaveném hrabětem Leopoldem Lažanským. A protože na nábřeží proudilo čím dál více zvědavců - to kvůli položení základního kamene ND - rozhodl se hrabě v přízemí stavby otevřít kavárnu. Název Slavia okolnostem vzniku podniku rovněž odpovídá; odkazuje totiž na národní hrdost Slovanů.

A ostatně, Slavia se postupně stala jakýmsi útočištěm pro nadšené vlastence i umělce. Chodil sem třeba Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval, bratři Čapkové i novinář Karel Teige. Za první republiky se pak interiér kavárny proměnil v módním stylu art deco. Na začátku první republiky se oblibě těšilo také Grand Café Orient fungující v prvním patře kubistického Domu U Černé Matky Boží v Celetné ulici. To ale bylo na začátku 20. let zrušeno a vnitřek domu byl kompletně využit pro vznik kancelářských prostor. Dnes je stavba památkou a opět v ní funguje kavárna, která ctí svůj původní předobraz. Nová verze originálního podniku ale byla otevřena až roku 2005.

Kafkova Evropa

Nedaleko Slavie dodnes funguje jiná kavárna, která vznikla začátkem 20. století, a sice Café Louvre. Součástí kavárny otevřené roku už 1902 byly i herny a kulečníkový sál, klubovny pro exkluzivní hosty, specializovaná vinárna s moravskými víny a Tokajský sklep. Zdejší specialitou byla pařížská káva "Louvre" vařená ze zrn z vyhlášené pražírny Aloise Pelze sídlící v Platýzu, který je od kavárny, co by kamenem dohodil. Roku 1917 provoz podniku převzal zkušený kavárník Jan Náprstek a udělal z Louvru populární místo, které se největší slávy dočkalo právě v meziválečném období. Pražská smetánka chodila hlavně sem.

Prvorepubliková Praha měla ještě jedno speciální místo, které tak trochu proslavil i Franz Kafka. Většina Kafkova předčasně ukončeného života byla spjata s Prahou, a tak není divu, že svoje jediné autorské čtení uspořádal právě zde. Bylo to roku 1912 v restauraci secesního hotelu U Arcivévody Štěpána na Václavském náměstí. Že vám to nic neříká? Toto místo si totiž získalo pověst luxusního podniku právě až za první republiky, když jej v roce 1924 koupil restauratér Karel Šroubek a podle sebe místo přejmenoval na Hotel Šroubek. Stále nic? Už vás nebudeme trápit - řeč není o ničem jiném než o Grand hotelu Evropa, jak bylo místo přejmenováno v 50. letech a je tak známé do dnešních dní.