Pravé Tatranky jsou jenom jedny. Název získaly podle svého původního tvaru

Tatranky z Opavy

Opavská pekárna rodiny Fiedorových dala (nejen) Čechům už za první republiky dodnes oblíbené Fidorky; malé, kulaté oplatky s náplní a zalité čokoládou. Cukrovinky od Fiedorů se staly hitem, a tak, když v roce 1945 byla rodina Fiedorových kvůli svému německému původu odsunuta za hranice a jejich rodinný podnik byl znárodněn, nové vedení potřebovalo rychle navázat na fungující praktiky, aby prosperující firma běžela dál. Jedním z nástrojů bylo uvést na trh zbrusu novou dobrotu, kterou si lidé oblíbí stejně jako Fidorky. A tak se zrodily Tatranky.

Opavská továrná tehdy spolu s mnoha dalšími výrobnami podobného typu spadala pod státní podnik Čokoládovny a potřebovala se něčím prosadit, aby přežila. Naštěstí jeden chytrý zaměstnanec, Vilém Škvarlo, přišel s nápadem slepované oplatky s oříškovou náplní vykrajovat do tvaru trojúhelníků a místo toho, aby se celé obalovaly v čokoládě, je zkusil do polevy namočit jen po stranách. A protože mu tvar jeho vynálezu připomínal štíty slovenských Tater, nazval tyto sušenky Tatrankami. Na trh byly uvedeny hned v roce 1946 a světe, div se, opravdu šly skvěle na odbyt.

To jim ale paradoxně ubralo na jejich výjimečnosti. První Tatranky se vyráběly ručně, ale jak rostla poptávka, bylo nutné přejít na sériovou výrobu. A při té už bylo naročné správně aplikovat polevu na trojúhelníky. Ještě těžší bylo obrovské množství hotových výrobků balit. Proto se tvar Tatranek proměnil na praktičtější obdélník, který známe dnes. Původní název nicméně oplatkám zůstal.

V této podobě pak Tatranky žily vlastním životem většinu druhé poloviny 20. století a pomalu se stávaly stálicemi mezi tuzemskými sladkostmi. Po roce 1989 se kromě Tatranek s lískooříškovou náplní začaly vyrábět i sušenky s čokoládovým a arašídovým krémem uvnitř. Sametová revoluce ale Tatranky v něčem i malinko "ošidila"; původně se sladkost skládala ze šesti vrstev oplatek, dnes už je to jenom pět. A i vrstva čokolády na okrajích je o něco chudší, než bývala v počátcích.

Přesto si ale Tatranky zachovávají svou typickou chuť, pro kterou je máme rádi. Jsou nám tak vlastní, že názvem "tatranka" označujeme i sušenku, která se původnímu opavskému výmyslu jen podobá a ve skutečnosti ji vyprodukovala úplně jiná firma. Konkurencí Tatranek jsou snad jedině Horalky, které ale obsahují o něco více cukru, a tak i trochu jinak chutnají. Opravdoví srdcaři dobře vědí, že nad Tatranku, navíc vychlazenou z lednice, prostě není.