Ze života aneb To se také stalo...

miszo, k tvému ňadru na mezerníku nedávno jsem psala na pokec, jak jsem se ten den v práci nahnula přes stůl ke kolegovi pro sešívačku, mé statečné trojky provedly mihnutím prsu zvláštní dvojklik na klávesnici - podotýkám, že musely obě najednou - obrazovka zčernala, pak se rozsvítila a vše jsem měla o 90°otočené doleva.... čučeli jsme s kolegou na monitor jak husy do flašky, hlavy na stranu a mrtví smíchy.... od té doby se nahýbám velmi opatrně

teda, manžel mi tu pláče smíchy a mě bolí pusa až za ušima
jedna historka lepší než druhá

U nás v rodině jsou podobné (a horší) historky velmi oblíbené. A musím říct, že ani s kolegy v práci se jim nevyhýbáme (řada českých herců měla tyto zážitky a někteří je i sbírali). Když jsme si testovali Dominikovu novou známost - Marušku - jsou spolu dodnes, měla jsem na návštěvě na chalupě přátele a po večeři jsme vybalili toto téma... Maruška obstála, přispěla svojí trochou do mlýna; no a zapadla.
Můj táta rád vzpomíná na významného českého malíře a pedagoga UMPRUM Jana Baucha, který tzv. "hovnové historky" přímo sbíral, všechny si pamatoval a byl jimi nadšený...

miroslavrozsival, tak to ti řeknu, to stálo za to!!
Elizo, v tomto super vlákně se vaření netýká nic, nebo sis nevšimla? A všichni se opravdu i při tom vaření opravdu dobře bavíme!! Téééda Elizo, jsem úplně pohoršená!!!! Já jsem kdysi svému mistrovi v Tesle dala průsvitnou fólii na WC!! Chtěla jsem se mu za něco pomstít s tím, že snad půjde na malou, ale on šel na "tu velkou" To byla prča!!!

Teda holky, tak jsem se už dlouho nezasmála

Tak jo, Rebi, ale jedeš v tom se mnou, kdybych někoho outlocitného pohoršila, jo?

Můj otec dal mému tchánovi k užívání chatu, takový srub nad řekou, kam jsme nikdo z rodiny moc nejezdil, protože tam neteče voda (jen ta řeka asi 30 metrů přímo pod chatou) s téměř rozpadlou kadibudkou. Tchán je takový starý tramp, takže je šťastný a je tam každou chvíli. Záchod ale musel nějak vyřešit, tak si v jednom místě v podloubí udělal místnůstku s tzv. chemickým záchodem. Možná ten krám někdo znáte, já měla tu čest prvně v životě...
Zastavili jsme se s manželem a dětmi u dědy na chatě, potřeboval pomoct něco odtahat do auta (špatný terén). Všichni s ním odešli k autu a mě nechali hlídat chatu. Měli být pryč tak 10-15 minut. No a mně se začalo po chvíli chtít na záchod, na tu větší. Žádný problém, děda má ten chemický zázrak... Jenže problém nastal ve chvíli, kdy jsem spláchla. V záchodě se vytvořila hladina, sahající k samému okraji a ani se nehnula. Co obsahovala, není třeba líčit. Vzala jsem záchodovou štětku, že to musím přece prošťouchnout, ale kromě toho, že byla po mém úsilí celá obalená rozmáčeným toaletním papírem a tím druhým, se nestalo nic... Na záchod jsem v tom zmatku, kdy mohli každou chvíli přijít, rezignovala a rozhodla se řešit tu nechutnou štětku. Chata je bez tekoucí vody, jak jsem už vzpomínala, takže jsem se rozběhla k řece a milou štětku vymáchala v jezu v proudu vody. Když jsem běžela ke schůdkům k chatě, zahlédla jsem ostatní při návratu v ohybu cesty... Štětka byla díky prudkému proudu vody jak nová, ovšem záchod plný vody s... no s rozmáčeným papírem a s rozšťouchaným tím druhým.
Přiznala jsem se tchánovi, že jsem byla na velké a že mi to nejde spláchnout a doufala jsem, že mi poradí nějaké řešení. A on, že to je dobrý, ať se na to vykašlu a že to pak sám spláchne... Protože jsem se nemohla smířit s myšlenkou, že objeví, co tam jeho snacha vyrobila, svěřila jsem se manželovi. Chvilku mě pozoroval a pak se suše zeptal: "A otevřela jsi to víko?" A já: No samozřejmě, prkýnko jsem zvedla..." "Myslím, jestli jsi otevřela tu záklopku?" "...jakou...?" " No dole je takový šuplík, za který zatáhne a záchod se otevře...ty si sr..a přímo na víko..."
Tak jsem to otevřela, ta nechutnost odtekla, uklidila jsem po sobě a tchán se s tím naštěstí nemusel potýkat...

Je to jen taková blbina, ale po letech se tomu se Sanďou i teď smějeme.
Kdysi dávno jsem sloužil u dopravní policie a jakožto správný dopravák jsem stíhal všechny přestupky. Jednou takhle, tehdy mně neznámá slečna, zasvištěla do jednosměrky do protisměru a my za ní. A ona že neví, co provedla a jestli my můžem jezdit do protisměru. Nakonec dostala ode mně pokutu 200Kč a já jsem si opsal samo všechny údaje, protože se mi moooc líbila. Chtěl jsem se s ní sejít, abych jí ty 2stovky vrátil, tak jsem jí napsal dopis. Musím podotknout, když si někdy něco napíšu, tak to sám po sobě občas nemůžu přečístBylo mi divný to jméno, ale přesto můj dopis začal slovy "Vážená slečno Vyžírková" /Sandruš se jmenovala ovšem Vyšínková/. Nakonec jsem se s ní ale sešel a za 3 měsíce jsem doma oznamoval, že se musím ženit.

Eli,per to semlegrace není nikdy dost

Mám docela čerstvou a myslím, že fakt vtipnou historku, ale na její popsání bych musela mít víc odvahy... Zvlášť na stránkách o vaření - netýká se totiž kuchyně, kde se pokrmy připravují, ale té opačné místnosti, kde... Klidně bych to napsala, ale aby se někdo nepohoršil... Ale mé přátele pobaví spolehlivě.

Jani , nespravila, šéfová na to zavolala provozního... Trapas.
Jahodo, to jsi musela bý hóódně zamilovaná, mě by pod stan nikdo nedostal...Jsi dobrodruh...

Taky jsme se jednou nechali ukecat na týdenní sjíždění vody. Stan žádný, ale manžel podnikavec - v Makru v akci stan pro jednoho za babku - no nekup to. Mamino, nebuj, v něm se parádně vyspíme oba. Tak jo. Všichni vymakané stany s předsíňkou, ale můj tatík měl nohy ven, jak byl ten náš malý.
První noc po náročné celodenní plavbě začátečníků - postavíme stan a v pokročilých nočních hodinách jdeme zalehnout. Netušili jsme ale, že jsme zabrali místo početné myší rodince.Celou noc jsme mlátili botama a ráno nás zbytek party vyzvídal, jaká že to byla divoká noc. Až se balil stan a my počítali oběti, potom teprve uvěřili
Druhá noc - konečně se vyspíme. Bohužel začalo pršet, všichni v suchu a samé známé zvuky chrápání vč. toho mýho, ale jelikož náš super-stan v akci okamžitě propršel, mě bylo zima i na vlasy, tak jsem si narazila na hlavu oba puntičkované šátky (můj i manželův-celá banda si ušila stejné)
Ráno se zase všichni ptali, jaká byla noc. No a ten můj, "chlapi, večer du spát s mladó kočkó a ráno se probudim se staró babkó" A tak de život

rebeko, ty co příhoda, to perla!!Vybusna, chudák sestřenice! drahuš, děcka jsou upřímné a mají svůj svět, trapas jim nic neříkáElizo, doufám, že tu židli jsi spravila!!

Téééda, já lítám, jak hadr na holi, abych si tu aspoň na chvíli mohla sednout a od srdce se zasmát!! A jak tak lítám, tak jsem si dooobře nakopla prst na pravé noze a nechtějte slyšet můj slovník u toho! Mám ho modrý, jak švestku! Ale stejně s tím nic nedělají, ikdyby... Ale co jsem vlastně chtěla... Helo, tys mi připoměla, jak jsem se několikrát ještě v Ostravě potkala se zvláštním cestujícím. Ŕíkali jsme mu "houslista" Vstoupil do tramvaje, v ruce pouzdro na housle, otevřel je, vytáhl si zvon na odpad, vcucnul ho na strop a nepotřeboval tyč na držení!!!

Také se tu bavím, skvělý nápad...
Chtěla bych vám napsat, jakým trapasem jsem se uvedla první den ve svém současném zaměstnání... Sekretářka ředitele mě všude všem představila, provedla po jednotlivých pracovištích a pak mě dovedla do badatelny, kde jsem měla pracovat se svojí vedoucí. Ta zatím nedorazila, tak jsem na ni měla počkat. Ocitla jsem se tam sama, sedla si na pojízdnou židli a ta se se mnou za chvíli svezla téměř k zemi. Chtěla jsem ji uvést do původního stavu a při hledání toho správného mechanismu mi nejdřív upadl kříž s kolečky a tyčí od sedáku a následně i opěradlo... Snažila jsem se to nějak smontovat dohromady, kam to zatím ukrýt mě nenapadlo - ani nebylo kam...Bylo to zoufalé... Takže když šéfová, se kterou jsme se nikdy předtím neviděly a neznaly se, dorazila, našla svého nového zaměstnance klečícího u židle rozebrané na tři kusy...

Musím pochválit Isahu za nápad na toto forum.Fakt se tady bavím.