Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Jaké bylo cukroví našich prababiček? Peklo se ze sádla, ovesných vloček a datlí
Zdroj: Pixabay, misskodak

Takové cukroví, které dnes pečeme nebo stále více i kupujeme, naši předkové často buď neznali, nebo byly suroviny na něj pro poměrně dost rodin zkrátka nedostupné. Uměli si ale poradit, jak ostatně dokazují recepty staré i přes sto let. A v některých případech bychom se mohli velmi poučit - jde totiž o dobroty, které jsou mnohem zdravější než většina těch dnešních. Třeba takové ovesné placičky.

Ovesné placičky nebo fíkové tyčky?

Ovesné placičky našich prababiček se objevily dokonce i v kuchačce Marie Janků Sandtnerové a ve své době byly velmi oblíbenou a rozšířenou vánoční pochoutkou. Hospodyně na ni podle kuchařky potřebovala 50 gamů másla, 140 gramů cukru, 2 vejce, 150 gramů ovesných vloček, 100 gramů kokosové moučky a trochu vanilky. Máslo s vejci, cukrem a vanilkou bylo potřeba asi čtvrt hodiny poctivě třít, protože o kuchyňském robotu se tehdejším kuchařkám ani nesnilo. Potom se vmíchaly sypké přísady, tedy moučka a nejdůležitější součást - ovesné vločky. Ze směsi se oddělovaly stejně velké hrudky (třeba čajovou lžičkou) a ty se pak umisťovaly na vymazaný plech, a rozmačkaly na placičky. Ovesné cukroví se potom peklo do té doby, než dostalo "zdravou" zlatavou barvu. Kdo měl rád hodně sladkého, mohl upečené placičky ještě teplé obalit v cukru. I bez této poslední cukrové koupele byly ale placičky opravdu lahodné a navíc i zdravé.

Za první republiky byly ale také dobře dostupné datle a fíky, proto i toto sušené ovoce hospodyně využívaly při přípravě vánočního cukroví. Třeba datlové nebo fíkové tyčinky by jistě potěšily i mnoho dnešních strávníků. Co bylo potřeba obstarat? Za prvé samozřejmě hlavní surovinu, tedy ono sušené cizokrajné ovoce, které měli patrně v každém lepším koloniálu, zvláště před svátky. Pak musela mít kuchařka doma moučkový cukr, vajíčka, trošku másla, jeden citron a "bílé oplatky". Pak už stařilo utřít bílky s cukrem do hustého sněhu, přimíchat nakrájené fíky nebo datle, zakápnout citronovou šťávou a směs rozetřít na oplatky. Následovalo pečení do růžové barvy a vychladlé tyčinky mohly být podávány buď jako pohoštění pro návštěvu, nebo i jako vánoční cukroví. Bylo možné je také ještě navrch pocukrovat, pak už jim nemohl odolat nikdo.

Sádlová očka

Sádlová očka nebo také sádlovky, se pekly, jak už název napovídá, s použitím sádla. A ne, nebojte se, nebylo v nich ani příliš cítit, a dokonce nebyly ani tak mastné, jak bychom si představovali. Vždyť u většiny současného cukroví hraje v těstě prim máslo. Tak velký rozdíl to tedy zase není… Sádlová očka vyžadovala ze zmíněného cukroví rozhodně nejméně ingrediencí - šlo o hladkou mouku, sádlo, kakao a cukr. 150 gramů mouky, 130 gramů sádla, stejné množství cukru a 50 gramů kakaa hospodyně smíchaly a vytvořily těsto, které potom tvarovaly do kuliček, do kterých pak udělaly důlek. Ten byl po upečení a vychladnutí cukroví vyplněn oblíbenou zavařeninou. Jednoduché, poměrně rychlé a jistě i velmi dobré. Naše babičky a prababičky si prostě uměly poradit.

Mohlo by vás zajímat

Marie

Náhodný recept Zobrazit více

Nejnovější recepty Více