Luxusní hostiny ve středověku? Na stolech nechyběly labutě, med ani vzácná koření!

Maso, moučníky a koření

Středověké stravování ve vyšších vrstvách společnosti se točilo kolem předvádění se a extravagance. Kromě pompézního oblečení to byl jeden z mála způsobů, jak lidé mohli zapůsobit na ostatní. Předvádět se u jídelního stolu znamenalo mít drahé a luxusní jídlo. Chléb byl tak běžný, že nikdy nebyl podáván samotný, bylo by to považováno za faux pas. Místo toho byl stůl středověkého pána plný masa, dezertů a spoustou dováženého koření. Rolníci si takový život nemohli dovolit, tudíž čím vzácnější a exotičtější byla jídla na pánově stole, tím lepší bylo jeho postavení.

Masa až nad hlavu

Ačkoli je dnes kuře považováno za jídlo pro masy, ve středověku bylo cenným aktivem. Slepice snáší vajíčka a mohly mít proto dlouhodobý užitek pro celý dvůr. Kuřecí na králově stole bylo proto považováno za luxus a často se připravovalo na bylinkách a vzácných olejích. Ryby byly zejména ve vnitrozemí drahé, ale byly běžnou volbou pro „rybí dny“, kdy se dle církevního kalendáře nesmělo jíst maso. Ryby nebyly považovány za maso, takže pro movité byly jasnou volbou. Dalším zdrojem bylo masa byl lov. Byl nezbytnou součástí středověkého šlechtického života a úspěšný lov zaplnil stoly kvalitní zvěřinou z panských lesů. Středověcí kuchaři však na rozdíl od současných nevyhodili ze zvířete ani kousek. Nejlepší maso si nechávala šlechta, další části se podávaly méně movitým. Ani stráže a lidé pracující u dvora nepřišli zkrátka. Pánové jim často dělali radost koláči z vnitřností na důkaz vděku. Vysoce ceněné byly také labutě, pávi a další vzácné ptactvo. Většina byla vyhrazena pro krále, protože ani vévodové a nižší šlechta si je nemohla dovolit. Důkazem okázalosti je dochovaný „nákupní lístek“ Richarda II., kde si objednává jedenáct tisíc vajec nebo 500 litrů mléka.

Jak to bylo s pitím?

Víno náleželo mezi nejdůležitější nápoje nejen na dvoře Lucemburků, kteří vládli i Českým zemím. Oblíbená tam byla bílá vína z Porýní, z červených vína francouzská, zejména burgundská. Právě odtamtud nechal Karel IV. přivést odrůdy vysazované v Polabí, byly předchůdcem rulandského modrého a bílého. Hygiena nebyla ve středověku velkým trendem, bylo naprosto běžné, že se pilo pivo místo vody, což bylo ve výsledku bezpečnější, jelikož se musí voda pro výrobu piva nejprve vařit. Víno bylo však i u nás na královském stole nejoblíbenější. Pro zahnání žízně bývalo víno lehčí, někdy se opravdu ředilo vodou. Francouzská móda, projevující se v oblasti stravování upřednostňováním kyselých chutí, vedla dokonce tak daleko, že se v té době do vína přiléval ocet. 

Nesměla chybět sladká tečka

Dnes je běžné jíst v chodech – předkrmy, po nich hlavní jídlo a nakonec dezert. V nejlepší středověké společnosti však neexistovala koncepce chodů. Místo toho bylo k dispozici rovnou úplně vše. Jedním z oblíbených pokrmů byla jáhlová varmuže, což je jáhlová kaše ochucená medem a ovocem. Dále hrách vlaský v homoli, který na dnešní dobu představuje ne úplně typickou kombinaci surovin – a sice hrách, med, rozinky, sádlo a trochu šlehačky na dochucení. Z těchto komodit se připravila taková homole, mající podobu dnešního dezertu. Polévala se medem, což bylo jedno z nejčastějších sladidel.