Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Pivo v misce nebo pečená toulavá kočka: Středověký jídelníček chudých byl noční můra
Zdroj: Coffee-king, Pixabay

Zapomeňte na divoká prasata, koroptve, srnčí nebo zvěřinové paštičky. Většina lidí ve středověku jedla docela jinak, než jak ukazují obrazy, na nichž se panovníkovy stoly prohýbají pod tácy s jídlem. Chudí lidé byli vděční za to, co jim dala vesnice a okolní příroda a uměli to dokonale zpracovat. Ono jim také nic jiného nezbývalo.

Na pivo se lžící

Je pravda, že ti, kteří měli alespoň menší hospodářství, většinou hladem netrpěli. I když zbývalo málo, mohli si vypěstovat hrách nebo trochu obilí, z kterého pak dokázali vykouzlit kaše všech možných příchutí od slaných až po sladké. Přitom bylo potřeba pracovat s tím, co dala příroda. Sladilo se tedy hlavně medem nebo třeba i lesním ovocem, které bylo právě po ruce. Koření mnoho nebylo, ale i tak tu trochu uměly hospodyně využít. Sůl k dispozici lidé ve středověku měli a místo vzácného a drahého dováženého koření bylo možné použít bylinky ze zahrádky. Libeček, kopr, koriandr, máta i majoránka se daly vypěstovat i na malém pozemku...

Vesnický středověký jídelníček byl složený hlavně z luštěnin, ovoce, zeleniny a také piva, které bylo dostupné. A samozřejmě platilo, že tam, kde je chléb, není hlad. Právě chléb a pivo tvořily postatnou část toho, co lidé snědli a vypili. Abychom se ale nepletli - dnešní pivaři by si asi příliš nepochutnali. Navíc by je jistě překvapilo, kdyby jim hostinský přinesl pivo v misce a k tomu jim dal lžíci. Tehdy byl tento chmelový nápoj mnohem hustší a také obsahoval různý podíl alkoholu.

Ostatně ani chléb nebyl takový, pro jaký si dnes dojdeme do supermarketu. Chudí lidé si nemohli dovolit bílou mouku, proto se na venkově pekl hlavně ze žita. Ani toho ale nebylo vždycky dost, a tak se žitná mouka míchala s dalšími přídavky, jako byl třeba čirok nebo dokonce namleté kaštany.

Za pytláctví byl i trest smrti

Život našich předků byl docela jiný než ten náš po všech stránkách a zvyky ohledně jídla nemohou zůstat stranou. Kdo by tedy čekal snídani před tím, než se šlo do práce na pole nebo do chlévů, velmi by se mýlil. Prvním jídlem dne býval - řekněme - oběd, který ale hospodyně podávala mezi desátou a jedenáctou hodinou. To už byly první práce hotové a byl čas se najíst.

Většinou šlo o různě dochucenou kaši z obilí nebo luštěnin, někdy omaštěnou vypečenou slaninou, ale mohla to být i polévka, která dokázala s krajícem chleba také zasytit. A to bylo před další prací potřeba, navíc v době, kdy bylo zvykem podávat pouze dvě jídla denně. Od tohoto "oběda" bylo tedy nutné vydržet až do večera, a to často i při těžké fyzické práci.

Pokud bylo hospodářství větší a vesničané chovali i zvířata, maso na stole určitě nechybělo. Dokonce se dochovaly i recepty na jeho přípravu, které si tehdeší hospodyně předávaly většinou jen ústně a zaznamenány byly jen v některých kronikách a historických spisech. I z nich je ale vidět, že fantazie tejdejším lidem rozhodně nechyběla. Co ale na stolech chudších lidí chybělo určitě, to byla divoká zvěř. Tuhle výsadu si mohla dovolit jen šlechta, které honitby patřily. Za pytláctví na panském ve středověku hrozily ty nejtvrdší tresty. A tak z volně žijících zvířat musely prostým lidem stačit ryby, o které ale většinou příliš nestáli, a pak také třeba veverky, ptáci nebo dokonce zatoulané kočky.

Mléko jen pro chudé

V jídelníčku tehdejších lidí, kteří měli alespoň malý majetek, nechyběly ani mléčné výrobky, i když jich rozhodně nebylo mnoho. Mléko ale dokázali dokonale zpracovat a vznikalo tak jak máslo, tak i sýry či tvaroh. Spotřebovala se i zbylá syrovátka, aby nic nepřišlo nazmar. I sýry a tvaroh uměly hospodyně dochutit bylinkami a dalšími dostupnými surovinami. Navíc nemusely mít strach, že by je o mléčné výrobky chtěla připravit šlechta. Ta o ně podle dochovaných zpráv minimálně v počátcích středověku rozhodně žádný velký zájem neměla.

Starost o jídlo a obživu celé rodiny byla ve středověku největší zátěží každého člověka a na nic jiného často nezůstával čas. Přesto lidé přežívali mnohdy jen těžko a nuzně. Dnes bychom v takových podmínkách určitě žít nechtěli, a přesto si někdy tuto dobu idealizujeme tak, jak ji ukazují pohádky. Pohádkové životy to ale rozhodně nebyly.

Komentáře

Ke článku nejsou žádné komentáře.

Přidat komentář

Přidat komentář


Každé ráno pro Vás vyberu osvědčené recepty a pošlu Vám je e-mailem. Vaše Marie

Přidejte se k více jak  100 000 odběratelům