Galantnost nesmí zemřít, říká odborník na etiketu Ladislav Špaček. Připomíná také, kdo si v restauraci sedá první a kdo platí

Galantnost nesmí zemřít

Víte, jakým příborem se jí dezert, kde má sedět v restauraci žena a jak si říct o to, že chcete platit? „Etiketa odráží vývoj mezilidských vztahů, proto se musí vyvíjet,“ řekl Ladislav Špaček. Největší posun zaznamenalo rozhodně postavení ženy ve společnosti, stolování a odívání.

Dosud rigidní pravidla se rozvolňují a podřizují současné době, která klade důraz na komfort, přesto bychom se některých těchto pravidel neměli zbavovat, když už fungují po staletí – třeba galantnost k ženám.

„My muži nejsme galantní proto, že bychom si mysleli, že ženy některé věci nezvládnou, my jsme galantní proto, že žena byla odjakživa chráněný druh, byla to nejcennější, co ten kmen měl, byla zárukou zachování rodu,“ vysvětlil odborník na etiketu kde se vzala galantnost, s tím, že proto muži ženy hýčkají, jsou k nim pozorní a kupují jim dárky. „Tedy pokud je muž gentleman…,“ dodal nakonec.

Podle Špačka rovnost nespočívá v tom, že si žena bude sama tahat kufry, odsouvat židli, tím, že jí s tím muž pomůže, dává jí najevo, že si jí váží, ne, že je pro něj méněcenná. Muž by měl být ženě rytířem. Platilo to ve 13. století a platí to dodnes.

Oblékání

Dříve bylo třeba se pro každou speciální příležitost vhodně obléci, nyní je doba ležérnější a již není třeba se speciálně oblékat na návštěvu běžné restaurace a jinak na odpolední procházku s rodinou po městě. Přesto však bychom měli trochu dekórum dodržovat a oblečení přizpůsobíme příležitosti. „Pokud si do divadla obléknete kraťasy a tričko, je to neuctivé vůči hercům i ostatním návštěvníkům, dáváte jim najevo, že si jejich výkonu nevážíte a že vám jsou lhostejní,“ vysvětlil Špaček.

Žena v restauraci

„Ještě relativně nedávno bylo nemyslitelné, aby si žena sama zašla na oběd do restaurace a na kávu se zákuskem do kavárny, to bylo mužské prostředí a osamělá žena v něm působila, jako že se nabízí. Dnes už se nikdo nad osamělou ženou v těchto podnicích nepodivuje,“ podotkl Špaček, s tím že i tak by však měla muži ponechat jeho staletou roli.

Do restaurace muž vstupuje první. „Není to proto, že by ženu mohly ohrozit létající půllitry, ale proto, že do určitého prostředí vstupuje první ten, kdo tam je víc doma, a toho druhého tam uvádí,“ vysvětlil Špaček, s tím, že se nic nestane, pokud do podniku dříve vstoupí žena.

S dovolením si sednu

Ta by se však neměla rovnou hrnout ke stolu. Měla by pustit partnera před sebe a nechat se jím uvést k vybranému stolu. Muž by měl ženě odsunout židli a usadit ji. „Naprosto nepřípustné je, aby si muž sedl první a žena nejdříve někde sháněla židli pro sebe,“ byl nezdvořáctvím některých mužů Špaček šokovaný.

Ženě vždy patří lepší a čestnější místo. Pokud sedí vedle sebe, sedí žena po mužově pravici, pokud sedí naproti, měla by žena vidět do restaurace. Se stěnou za zády se ženy cítí bezpečněji, pokud je stůl uprostřed místnosti, pak by žena měla vidět z okna.

Žena nesedí na židli celým svým pozadím, ale asi tak ze 2/3 židle, a to především proto, že za její záda patří její kabelka. Nepatří na zem ani nikam na okno nebo na opěradlo židle. Maximálně si můžete pořídit háček na kabelku a zavěsit ji pod stůl.  

Během stolování by se měl muž ženě věnovat. Když potřebuje odejít, měl by vstát a odsunout židli, dolévá ženě nápoje, podá ubrousek… „Tato péče o ženu by se měla dodržovat alespoň v restauracích vyšší cenové kategorie, v běžném bistru, pizzerii nebo venkovské restauraci není nutné být tak obřadný a není překážkou ani jistá ležérnost v oblečení," uvedl odborník na etiketu.

Dali bychom si…

Samozřejmě, že v současné době muže jídlo objednávat i žena. Není nutné muži říkat, co chce, může si objednat sama. To už je právě ta minulost. Někdy je to naopak výhodnější. Třeba v cizině, pokud se žena dorozumí lépe.

Kam s ním?

Tak jako kvůli rostoucím nákladům mizí restaurace s látkovými ubrusy, mizí ze stolů i látkové ubrousky do klína. Pokud se s nimi však v lepších restauracích setkáte, ubrousek patří vždy do klína, ne za límec. Ženy si ho na klín dávají jen z poloviny otevřený a tím otevřeným skladem k sobě. Ústa si otírají do toho otevřeného skladu, tak aby nikdo ani po dvouhodinovém stolování netušil, co se v ubrousku skrývá.

Dobré chutnání a žádné povídání?

„Nemluvit u jídla je barbarství,“ podotkl Špaček. U stolu jsme se nesešli proto, abychom jídlo beze slova zhltli, ale kvůli společnosti kolem stolu. Stůl vytváří příjemné prostředí pro jednání. Ne nadarmo se mnohé smlouvy uzavírají při jídle.

Co se jí čím

V zámeckých jídelnách běžně vidíte kolem talíře 7 až 12 druhů příborů. V současnosti však platí pravidlo, že kolem talíře mohou být maximálně tři sady příborů, polévková lžíce a moučníkový nad talířem. Více příborů se nezakládá. Pokud je potřeba nějaký další příbor, donese vám jej obsluha. Příbory samozřejmě odebíráme z vnější strany směrem ke středu talíře.

Příbory jíme vše. Jídla, která můžeme jíst rukama, jsou přesně daná jsou to například mořské plody, bobulovité ovoce, různé druhy pečiva. "Všechna jídla najdete je v mojí knize Etiketa," uvedl Špaček.

Máme něco nechat na talíři?

Tradice, že máme něco na talíři nechat se už dodržovat nemusí. „Když něco na talíři necháme, říkáme tím své společnosti: „Konverzace s vámi je pro mě důležitější než jídlo,“ objasnil Špaček. „Samozřejmě nedělní oběd u tchýně dojídáme,“ smál se.

Tohle nejím!

Nikdy nahlas neříkáme, pokud něco nejíme nebo nám jídlo nechutná. „Je to jako s nepovedeným dárkem, taky nechcete dárce urazit, zklamat, on si jistě s výběrem dal práci,“ uvedl Špaček a nabídl řešení: „Jídlo hostiteli nebo obsluze pochválíme. Na talíři ho rozvrtáme, aby to vypadalo, že jen živá konverzace s protějškem u stolu nám zabránila jídlo dojíst.“

Platím!

Vykřikovat „platím!“, jak to vidíme už jen ve veselohrách, je trapné. Chce-li muž přivolat obsluhu, nenápadně zvedne prst a výmluvným pohledem dá najevo, že něco potřebuje. Když přijde obsluha blíž, stačí tiché: „Poprosím vás o účet prosím“. Z tradice platí muž, je divné, aby platila žena, a to kdykoliv. Většinou může být ženám trapné vytahovat peníze a platit. Pokud chce platit žena, předá peníze mužovi.

Bankety a rauty

Na talířek si dáváme jídla, která lze jíst rukou nebo je i ve stoje a při konverzaci zvládneme jíst příborem. „Já bych na veřejnosti nikdy nejedl třeba rakvičku se šlehačkou nebo jakýkoliv chlebíček,“ přiznal se Špaček.