Ze života aneb To se také stalo...

Dnes jsem měla den blbec,ale tady jsem se odreagovala a od srdce zasmála.Díky

Simi, i když stalo se to cca před 30-ti roky, je to zážitek nadosmrti. Pak jsme se tomu smáli, ale po Jardově pěnovém "výstřiku" nám tuhly rysy. Byly to ale časy, na které nejraději vzpomínám. Za prvé s kluky dělat bylo bezva, byla jsem tam s nimi dost dlouho jako ženská sama. Navíc měli bezva finty, kdy udělali mezi krabicemi se štítky provizorní místo na spaní, tak při dlouhých třídících programech si tam bylo možné i dáchnout a také tam byl uložen tuzemský rum, pro případ nevolnosti, no prostě zlaté časy. Práce se udělala a ještě jsme si užili spoustu legrace. Možná, že si na něco ještě vzpomenu.

Saša,Saša jedeee

Yanull,dovedu si to živě představit

Zapátrala jsem ještě ve svých mozkových závitech a přidávám tuto historku. Po první mateřské dovolené jsem nastoupila jako operátorka výpočetního střediska. Tehdy jsme měli dva počítače, švédský DataSaab D 21 a výdobytek sovětské techniky, M 4030. Na exkurze jsme jezdili do Slušovic. Kdo zná, ví, o čem píši. Tyto počítače byly umístěny ve zvláštní budově a místnostech tak velkých, že by tam šly pořádat taneční a všude v přilehlých chodbách byly krabice s tiskopisy a papíry a děrnými štítky. Pracovali jsme na 3 směny a jednou mí dva kolegové, se kterými jsem měla noční, se ještě před prací rozhodli zajít do nedaleké osvěžovny na jedno s pěnou, aby se jim lépe a veseleji pracovalo. Tehdy to nebylo nic neobvyklého, většinou byli do půlhodiny zpátky. Tentokrát se však s někým tam zasekli a vrátili se hodinu po půlnoci ve velmi rozjařené náladě. Kolega Jarda obzvlášť a jelikož byl v té době u dobrovolných hasičů, tak sundal ze zdi pěnový hasicí přístroj a že kolegovi a mně ukáže, jak se s ním zachází. Marně jsme se mu v jeho instruktáži snažili zabránít. Jarda "narazil" a všude kolem začala stříkat bílá pěna v množství více než velkém a nešlo to zastavit. Bylo to na zdech, na krabicích a nejvíce na podlaze. Vidět to Kelišová, tak by volala: "Škandál, velebnosti, škandál !!!! " V tu chvíli kolegové částečně vystřízlivěli a začali tu hrůzu uklízet. Jestli si myslíte, že to vytřeli a byl klid, tak vám můžu sdělit, že po té podlaze na chodbě jsme se ještě mšsíc klouzali a jelikož se to nedalo utajit, tak je to tenkrát stálo i prémie. Ale byl to nezapomenutelný zážitek a Jardovi jsme se pak dlouho smáli, že kdo maže, ten jede.

Tohle je rubrika,že si připadám jako prdlá,jak se tu chechtám chválabohu za ní....nejvíc mě ale rozesmála Janka R...při představě jak se válí s revizorem na zemi pořád smíchy pláču...,ale všechno je bezva...

Tohle jsem slyšela vyprávět a už nevim kde.
Manžel povídá odpoledne své manželce,že má něco s autem a že to pujde opravit a ona že by mohla připravit jednohubky k zakousnutí na večer,že přijde jeho kamarád.Manželka tedy odešla nakoupit a muž se chystal jít opravovat.Jenže,zvonek a manželův kamarád přijel dřív,než měl.A po krátkém rozhovoru se kamarád nabídl,že mu s tim pomůže,že je přeci jenom automechanik,že to budou mít dřív hotové a on ať zatím zaběhne pro pivko.Stalo se.Manželka se vrací z nákupu a vidí ,,manželovi nohy "trčet z pod auta.A tak z rozmařilosti mu hrábne do rozkroku a říká budlíky ,budlíky, nesu ti rohlíky.Na nic nečeká a jde domu.Otevře dveře a proti ní stojí manžel se džbánem piva.Vytřeští oči a zakoktá,co tady děláš?Než to dořekla,přiřítí se manželův kamarád s boulí na čele,jak se lekl..Manžel na něj kouká a ptá se co je?Představte si,opravuju auto a najednou mi nějaká kráva chytne za k...le a říká budlíky,budlíky, nesu ti rohlíky.Tak ho ošetřili a ani při pivku se manželka nepřiznala,že za to může ona.

Mně se sice polévku do dřezu přecedit nikdy nepodařilo, ale zato jsem tchýni dovezla čokoládovo-oříškovou bábovku i se šroubkem od robotu, byl to ten, kterým se zajišťovaly metly. Naštěsti se na to přišlo při krájení a nikdo nepřišel o zub.
A pak jsem jednou nechala v elektrické troubě umělohmotný tácek, bylo to v době plastů, takový ten s vylisovanými vzory, tenkrát to byl hit, takový výlisek mít.
Tehdy neudělali chybu soudruzi z NDR, zato mně se povedl husarský kousek. Tu troubu jsem si zapnula, abych si ji předehřála na pečení a když jsem chtěla zasunout, tak jsem z ní vytáhla zkroucený tácek ve tvaru popelníku a z trouby vyšel takový odér, že jsem musela mít do rána otevřené okno.
A dodnes si pamatuji, že když restuji něco v ohnivzdorné misce, tak studenou vodou se nepodlévá. Krásně mi praskla přesně v půlce, sice se nerozpadla, ale po koupi nové to mám dodnes v hlavě. Toto vše se sice stalo v prvním roce manželství, kdy jsem se snažila vpravit do role kuchařky amatérky, ale zážitky jsou to k nezapomenutí.
Sama sebe jsem utěšovala, že kdo nic nedělá, nic nepokazí a chybami se člověk učí a myslím si, že tak jsme tu na tom všichni.

Magdi,já zas chtěla, aby koupil prdopeč a donesl prášek do perníku 10 kusů.Bylo u nás přeperníkováno.
Ještě ,že se ty háky našli viď.

Magdi a taky jen došlo na obíračku masa a polívku z pytlíku?

Simi K.ta moje Mirka.Tak spíš to bude ten častý jev,když se to povedlo i mému muži.

...a práve som rozvarila ryžu na rizoto, lebo som sa tu bavila...

Tak ja som vaša známa tiež, lebo som nedávno tak isto "cedila" do drezu polievku...(Zuzka nie som)
A darovala som chlieb upečený v mojej DP aj so zapečenými hákmi, známi si ho odviezli cca 40 km od nás a ja som to zistila až na druhý deň a nechcite vedieť, ako som sa bála, že tie háky vyhodili alebo čo...
A raz som poslala kúpiť manžela MAIZENU (pudingový prášok). Doniesol dva poháre MAJONÉZY. Strašne sa divil, že sa neteším - majonézu si zásadne robím sama, ale on také veci netuší...

Pajaskoto nevím,tahle se jmenuje Zuzka

Simčo K.,ani jsem nedočetla až nahoru,takže tvůj příspěvek je ten samý ,jak jsem teď napsala.Nemáme náhodou stejnou známou?Nebo je to častý jev.