Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Kurz grilování aneb Zpátky do školních lavic

Už od prvního stupně na základní škole jsem věděl, že já a škola kamarádi nebudeme. Kromě povinných devíti let základky jsem horko těžko přidal další čtyři roky na střední. Tím moje vzdělávání skončilo a už nikdy jsem se do škamen nechtěl vrátit. Až loni na jaře jsem se shodou náhod ocitl na kurzu grilování, kde jsem si přidal jako Alenka v říši divů. Nebo spíš jako slon v porcelánu.

Začalo to nevinně

A jak že se takový nepřítel školy a učení na kurz grilování vlastně dostal? Všechno začalo nenápadným pozváním našich nových sousedů na sobotní grilování. Pozvání mi udělalo velkou radost a na grilování jsem se upřímně těšil. Mám maso velice rád, považuji se za grilovacího mistra, a přestože nemusím počítat každou korunu, jsem toho názoru, že člověk by měl využít šance nacpat si nácka zadarmo. Pozvání jsme tedy přijali (já se ženou), a abychom naše nové hosty neurazili, nechali jsme vlastní jídlo tentokrát doma (jak se později ukázalo, ušetřili jsme si solidní trapas).

Grilování z jiného světa

První, co nás u našich sousedů překvapilo, byl gril. Místo klasického grilu na uhlí měli pod pergolou jakousi kovově se lesknoucí příšeru, která byla krátkou hadicí napojená na plynovou bombičku, na které si skauti ohřívají lančmít. Soused mě sice přesvědčoval, že plyn je taky fajn, ale jeho báchorkám jsem odmítal věřit, a tak jsem se jen lehce pousmál a modlil se, ať je to maso poživatelné. Hned vzápětí jsem dostal další facku. Odkojen českou klasikou, očekával jsem hromadu marinovaného masa a variaci maďarských, ostravských, pražských a bavorských klobás. Místo toho na mě ze stolu zírala velká mísa salátu a několik tlustých nedochucených plátků sytě červeného hovězího. Nedalo mi to a zavedl jsem na toto téma se sousedem vážný hovor. Tenskálopevně tvrdil, že dobré maso nepotřebuje padesát druhů grilovacího koření ze supermarketu. Prý stačí jen sůl, pepř a olivový olej. A vaše chuťové pohárky dostanou takovou dávku potěšení, že to sotva ustojí. K marinování se vyjádřil toliko, že je zbytečný. Už už jsem chtěl poznamenat něco o báječné chuti mé oblíbené BBQ marinády z nejmenovaného obchodního řetězce, když tu ke mně jakoby zdálky dolehla slova mého souseda „…ostatně průmyslově vyráběnou marinádu by si koupil jenom idiot.“  Polkl jsem knedlík, který se mi ze vzteku v krku vytvořil, a rozhodl jsem se, že ten nudnej sousedův steak aspoň ochutnám, ať nemelu hubou na prázdno.

Dvěstěpadesátigramové prozření

Už po prvním kousnutí do šťavnatého steaku s krásně křupavou kůrčičkou mi bylo jasné, kdo měl pravdu. Soused vyhrál na plné čáře. Jeho hovězí steak se s tím, co jsem až doposud ugriloval, nedal srovnávat. Absolutní špička, hovězí orgie… jedním slovem nádhera. Šok z toho, jakou báječnou chuť zaručí masu sůl a pepř, jsem vstřebával hodně dlouho. Spravilo to až dalších 250 gramů hovězího nebe. Po zbytek večera jsem se držel v ústraní a zpytoval jsem svědomí nad promrhaným masem, které jsem trápil kečupovou marinádou ze sámošky. Večer se nakonec dobral konce a my jsme se ženou mohli poděkovat našim sousedům a zahanbeně se odploužit domů.

Steaková kocovina a zpytování svědomí

V noci mě ze spaní budily divoké sny, ve kterých proti sobě na život a na smrt bojovaly vyzáblá připálená kotleta s tlustým růžolícím steakem. Nedalo mi to a hned druhý den jsem si musel se sousedem o grilování promluvit. Zavalil jsem ho však takovou spoustou otázek, že ho z toho rozbolela hlava (dost tomu pomohlo naše domácí čúčo, kterým jsme naše nové sousedy podarovali). Proto sáhl do skříňky pod grilem a podal mi bílou obálku se dvěma poukazy na jakousi grilakademii. Na můj nechápavý výraz zareagoval slovy: „Tam ti všechno řeknou a všechno tě naučí.“ Doma jsem nad tím trochu pošpekuloval a dne 17. června jsem vstoupil do jámy lvové.

Neználek v akci

Na kurz grilování, konaný v příjemném zahradním areálu, dorazilo včetně mě asi 20 učňů a dva kuchaři v černých rondonech. Na prostorné zahradě bylo rozmístěno několik grilů (zde dostalo mé přesvědčení, jak má vypadat gril, definitivní KO) a stánků se stoly prohýbajícími se pod čerstvým masem, zeleninou a dalšími surovinami. V první části kurzu nás lektoři seznámili s možnostmi moderních grilů. Dozvěděl jsem se mimo jiné, že na grilu se dá uvařit třeba segedínský guláš, palačinky, pizza nebo popcorn. Nic z toho by mě v životě nenapadlo, a tak jsem byl trošku v šoku. Ale jen do doby, než nám to naši trpěliví učitelé předvedli v praxi. Stačí vyměnit část roštu za hrnec a můžete vařit guláš. Nebo místo hrnce dáte pánev a za pár minut máte palačinky. Celkem se na grilu vystřídala dobrá desítka nádobí a na každém šlo udělat jídlo, které bych s grilováním nikdy nespojil.

Konečně přišla ta chvíle, kdy skončila teorie a přišla praxe. Nás účastníky kurzu rozdělili na menší skupinky a pod taktovkou kantorů/kuchařů jsme se pustili do přípravy speciálního menu o pěti chodech. Jako chlap jsem se samozřejmě hrnul hned k masu a díky šikovným loktům jsem se k němu i dostal. Oba kuchaři, kteří se přes mé počáteční pochybnosti ukázali jako skuteční odborníci a navíc velmi zábavní chlapíci, tvrdili vesměs totéž co můj soused. Dobré maso má skvělou chuť samo o sobě a k maximálnímu zážitku stačí chuť masa jen lehce zvýraznit. A ke zvýraznění postačí už zmíněná kombinace soli, pepře a olivového oleje. Další věcí, kterou mě na akademii naučili, byla správná doba grilování. Přiznám se, že dřív jsem maso na gril prostě hodil a nechal ho tam mučit v pekelném žáru, dokud nezčerná. V tomto ohledu mi dala tahle grilakademie pořádnou lekci. Když jsme společně s ostatními účastníky kurzu dokončili menu, obohatili nás kuchaři ještě několika tipy na správné servírování, připomněli pravidla dochucování a pak mezi nás rozdali talíře a my se mohli pustit do báječné hostiny.

Žádný učený z nebe nespadl

Ačkoli mám ke škole odpor, jsem velmi rád, že jsem se kurzu grilování zúčastnil. Jednak jsem objevil genialitu jednoduchých chutí, pochopil jsem, že grilování steaku se rozhodně nesmí podobat upalování čarodějnic, a také jsem potkal řadu zajímavých lidí a po chlapsku jsem se oběma kantorům vyzpovídal ze svých marinovaných hříchů. A hlavně se už nikdy nestane, že bych před svými kamarády vypadal jako idiot, když jim jako specialitu dne servíruju kuřecí prso utopené v kečupové marinádě z krámu.

Komentáře

Ke článku nejsou žádné komentáře.

Přidat komentář

Přidat komentář


Každé ráno pro Vás vyberu osvědčené recepty a pošlu Vám je e-mailem. Vaše Marie

Přidejte se k více jak  100 000 odběratelům