Když se nedaří

ivulinka: Tak úplně to sem nepatří, ale připomněla jsi mi jeden zážitek, když jsem byla mrně školou povinné. Nevím, jestli si pamatujete, kdysi se dělaly skleněné lahve v dost podobné vizáži - olej ocet a pivo. No a táta vyčistil "klubky" (kamna, pamatujete, ne?), stál u nich a otevřel si za odměnu lahev "piva", já tenkrát stála u něj, viděla na nálepku a zeptala se, jestli fakt chce pít ocet. Tak nic, táta šel do špajzky, jenže přinesl si olej a až na potřetí si donesl pivo

Moje babička si kdysi zaměnila láhev oleje s lahví octu. Dělala nám palačinky a na rozpálenou pánev nalila ocet, to si nedovedete představit ten octový odér po celém domě

hosta: jéééé, Jituš, já se taky připojuju, slovník poté raději neuvádím a na dotaz, tak zavaříš tam trošku našich nudlí, já už se těším, jsem raději nereagovala

Záměna cukru se solí se přihodila kdysi i mně - obojí bylo ve skleněných zásuvkách v kredenci těsně vedle sebe.
Kluci byli malí a k večeři jsem jim dělala, jako obvykle, krupicovou kaši. Bylo to v neděli večer a doma byl poslední zbytek mléka. Bylo to v době, kdy se nám o nějakých večerkách či marketech i s nedělním provozem ani nezdálo.
Kaše byla hotová, nalitá na talířích a já ji pořádně posypala kakaem a cukrem, polila máslem a předložila dětem. Po první lžičce, kterou kluci dali do pusy, se příšerně zašklebili a vše vyplivli. Ochutnala jsem - a byla to hrůza - kaše se spoustou soli.... Na novou kaši nebylo mléko, tak jsem musela opatrně sebrat vrchní, osolenou vrstvu, a zbytek posypat už opravdu cukrem.
Od té doby jsem vždy před použitím ochutnávala, zda mám cukr nebo sůl.

Na oslavu narozenin mého muže jsem měla na půlnoc připravený guláš asi pro 10 lidí. Když jsem ho ohřála, zdál se mi příliš řídký a já ho chtěla rychle trochu zahustit. Sáhla jsem po červené krabičce... bohužel to nebyl Solamyl, ale Glukopur... a pak jsem ten sladký guláš za stálého míchání vlila do WC...

A komu z vás se podařilo přecedit osmihodinový hovězí vývar přes cedník rovnou do dřezu? Já se k autorství hlásím

zizala: zasmála jsem se tvé příhodě a zárověň si vzpomněla na příhodu, která se stala, když jsem před pár lety přijela na dvě noci k MončeK. Zrovna dopékala bábovku, do toho myla nádobí a možná dělala i spoustu jiných věcí, které chtěla stihnout udělat dřív, než přijedu... a zřejmě z toho nadšení, že mě konečně zase vidí, byla tak šikovná, že celou bábovku vyklopila do dřezu s vodou od mytého nádobí, dovedete si představit, v jakou houbu se dobře vypadající bábovka v cukuletu proměnila. Byly jsme bez moučníku a bez sladké snídaně na druhý den.
Moni, vzpomínáš? Tenkrát nám z toho nebylo do smíchu.

Je zajímavé, že takovéhle nepodarky s oblibou vznikají, když nám na výsledku obzvlášť záleží. Zdrcnutý krém jsem měla též několikrát. Ale popíšu vám příhodu, která mě dodnes straší ve snech. Čekala jsem na chalupě návštěvu a tak jsem kromě oběda chystala i mnohokrát vyzkoušený koláč. Hezky jsem si s ním pohrála a když jsem měla celý koláč na plechu a šla zapnout troubu, bokem jsem zavadila o roh plechu, celý koláč se za mými zády poroučel k zemi a ještě se stihl otočit plechem nahoru. Celé to křehké těsto s ovocnou náplní bylo na kaši. Ještě jsem sbírala těsto z podlahy, když návštěva dorazila... nakonec jsem rychle během oběda vytvořila koláč jiný, náhradní a taky dobrý, ale náladu mi to zlepšilo jen nepatrně.

yanull: přesně tohle se mi povedlo v Německu u dcery, koláč měl být samozřejmě co nejlepší a pak tohle Dcera má cukr a sůl ve skleněných nádobách které se zasouvají do linky a já je obrátila Těsto jsem ihned musela vyhodit

ivulinka: Toto se mi stalo, když jsem si spletla cukr krupici se solí. Sůl byla hruběji mletá a od sebe tudíž k nerozeznání a někdo mi doma přehodil jejich polohy, já jsem sáhla automaticky na to dané místo a pak už bylo těsto na odpis. Ani slepice ho moc nechtěly. Nyní už mám nádoby, k tomu určené, předem raději označené

Já též mám k dokonalosti ve vaření a pečení daleko, také vás děvčata nechci chlácholit, ale to, co se nám pokazilo a při čem pak následně vyčerpáme veškerý neslušný slovník, nemusí být způsobeno vždy naší vinou, ale také mnohdy kvalitou surovin. Už několikrát mi bylo potvrzeno, že do másla lze vpravit voda, tato čím dál dražší komodita se píchá také do masa, vůbec nejlepší jsou na tento nešvar vhodná kuřata a ostatní drůbež, myslela jsem si, že to dělají jen šikmoocí, ale poslední dobou při smažení mi zničeho nic vyprskne tuk z pánve jako šílený. Přitom to maso už mám dávno připravené, osušené a když jsem se poptávala, tak jsem zjistila, že s tímto jevem nejsem sama. Sražený krém, o kterém je tu řeč, se mi zdařile původně vyšlehaný, srazil rumem, i když byl pokojové teploty a dříve jsem ho tam přidávala běžně. Nyní se tomu snažím předejít tak, že ho prvně zamíchám do uvařeného a vlažného pudingu. Kdo nic nedělá, nic nepokazí, ale někdy si třeba sypeme hlavu popelem bez vlastního přičinění. Ale pro založení této rubriky jsem všemi deseti

Také přispěji svým nedávným nezdarem v kuchyni:
zdejší osvědčený recept na Mazanec /z letáku Penny/ se stal naším oblíbeným. Už od prvopočátku se mi vždycky podařil a já si v něm tolik věřila až doby, kdy mi mělo těsto opět kynout. Téměř vždy dávám mísu s těstem do dřezu s teplou vodou, no od začátku se těsto tvářilo, že se mu nechce kynout, několikrát jsem ho promíchala, jak mi vždycky říkala moje babička, že těsto potřebuje ke kynutí vzduch, a asi po dvou hodinách žádné změny jsem se rozhodla těsto na pečícím papíru dát do teplé trouby a marně doufala, že tak se v kynutí probere a očima ho povytahovala vzhůru. Asi po půlhodině jsem toho nepovedence zabalila do pečícího papíru, na kterém ležel a vztekle jsem s ním sekla do popelnice.
Toho rumu, másla, rozinek a ostatních ingrediencí co v něm bylo
Proč tomu tak bylo netuším, možná byl problém v kvasnicích.

vybusna: víš, jak je uklidňující zjistit, že i takové par excellence kuchařce jako jsi ty se něco nevyvede? Hned mi stoupá sebevědomí Ke krémům mám dopředu respekt, protože při mé nedočkavosti se mi také párkrát povedlo nevydržet důkladné zchladnutí pudinku či zteplání másla

Mile moje damy, ja som zalozila tuto diskusiu s umyslom ukazat, ze kazdy je len clovek a to co sa dostava na fotkach vlozenych pod recepty, hocikedy predchadza cirym zufalstvom gazdinky, ktorej sa pokazilo co sa dalo. Skusme si urobit z kuchynskej katastrofy posmech, niekomu to mozno pomoze v tom, ze nie len on je kazisvet.
Dufam, ze sa tato diskusia uchyti.....ked nie, no nic sa nedeje, ale bola by to vtipne sa *pochvalit* okrem nadhernych fotoreceptov aj tym, co tomu predchadzalo.
Ja ako prva Vam ukazem krem....no krem. Bezny maslovopudingovy krem, ktory som robila uz ani neviem kolkykrat. Tak strasne sa mi zrazil...ale tak strasne, ze nebolo tej sily, ktora by to dokazala napravit. Cele maslo som na to minula...vycerpala vsetky triky....a aj tak ostala z toho krupicova vodnata hmota.