Pořád se něco děje ...

V roce 1987 jsem jela s 3 letým synem poprvé do Prahy.Nastoupila jsem do tramvaje v Kobylisích č.12 a jela směrem na Smichov-tehdy hodina jízdy.Na stírce přistoulili 2 černoši.Můj syn( z vesnice) na celou tramvaj zahulákal, mami hele bubáci.Celá tramvaj řvala smíchy.Já se mu snažila vysvětlit ,že to nejsou bubáci,ale on vše dost nahlas komentoval.Ta hodina na Smíchov trvala věčnost

To mi připomnělo historku z práce. Kolegyně pracovala v hlavní pokladně a vedla tam chodba z haly, kde se ty dveře musely zamykat. V té chodbě měl ještě kancelář jeden pán, který dost často nezavíral a nechával si ty dveře otevřené (aby nemusel vyndavat klíče). Tak mu jednou ta kolegyně řekla:
"vy snad máte doma černocha" a on s ledovým klidem odpověděl "no jo, mám.." On si totiž vzal Afričanku

Holky pamatujete, když na Nově dávali(cca 4 roky zpět) vaření s Ainsley Harriottem(také černé pleti).Já jsem ho měla moc ráda, báječně vařil a byl to šoumen...nenechala jsem si jeho pořad ujít.Jednou hlídala moje tchyně Janičku(byly jí tak 3) a Janča se vyptávala, jak je v tomhle věku normální, proč si maminka vybrala tatínka atd.A tchyně odpovídá, že mamince se tatínek asi moc líbil, zamilovala se a byla svatba...naše Janča se zamyslela a povídá:"To měl teda taťka štěstí, protože mamce se líbí černoši, jak nějakýho vidí v televizi, tak slintá."Tchyně se smála týden...osvětlila jsem jí, že slintám-ale nad jídlem, ne kuchařem.

Mám taky jednu z tramvaje... Sedli jsme si vedle muže černé rasy (mimochodem velkého fešáka), já s Dominikem, tehdy tak dvouletým, na klíně a to dítě na něj neustále zblízka zíralo, až mi bylo trapně, nenechal upoutat pozornost jinam a pak, po docela dlouhé době a prohlížení: "Mami, to je černoch?" "Ano..." "A jak se mu to stalo?" To už vyprsknul smíchy i ten pán, uměl totiž velmi dobře česky a vysvětlili jsme to Dominikovi společně...

moj tatko bol niekedy davno predseda MNV....a raz mali vsetci komunisti u nas na dedine, nejaku vyrocnu schodzu vo velkej sale kulturneho domuci a po ukonceni tejto schodze, nasledoval nezavisle program....ochotnicke divadlo hralo nejaku rozpravku. tak vsetky maminky s detmi a prislusnikmi rodinnymi a rodinnymi prislusnikmi hercov a...skratka cela dedina...cakali kedy papalasi skoncia...no a samozrejme papalasi ostali tiez na to divadlo...ved to poznate...udalost....no a tak sme sposobne zabrali svoje miesta...tatko si moju dceru...prvu vnucku posadil pysne na kolena...vedla neho sedel nejaky sudruh z okresu....a tak.....no a zacala hra.....ked prisla na scenu zla striga....tak moje dieta, nahlas na celu salu do toho ticha zacala kricat....maminka maminka...pozli jezisbaba jezisbaba...a ta plincezka je panna malia? sudruh bol prave na odchode a dieta takto kricalo uz na mojich kolenach ...tak sa sudruh robil, ze to bolo nejake ine dieta nie vnucka predsedu mnv.

Moje ségra když byla malá, jela s mámou tramvají a nějaký pán je pustil sednout. Ségra se zeptala: "a mami, proč má ten pán tak velký dírky u nosu?" Taky byla zastávka dlouhá

Maris

Ta se smála, protože Janču zná, ví, že má prořízlou pusu..ale chudák sestřička(hodně mladá) koukala na výchovné metody.

Lusi
Já mám taky jednu historku, která se před lety nestala mně, ale mé kolegyni. Jela se svým tehdy asi čyřletým synem v tramvaji kolem budovy, kde pracoval její manžel a řekla " podívej, tady pracuje Tvůj tatínek " - synek se na ni bezelstně podíval a hezky nahlas se zeptal ".. a kterej ? ". Cesta do nejbližší stanice prý byla velmi, velmi dlouhá...

Lusi Taky dobrý CO paní doktorka

Gábi, s dětmi mám taky hezkou historku.Když se narodila mladší dcera, tak jsme se s kamarádkou bavily o miminkách, jestli spí, prdíky atd.a přišla řeč i na to, že jsme četly, že dříve se dětem v panských rodinách přidávalo do mlíčka pár kapek koňaku, aby spaly.Za měsíc jsme šly s miminkem na kontrolu(v 6-ti týdnech)a starší dcera šla na prevent.prohlídku.Paní doktorka si mimčo převážila, přeměřila a ptá se jak nám v noci spinká.Starší dcera vyhrkla:"Laurinka spinká krásně, máma jí dává na dudlík koňak."Ještě, že doktorku známe asi 25 let

Tak já přidám taky jednu Jednou jsme šli nakupovat do tržnice. Já tlačila kočár s mladším Matoušem a starší Lukáš, něco přes 2 roky šel se mnou. Když jsme míjeli stánek s alkoholem a uviděl Becherovku, tak pronesl:
Mami, tady maj Becherovku, ale tu mi nedávej, ta je hořká
No umíte si představit, jak jsme hned zrychlila krok a uháněla pryč
Samozřejmě, že jsme mu jí nikdy nedali, ale zřejmě to někde odposlechnul.
Ale dodnes si na to vzpomeneme a už se jen smějeme

Hello. I já mám pár trapasů(veselých) s dětmi. Když byla dcerka malá šli jsme jednou zjara podél Malše do nedalekého zahradnictví JZD pro sazenky salátu do pařeniště. Když nám pracovník dával účtenku, tak jsem jen mávnul rukou s tím, že by nemusel přijatou dvacetikorunu v JZD přiznat. Poctivec řekl, abych si ji vzal což kdyby mne někdo kontroloval a myslel si, že jsem je ukradl. Zasmáli se a já odešel zase domů kolem řeky. Večer přišli známí na kanastu a ptali se co jsme dělali. Já jim řekl, jak jsem byl pro sazenky. Dcerka ovšem hned dodala, že jsme je tam ukradli a museli jít kolem řeky, aby nás nikdo nechytil. Nastalo trapné ticho. Když jsem to upřesnil, tak jsme se zasmáli. Ale je vidět jak může vzniknout trapná situace z dětslé fantazie a kdyby vás neznali i určitá ostuda. Václav

Hello vnučka je moc roztomilá!Eliz-Pokémoni i Pikču proběhli i naším životem...

Pobavily jste mě hned po ránu,ty naše zlatíčka dovedou opravdu vykouzlit úsměv na tváři.