nevhodná návštěva

Faraonko super

Mate pravdu měla jsem chvíli pocit viny ale co .Ona si mysli že jsme nejlepší kamarádky ale já to tak necítím.Kupodivu nejlepší kamarádky mám jen dvě a to jsou mé dcery ty neprozradí nic a vyslechnou me a ja zase je ,jsou mezi náma věci které ani manžel neví na co taky žejo.Moc díky.

Špagetko, tak to má být. Známých a kamarádů má člověk plno, ale opravdových přátel jen pár, ale důležité je mít alespoň jednoho.

Lusí, s tou druhou větou souhlasím na 1000% (o délce života) a navíc opravdového přítele poznáme jedině ve chvíli, kdy jsme sami na dně. Já mám hodné známých, kamarádů. ale pravých přátel pár,ale zas vím, že můžu zavolat třeba ve 3 ráno a naopak oni vědí, že mě klidně kdykoli můžou kontaktovat, že nastal jakýkoli problém.

faraonka super. Každopádně, nemám pocit, že je to až taková tvá kamarádka, se kterou bys ráda trávila volný čas. Já taky takové ty lidi, co se pořád litují a chtějí být středobodem bytí nesnáším. Co dělat, když člověk nechce ublížit, že? No, ale mám dojem, že kdybys jí to řekla narovinu, taky by se nic nestalo, že by tě asi netrápilo až tak moc, že už se třeba neuvidíte, co?

Faraonko jsem ráda, že jsi si to vyřešila.Možná to bude znít bezcitně, ale život je příliš krátký, aby ho člověk trávil s lidmi, kteří jsou mu nepříjemní a jen na něj"navalí" své problémy.Samozřejmě teď nemluvím o opravdových přátelích, tam platí dnes pomohu já tobě, zítra ty mě(myšleno psychicky).

Faraonko, vyřešila jsi to dobře. A žes to neřekla manželovi, taky, protože na co zbytečné konflikty, když nejsou nutné a dá se to takto elegantně a bez problémů vyřešit.

tak jsem ji včera zavolala.Trochu jsem se vymluvila na počasí a že to odložime až bude pěkně a že nemám k dispozici auto tak že nemůžeme na vylet.Hodně jste mi dodali všichni napadů a odvahy.Tak to snad pochopila ona se ozve nemám strach už ji nikdo nechce poslouchat tak je ráda že ji vyslechnu po telefonu.Ale bydlet bych blízko nechtěla.Mám ráda návštěvu ale někde na kafíčku .A jdem si po svém .Ja trávim radši čas někde v klidu nebo s vnučkou.To je relax.A ne s ní abych poslouchala jak ji nemá nikdo rád a jak je sama a to od rána do pulnoci.No snad jsem jeji manžel jen tak nepojede.Mě vadilo hodně že mi řekla že se rozhodli u nás spát a basta.ještě že jsem to neřekla manželovi to bychom se zbytečně dohadovali .

Papri, já bych taky zašla Jsem teď nezaměstnaná, takže mám čas

Papričko, už jsem na cestě, ale kam vlastně si to štráduju?

Já mám opačný problém. Já k sobě pořád někoho lákám na návštěvu, na pokec alespoň na terase u kafe ... Já mám lidi ráda a navíc vím, že když tu někoho mám, tak mi sem neleze tchýně a té se opravdu neodvážím říct na férovku ať vypadne , i když ona se nikdy nezdrží moc dlouho, jen mně nas...e a jde.
Jednou jsme grilovali a ona se najednou objevila s jedním buřtem v ruce ... a já no a ona s úsměvem na rtu, že si ho jde k nám opéct
Tak jak to dopadlo, přijede "kámoška" nebo ne

Faraonko, řekla bych, že Ty nejlépe znáš svou kamarádku a můžeš předpokládat, jak se zachová po jasném odmítnutí. Pokud se naštve, pak možná přijdeš o "kamarádku", ale zase to asi nebude tak velká ztráta a škoda. Pokud je rozumná, tak pochopí a budete kamarádky i nadále. A jestli v ní chceš mít kamarádku za každou cenu, tak použij nějakou výmluvu.
My jsme jednou také dostali neohlášenou návštěvu, známá, která chtěla přespat, a přišla do bytu připraveného na předělávání elektřiny a následné malování. Nábytek sražený uprostřed místností, vše přikryté, že jsme ani sami neměli téměř kde spát. Naštvala se a odešla, ale do doby, kdy jsme se zase znovu viděli, ji to asi přešlo, komunikace byla normální.
Jak se říká: Lidé jsou různí...

lemeL určitě, jen je to fakt nepříjemné. Ne nadarmo se říká, že ryba a dlouhá návštěva smrdí

Takhle to je dobrý Jani Já se vždycky bojim, že kdybych si pozvala třeba pár na pokec a na vínko, že budu muset čekat do půlnoci, než odejdou. Mám strach, že když jim na rovinu řeknu, že už jsem unavená, že pak budou naštvaný. Ale asi je to nejlepší, říct to rovnou a netrápit se

Já jsem kdysi měla a vlastně pořád mám známou, je trochu..no malinko natvrdlá, ale mám ji docela po létech ráda. Ta když přišla na kávu, tak seděla třeba od rána 9 hodin, do 14 hodin odpoledne a nestačily jí ani narážky, jestli nemusí vařit, že příjde manžel a tak. Taky jsem chtěla mít trochu klidu, přečíst si knížku, nebo jen tak, když děti spaly přes poledne relaxovat. A ona seděla, jak slepice. Tak jsem ze zoufalství řekla, že potřebuji jít něco koupit, tím pádem se zvedla se slovy "jasně, nebudu tě zdržovat"!! A já si oblíkla tepláky, oběhla dům a vrátila se domů a zjistila, že relax je v tahu, děti vyspané. No, od té doby jsem si ji už vycvičila, normálně řeknu "končíme" a ona jde