Hitler nebyl vegetarián! Vůdce miloval játrové knedlíčky a do vína si sypal tuny cukru

Knedlíčky a dort pro Hitlera

Adolf Hitler, vůdce Třetí říše, si vysloužil nesmrtelnou a rovněž nedobrou pověst. Nacistický kápo a ztělesnění příčiny druhé světové války byl ve 30. i 40. letech minulého století asi nejznámější osobností v Evropě a postupem času i mimo ni. O jeho činech se ví mnoho, o jeho soukromí také. Nebo ne? Jednou z nejslavnějších legend, které o Hitlerovi kolují, je, že byl vegetarián a abstinent. Pravda je to ale jenom částečně. Ačkoliv za války Führer skutečně jedl převážně rostlinnou stravu, zejména to byly různé zeleninové polévky, občas si neodpustil ani masové jídlo. Jeho jídelníček navíc rozhodně nelze označit za zdravý, protože vedle zeleniny si Hitler neustále dopřával tuny sladkého.

Miloval dortíky, sušenky a nejrůznější dezerty, kterých dokázal spolu s odpoledním čajem spořádat opravdu obrovské množství (překvapivě ale moc nemusel čokoládu). Minimálně jednou byl spatřen, jak si dává červené víno oslazené několika vrchovatými lžičkami cukru. Důležité je připomenout, že Hitler byl podle všeho dlouhodobě závislý na pervitinu. Tato droga dokáže v lidském organismu udělat pořádnou paseku a pěkně zamávat s chutěmi jejího uživatele. Když totiž metamfetamin přestane účinkovat, cukr je přesně to, co potřebujete doplnit.

Faktem je, že dokud Hitler pobýval v Mnichově, což bylo ve 20. a na začátku 30. let, byl proslulým gurmánem. Nechával si servírovat nejrůznější lahůdky, obzvláště rád měl želví polévku a Petits Poussins à la Hambourg - holoubátka nadívaná speciální směsí vyrobenou z jatýrek, pistácií a masa z jazyka. Jeho vůbec nejoblíbenějším jídlem, jak ostatně sám minimálně jednou prohlásil, byly játrové knedlíčky, kterých se nemohl nabažit. A právě ty si podle svědectví svých zaměstnanců dopřál čas od času i během své vegetariánské éry.

Pověsti o střídmosti Hitlerovy životosprávy jsou přesnější v oblasti požívání alkoholu. Ačkoliv během života v Mnichově Hitler občas vypil pivo, na poměry standardní pivní konzumace v Bavorsku to byla opravdu skoro abstinence. Od druhé poloviny 30. let už Hitler pil pouze zcela výjimečně, například během důležité schůzky s finským šlechticem a politikem Carlem Mannerheimem v roce 1942. Podle pověsti si tehdy Mannerheim záměrně před Hitlerem dal skleničku piva a zapálil cigaretu, protože slyšel, že Vůdce obojí nesnáší, především to kouření, a dovádí ho to k hysterii. Šlechtic tedy chtěl Hitlera znervóznit a z jeho další reakce vyčíst, jaká je jeho skutečná pozice ve společném vyjednávání. Hitler tehdy údajně ale nehnul ani brvou, nabídnutý drink si dal také a klidně pokračoval v rozhovoru.

Vegetariánem z donucení

Co Hitlera nakonec přimělo přeorientovat se na zeleninovou stravu? Někdo tvrdí, že láska ke zvířatům. Koneckonců, Hitler měl prokazatelně rád psy, především svou zbožňovanou fenku Blondi. A právě za jeho vlády se Německo stalo první zemí, která zákonem zakázala násilné dokrmování zvířat na farmách, zejména pak drůbeže, u které se to dělá za účelem výroby proslulé lahůdky foie gras. Pravdou je, že Hitler se v osobní rovině podle svých blízkých spolupracovníků výrazně změnil v roce 1931, tedy po sebevraždě své neteře Geli Raubal, kterou nade vše zbožňoval a její smrt nesl velmi těžce. Možná proto se tolik upínal ke zvířatům.

Druhá, o něco střízlivější a v kontextu historických reálií asi pravděpodobnější teorie je, že Hitlerovi přechod na rostlinnou stravu doporučil jeho osobní lékař, doktor Theodor Morell. Hitler trpěl problémy se zažíváním, často měl zácpu a s ní spojené křeče v břiše a ve střevech. V jednu dobu kromě amfetaminů bral prý 28 různých léků, které mu měly ulevit. Morell údajně Hitlerovi píchal i mírnou dávku jedu na krysy smíchanou s několika dalšími přísadami, což prý Vůdci pomáhalo s nadýmáním. Tak či tak to ale vypadá, že tento "nejslavnější vegetarián v historii" vlastně žádným opravdovým vegetariánem nebyl.