Sladká hádanka: Je francouzský toast opravdu francouzský?

Z říše římské do Ameriky

První zmínka o francouzském toastu se objevuje v Apiciu, což je sbírka receptů pocházejících z doby říše římské. Příprava toastu je zde uvedena pod názvem aliter dulcia, což znamená něco jako další sladké jídlo. Postup je pak přibližně tento: nakrájejte jemný bílý chléb, odstraňte kůrku, plátky namočte do mléka a rozšlehaného vejce, osmažte na oleji, přelijte medem a podávejte.

U našich německých sousedů dostal francouzský toast jméno arme ritter, což v překladu znamená chudí rytíři. Podle historických záznamů se zde připravuje již od 14. století. Jenže aby to nebylo tak jednoduché, přibližně ve stejné době jistý Guillame Tirel, známější pod přezdívkou Taillevent, šéfkuchař francouzského dvora za dob panování krále Filipa VI. a také autor kuchařské knihy Le Viander, představil recept na tostées dorées neboli zlaté toasty. V postupu přípravy zmiňuje o použití tvrdého chleba, jeho obalení ve vejci a následném osmažení, Tailleventův recept ovšem neobsahuje mléko.

V 17. století do bitvy o jméno a původ pochoutky vstupuje Anglie, kde se údajně poprvé objevilo označení francouzský toast. Odtud se pak tato oblíbená snídaně či sladká svačina dostala s prvními osadníky až do Ameriky a aby toho nebylo málo, na toustu se rozhodli přiživit i gurmáni za velkou louží. Tedy hlavně jeden, šefkuchař Joseph French, který se v roce 1724 vytasil s vlastním receptem. Pojmenoval jej neskromně po sobě, tedy Frenchův toast, jenže zapomněl na apostrof, a tak místo toho podával francouzský toast.

Vlastně zbytky

Je třeba říci, že ve Francii se francouzský toast ve skutečnosti jmenuje pain perdu, což znamená ztracený chléb. V době, kdy bylo jídla málo a vše se spotřebovávalo do posledního drobečku, byl tento recept skvělou variantou, jak využít i starší, třeba i lehce okoralý chléb, který by se jinak už nedal jíst. Když ho kuchařky ponořily do směsi vajec, mléka a osmažily jej na pánvi, vrátily ho k životu a připravily pro rodinu pořádně sytý chod. Je také pravdou, že podobných receptů se po celé světě objevuje spousta; ve Španělsku se jídlu na způsob francouzského toastu říká torrija, v Portugalsku pro změnu rabanadas. A když se to vezme kolem a kolem, ze stejného základu vlastně vychází naše žemlovka.

Zatímco tradiční recept na francouzský toast obsahuje pouze chléb, vejce, mléko, trochu cukru a máslo na smažení, některé moderní varianty jej proměnily v dost komplikované jídlo. Hotový toast se často přelévá například javorovým sirupem, medem, maže se marmeládou či arašídovým máslem. Zdobit ho můžete ovocem, šlehačkou, ale také třeba jogurtem, v letních měsících zmrzlinou a na podzim ořechy. Používají se různé druhy chleba, v zásadě by mělo ale vždy jít o bílý typ, který si nejlépe rozumí se sladkou chutí ostatních ingrediencí.