Irskou, nebo tureckou? Vyznejte se v druzích kávových nápojů jako profesionál

Malé espresso neexistuje

Kávová kultura v Česku má dvě tváře. Na jedné straně stojí moderní kavárničky v Praze na Letné či na Vinohradech, kde obsluha při objednávce "malého espressa" protáčí oči v sloup, na straně druhé jsou milovníci klasických kávových nápojů, které se kromě kávy, samozřejmě, skládají také z nějaké suroviny, která kávu dochucuje nebo jí dodává říz. Taková kafíčka mají v tuzemsku tradici už od minulého režimu a neodmyslitelně k nim patří i specifický způsob servírování, třeba sklenička na nožce a s ouškem. Kdy jste si naposledy dali vídeňskou kávu či pořádného turka?

Turecká káva

Stará dobrá turecká káva, tzv. turek, nebo-li káva s lógrem je specifikem Česka a Slovenska. Nápoj se nejčastěji do klasické broušené "nerozbitné" skleničky dělá tak, že se namletá káva přelije vroucí vodou, se může zdát primitivní, i tento náš výmysl ale má jistá pravidla výroby. Připravuje se z 8 až 12 gramů kávy, která by měla být čerstvě namletá ideálně těsně před přípravou nápoje. Káva se zalívá vodou o teplotě ideálně 95°C, nechá se odstát 3 minuty a poté by se měla co nejrychleji vypít. Po delší době se totiž začnou uvolňovat hořké třísloviny, které nedělají dobře našemu žaludku a při dlouhodobé konzumaci turka mohou zažívání i vážně poškodit. Výhoda turecké kávy je v tom, že se z ní uvolňuje větší množství kofeinu, takže je to opravdu životabudič.

Turecká mokka

Pozor! Československý turek nemá kromě názvu vůbec nic společného s tureckou mokka kávou. Ta se v Turecku a arabských zemích připravuje vařením kávy v kovové konvičce zvané džezva. Do ní se nasype jemně namletá káva, zalije se vodou, nechá se rychle přejít varem a vybublat k hornímu okraji konvičky. Pak se podává v malých šálcích.

Irská káva

Irská káva není ani tak káva jako spíš míchaný drink. Připravuje se z 10 gramů jemně mleté kávy, panáka kvalitní whisky a našlehané smetany, která odděleně zdobí vršek nápoje a ten se skrz ni pije. Existují dva příběhy o tom, jak irská káva vznikla. Jeden autorství připisuje limerickému šéfkuchaři Joe Sheridanovi, který prý nápoj připravil, aby uklidnil naštvané hosty ve své restauraci, a to někdy na začátku 50. let 20. století. Ten druhý vypráví o Josephu Jacksonovi z Donegalu, který měl irskou kávu připravovat svým kamarádům na frontě během druhé světové války, aby zůstali bdělí během nočních hlídek.

Vídeňská káva

Vídeň je dodnes považován za jakousi mekku kávy, rozhodně v Evropě. Historicky se do města káva dostala po neúspěšném obléhání města Turky, tehdy si ale Rakušané hořký nápoj svých nepřátel dochucovali hustou smetanou. I proto dnes pod pojmem vídeňská káva objednáváme černou silnou kávu ozdobenou šlehačkou, někdy je to přímo právě ten československý turek. Jinak je ale vídeňská kávová kultura zapsána dokonce na seznamu UNESCO a je to označení pro nejrůznější druhy kávy, které tamní podniky připravují. Je jich mnoho, tím nejpopulárnějším je tzv. vídeňská melange, což je černá káva s horkým mlékem ve velkém hrnku přelitá hustou mléčnou pěnou.

Alžírská káva

S blížícími se Vánocemi se zvýšené popularity jistě dočká tzv. alžírská káva, která se připravuje z černé kávy, šlehačky a především vaječného likéru. Lidově zvaný "alžír" je rovněž specialitou Čechů a Slováků, ačkoliv nápoj podobného složení se připravuje i v anglicky mluvících zemích, kde mu říkají eggnog latté a většinou navíc obsahuje ještě horké mléko. 

Vánoční káva

Pod pojmem vánoční káva se každý rok objevují na pultech kaváren a kávových i běžných obchodů různé věci. Pro někoho je to směs vybraných druhů kávy speciálně namíchaná pro sváteční chvíle, pro jiného káva ochucená třeba skořicí, perníkovým kořením nebo čokoládou.