Ze života aneb To se také stalo...

to mi připomělo tělocvik naší mladé...je na obchodce a vyfásli playboye,zapáleného pro cvičení....bere to, jako by byl na sportovní škole a všemožně se jim to cvičení snaží zprotivit...jednou prý takhle před tělákem naší mladé spolužačka ještě baštila svačinu...a učitel na ní....ty žereš před tělocvikem????...všechny se vyvalily....a ona dívčina pak vybalila na učitele...pane učitel...můžu se jít vysrat???...on zkameněl...prej...prosim???! ......no když říkáte, že žeru, tak já můžu říct, že se potřebuju vysrat

isahu dobře mu tak, chlívákovi!!

Jani, tvoje historka s učitelkou mi připomněla mého tělocvikáře z gymplu...takový malý pupkatý zaprcatělý dědek to byl a strašně rád otlapkával holky...pořád jim chtěl dělat záchranu...většinou zachraňoval oblast prsou či zadku, čuně jedno byl tím známý už po celé škole...představa, že by na mě měl sáhnout mně ale hned v prváku zvedala žaludek i adrenalin... takže když přišly na řadu první přeskoky přes kozu, tak se zase postavil blízko a každou holku v letu chytal a "zachraňoval"...a protože jsem dělala všechny možné sporty od malička, včetně gymnastiky, tak jsem se rozběhla, pořádně švihla nohama na roznožku, trochu se v letu přitočila k němu a šup...šlo to přímo do rozkroku udělal sklapovačku, cosi zapištěl, já udělala vyděšený obličejjako že - jéé, promiňte , já si nevšimla, že stojíte tak blízko a do matury jsem od něj měla pokoj

Pomalu dočítám historky za dva dny Bombáááááá

Eliza , já čtu pořád dokola, než jsem přišla na to, že to žvatlalo nějaké malé robě. Moje sousedka tady zase strašně dlouho kojila, skoro do 3 let a protože už toho měla fakt dost, jednoho dne to uťala a malá několik nocí plakala a pořád dokola volala "dej tomu děcku napít!". Sousedé, co ji potkali na druhý den ji zastavovali a s úsměvem jí říkali: "matko, dejte tomu dítěti napít"

Mám už dlouho na mysli historku, kterou vám chci napsat a jak jsem si ji v hlavě formulovala, tak už jsem nevěděla, jestli jsem ji napsala...Tak raději hned...
Moje sestřenice, když byla malá, asi tříletá, měla nějaký ekzém, na který dostala dvě mazání; jedno ji na kůži štípalo a to druhé chladilo... Museli ji mazat oběma, postupně. Sestřenka si je pojmenovala "pálivo" a "chladivo". Pokaždé, když nastal čas mazání, dostala hysterický záchvat, při němž křičela: "Neči pálivem, či rači chladivem!!!" Netrvalo dlouho a tetu začali zastavovat sousedé s otázkou: "Proboha, co to s tím dítětem stále provádíte, že každou chvilku prosí, aby raději dostalo kladivem ??"
Dnes už by nejspíš asistovala sociálka, tehdy se to vyřešilo na schodišti baráku...

Simonko to do dneška nikdo nechápe,já si nedovedu ppředstavit že bych nepoznala že mi v botě čvachtá paštika, toho mýha chlapa prostě nechápu.Já bych se podívala hned co to tam mám.

Zdenka mě receptem na nudle do polévky připomněla dávnou příhodu z mého dětství, bylo mi asi 10. Babičce jsem vždycky ráda pomáhala při vaření,ona v pátek pravidelně dělala domácí nudle,strouhání,fleky zavářku atd do polévky, kdy prostě v kuchyni nebylo nic jiného než noviny s různě upraveným nudlovým těstem, aby to uschlo. No a jednou musela někam odjet a řekla mi, abych vlasovky prostě udělala za ní. Jenže mě se to tenkrát vůbec "nehodilo", tak jsem z kapesnýho koupila vlasové nudle a roztahala je po novinách, že jako už to je hotový. Ovšem nedošlo mi, že jednak z domácích vajec to vypadá úúúplně jinak a hlavně přece jen, že by 10letá holka dokázala tak perfektně nakrájet vlasovky? . Babička se tenkrát dost zlobila a prohlásila, "ty děuko nebudou placky, di si je koupit" - což byl naprosto dostatečný trest, protože jednak ty placky byly dycky taky v pátek a hlavně děsně mi chutnaly a navíc nikdo jiný je tak neuměl...., takže už jsem to vícekrát nezkoušela...

Irrenko,já žasnu,že ho to netlačilo

Irreno, vy se smějete u slova "paštika" a my zas u "Takzvaná znojemská". Nedávno jsem to psala na pokecu, kde jsem chtěla rozveselit šavlinku, ale nějak se to nepovedlo a patří to spíš sem.
Měli jsme v práci hrozně upovídanou uklízečku. Dost často jsme při uzávěrce pracovali v kanceláři přesčas a ona, jak nám šmejdila s hadrem pod nohama si neustále stěžovala na svojí snachu, se kterou bydlela. Jednou nám vyprávěla: Tak příjdu domu, můj syn sedí u veřeče se svojí ženou a já mu říkám "Tondo, co to žereš, dyť v tý vomáčce plavou vokurky? A snacha říká: Maminko, to je takzvaná Znojemská. A já mu říkám: Tondo, nežer to, co ti to uvařila za svinstvo, dyť se pobleješ! Od té doby v naší rodině, kdykoliv je Znojemská, tak jí říkáme Takzvaná Znojemská!

Mám také jeden zážitek.Byli jsme se synem a jeho rodinou na dovolené na Slovensku, spali jsme v penzionu Limba odtamtud jsme jezdili na výlety.Ráno jsme se připravovali na výlet na Štrbské pleso, dali jsme si boty do auta do ketrých se přezujeme na místě.U zubačky jsme si přezuli boty a vyjeli jsme na Štrbské pleso, muž si to šlapal, nic ho netlačilo.Večer zpět v penzionu,osprchovali jsme se a já šla spát k dětem do pokoje,jelikož Ondra usnul v mé posteli, takže spal s dědou v pokoji.Něco jsem zapomněla, šla jsem zpátky do pokoje a muž u umyvadla dřel ponožky, ptala jsem se ho co dělá,vždyť má jiné ponožky,on se jen smál ale nakonec jsem to z něj vymáčkla.Představte si že on měl v botě co chodil po horách paštiku, takovou tu v tom měkkém hliníku a celou cestu s ní chodil a nic nepoznal.Já jsem smíchy nemohla ani mluvit, děti se mně ptaly co je, ale já smíchy nemohla odpovědět.Chápete to že někdo má v botě celou paštiku a nic nepozná, já neOd té doby když se u nás řekne paštika tak hned je veselo.

Školní vzpomínky,těch je jistě dost.
My měli ve 2.třídě pana učitele Veverku,byl to už starší pán,uměl krásně kreslit.Jednou jsme měli výtvarnou výchovu,seděli jsme poslušně v lavicích a malovali,měli jsme spolužáka to bylo pěkné kvítko,ale učil se dobře.Došlo ke střetu s učitelem,už si pořádně nepamatuji o co šlo,ale zřejmě mu nechtěl dát předmět co měl v ruce a začali se honit po třídě,kluk vylezl na lavici a lítal po nich, učitel se nenechal zahanbit a chtějíc kluka dohonit vylezl na lavici také a skákal po lavicích jako veverka,měl příznačné jméno honili se po lavicích,já to vidím jako dneska,koukali jsme všichni jak z jara.Nevyhrál nikdo.Učitel to vzdal,ale nakonec mu nedal ani poznámku.I tak jsme ho měli dost rádi.

No vidíš, žížalko, jak jsi zapátrala v paměti. Ještě v pondělí jsi se bála, že si na nic nevzpomeneš. Když Jana mluvila o té facce, tak jsem si vzpomněla, jak v 7. třídě třídě nás hrozně mlátila učitelka zpěvu. Jednou dala takovou facku jednomu žákovi a vystrčila ho za dveře. On ale šel domu a vrátil se se svým tátou. Ten zaklepal a učitelka šla otevřít. Táta jí ubalil mezi dveřmi facku, řekl nashledanou a odešel.

Tak jsem si vzpomněla na mé studium "zdrávky" v Táboře, kde nás učil primář gynekologie na předmět téhož názvu a velmi se vyžíval v tom, aby nás na něčem dostal a nachytal. Vyvolal mě jednou na zkoušení a ptal se mě: Víš co je nejlepší proti otěhotnění? Já začala jmenovat Primeros, Danu, kroužky, tablety atd. v domění jak je to dobrá otázka a on na mě se smíchem zařval:..ale ta nejlepší ochrana, kterou si měla začít je-nemít žádnou soulož já byla rudá, ale šťastná, že jsem měla jedničku Po druhé se mě zase ptal: jaký epitel je v pochvě a v děloze. Já si za boha honem nemohla vzpomenout, tak mi povídá:...ty nevíš, že se říká, že v pochvě je vydlážděno pro ježdění...no přece dlaždicový epitel...budu si to pamatovat do smrti

Jako čerstvě nastoupivší ucho do školství jsem měla trošku trápení s deváťáky - byli jen o čtyři roky mladší, já navíc byla drobná, lehce jsem se mezi nimi ztrácela a oni byli drzí, neposlušní a měli prču, jak se červenám Na Apríla jsem napsala na dva papírky jména těch největších prudičů, jeden jsem poslala po nějakém šesťákovi, že ti a ti mají jít okamžitě k zubaři (měli jsme zubařku ve škole) a ti druzí do ředitelny. Pak jsem ovšem musela vysvětlovat řediteli školy, proč mu posílám žáky, aniž on je volá - naštěstí měl smysl pro humor. Detektivním pátráním totiž zjistil, kdo ty lístečky poslal. Od kluků ale byl od té doby pokoj, protože ta druhá parta, co čekala u zubaře musela jít na prohlídku - zubařka řekla: když už vás tu mám...